Kořeny pojmu helikoptérový rodič sahají až do konce šedesátých let minulého století. Koncept spočívá v tom, že rodiče nad svými potomky létají jako helikoptéry, tedy věnují jim přehnanou pozornost, dohlížejí na jejich sociální interakce a chtějí mít všechny aspekty jejich života pod kontrolou. A také se je snaží uchránit před jakoukoli emocionální nebo fyzickou bolestí či újmou. Zatímco si takoví rodiče myslí, že pro své děti dělají to nejlepší, dopady na jejich rozvoj a následný život mohou být i velmi negativní.

Studie zveřejněná v magazínu Developmenal Psychology, která proběhla pod záštitou Americké psychologické asociace přišla se zjištěním, že přílišná kontrola dětí ze strany jejich rodičů může negativně ovlivnit to, jak dítě zvládá své emoce a kontroluje své chování. To může být podle autorů studie problém obzvláště ve školním prostředí, kde takové děti obtížněji navazují přátelství a celkově mají ve škole více problémů. Rodiče by měli své potomky učit rozvíjet jejich schopnosti zvládat určité situace, pracovat s vlastními pocity apod., a ne brát vše na svá bedra a řešit problémy za ně.

he.jpg
Foto: Shutterstock

Podle jakých znaků můžete poznat, že patříte mezi helikoptérové rodiče?

Do všeho se okamžitě vkládáte.
Rodič se snaží svému dítěti vyhrát všechny bitvy a vyřešit všechny konflikty. Volat hned matce spolužáka, se kterým se ve škole pohádal, není nutné, je lepší nabídnout dítěti pomocnou ruku, vyslechnout ho a případně mu poradit, jak může situaci samo vyřešit. Ke každé situaci je ovšem potřeba přistupovat individuálně. Třeba taková šikana se většinou bez zásahu dospělých neobejde.

Radíte učitelům a dalším autoritám, co mají dělat.
Helikoptéroví rodiče se domnívají, že musí každé autoritě v životě svého dítěte (může to být třeba trenér na fotbale apod.) sdělit, jak k němu má přistupovat, co po něm má a nemá chtít apod.

Jste ve spojení čtyřiadvacet hodin denně.
Dítě bombardujete zprávami, několikrát denně mu voláte a je vám jedno, že už je třeba na vysoké škole. Všude ho vozíte a nenecháte ho, aby se osamostatnilo. U menších dětí se to projevuje tím, že rodiče jsou jejich stínem a nenechají je ani chvilku vydechnout.

Děláte všechny domácí práce.
Svému dítěti posluhujete, protože chcete, aby se věnovalo raději jiným aktivitám, než je například úklid, vaření apod. A co kdyby se třeba řízlo do prstu?

Přehnaně je chráníte.
Kdyby to šlo, obalili byste své dítě do bublinkové fólie a dali mu helmu na hlavu pokaždé, když vyjde z domu. Jenže pamatujte, že přehnaně chráněné děti přicházejí o zážitky.

Úzkostlivě je chráníte před selháním.
Asi žádný rodič si nepřeje, aby jeho potomek zažíval zklamání. Jenže pády k životu patří a je třeba si je zažít. Helikoptérový rodič má ovšem tendenci vždy, když vidí, že něco nemusí vyjít, převzít iniciativu do vlastních rukou. A to tak, aby se dítě nespálilo. Může za něj dělat i domácí úkoly apod.

Neuropsycholog Laurence van Hanswijck de Jonge radí, jak přistupovat k výchově a být dětem oporou, aniž by byl naplněn koncept helikoptérového rodičovství. Podle něj je důležité nechat je padnout, ale mít připravenou záchranou síť, což přirovnává k tomu, když se člověk chodí učit po laně. Když bude mít dole záchrannou síť, a ještě mu někdo podá ruku, rizika jsou zcela minimální, ale také je minimální šance, že se sám provazochodectví naučí. Lepší je nechat dole záchranou síť, která dodá pocit bezpečí, ale nenabízet za každou cenu ruku. Sice bude následovat několik pádů, ale síť je zmírní a člověk se nakonec naučí po laně chodit sám.

hee.jpg
Foto: Shutterstock

Zdroje: International School Parent, APA, WEBMD, autorka článku

Čtěte také:

Reklama