Krásný den. Ke zdobení stěn jsem tíhla vždy, ale stále mě někdo brzdil v rozletu. Jako dítě jsem jednou něco namalovala tužkou na zeď a byl z toho křik a dlouhý večer s gumou. V pubertálním věku jsem zatoužila obklopit se plakáty svých idolů, opět znemožněno. Vydupala jsem si aspoň malý kousek stěny nad patrovou postelí. Plocha cca 1,5x2 m. S podmínkou nic netlouct do stěny. Herce a zpěváky jsem tedy lepila průhlednou lepící páskou. Večer jsem usínala v blízkosti mých oblíbených a ráno se budila v blízkosti ještě větší. Páska se odlepovala a krasavci se mi snášeli do postele každý s malou hromádkou omítky.
Dnes se můžu vyřádit celkem neomezeně. Přítel je k mým výstřelkům tolerantní a občas i něcopřihodí/přivěsí/přilepí. Bydlíme v bytě pronajatém od známého. Stěny jsou všechny na bílo a na mnoha místech po předchozím majiteli zůstaly různé háčky, skobičky, šrouby a hřebíky. Rozhodli jsme se s tím nic moc nedělat, jenom to trošku zútulnit. Přijměte tedy pozvání na malou exkurzi po našem obýváku.Nejvýraznějším prvkem jsou tři velkoplošné kalendáře, z nichž jen jeden je letošní. Ten nám každý měsíc nabízí jiný pohled do mořského světa. Na druhém se tyčí zasněžený alpský vrchol a třetí ukazuje nějaký umělecký obraz starého mistra.
Dva vruty čnící ze zdi tvoří podporu pro fotku vystřiženou z novin Opavsko, na níž je zachycen můj přítel jako hráč místního veledůležitého fotbalového utkání. Stojí s rukama v bok a kopačkou ryje v zemi. Vedle jsou zavěšeny dvě koule na provázku - suvenýr z Chorvatska. Kousek doprava se houpe žabička na pružince, kterou jsem dostala k narozeninám. Na dalším šroubu visí čelenka s tykadly zakoupená na koncertě. Ve směru šikmo dolů měla ještě nedávno místo moje červená čepička. Tu nedávno vystřídal obrázek rybiček od Lindy Wimmerové. Tímto ještě jednou děkuji za výhru, byla to rozhodně změna k lepšímu.
Do centra místnosti jsem nedlouho po nastěhování romanticky umístila společnou fotografii mě a mého drahého. Jednoho krásného dne se před ní objevila jeho nová milenka - plazmová televize. Nad ní ještě statečně vykukuje plakát z Dinoparku, ale romantice je tímto konec. Další háčky hostí fotky pořízené na festivalech a několik deštníčků z koktejlů, kterými jsme se ovlažovali v Řecku.
Na první pohled to u nás nejspíš vypadá jako v cirkuse, ale já jsem ráda obklopena těmito milými věcmi a cítím se mezi tím vším dobře.
Heligona
Text nebyl redakcí upraven.
Vypadá to, že máte doma slušnou sbírku vzpomínek. A navíc jste dítě štěstěny, nestává se každému, aby mu do postele skákali jeho idolové. To chci taky!
Téma dnešního dne zní: Co zdobí vaše zdi? Vše, co vás napadne o stěnách ve vašem bytě (můžete přiložit i obrázek), pište na adresu:
Nový komentář
Komentáře
heligona — #6



to chce tu vytrvalost náctiletých a hlavně - už tam není to nadšení - počkej až půjdu ven a budu lepší než Pepa 

v práci s tím člověk bohužel nikoho neohromí
1_Kopretina — #5 jojo, taky jsme se snažili to naučit, byly z toho jenom otřískané a pokroucené prsty, tak ho radši necháváme viset, útočníka zlého
heligona — #4

ty dvě koule na provázku je kli-klak a byla velmi oblíbená za mejch mladejch let - nateklý zápěstí a tak než se s tím člověk naučil zacházet - ale ta paráda, když už to uměl a mohl se vytahovat.
Sháněla jsem to spousty let - než jsem na to natrefila v Chorvatsku a konečně huráááá přivezla domů

kuty — #3 to nám dovezli švagrovci, je to nějaká hra nebo co, nám tam jen tak bez užitku visí
A komu původně patřily ty koule co jsi si dovezla z Chorvatska
Nemám deštníčky, ale míchátka. neobklopuji se jimi, bo jejich počet mi šimrá špatné svědomí
Jen houšť