Jak snáším bolest? Co už jsem vlastně všechno zažila? Zlomenina - ne, vymknutí - ne, vykloubení - ne, otřes mozku - ne, trhané nebo sekané zuby - ne, porod - zatím taky ne.
V první třídě jsem si přivodila přejetí prsteníčku bruslí a rozražení rtu o skříň. Jestli to bolelo? Nevzpomínám si, je to už tak dávno.
Operace mandlí - to jsem byla uspaná. A po probuzení mě spíš zajímaly stříkance krve všude kolem, než nějaká bolest.
Prostřelování uší a piercing v obočí - nervozita a těšení převážily nad bolestí. Tetování - prosím vás, jako škrabkání na zádech.
Zatuhlá záda - až na to, že jsem se nemohla pořádně nadechnout se to v úlevové poloze (zkroucení diagonálně dopředu a doprava) dalo přežít. A trvalo to jen tři dny, takže jsem si roli plně obskakovaného hrbáče ani pořádně neužila.
Rozražená hlava - nebýt té kaluže krve, ani bych si ničeho nevšimla. A klidně to přičítejte těm několika panákům.
Modřiny a šrámy ze sportu - to k tomu přece patří. Jen naražená ruka ze snowboardu mě mírně potrápila.
Poslední bolestivý zážitek mám z darování krve. Sestřička mi špatně napíchla žílu a nic neteklo. Pozvala si kolegyni a společně s tím zápasily několik minut. Příjemné to nebylo, ale o bolesti bych kupodivu taky nemluvila.
Takže jediné, co stojí za zmínku, je občasná bolest hlavy. Že bych nemohla fungovat se stává zřídka. Jinak ty nepříjemné pocity dva až tři dny vydržím bez větších problémů.
Jak tedy snáším bolest? Já Vám vlastně ani nevím.
Heligona.
Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.
Zírám. No, tak jediné, co bys při tom, že se Ti patrně neotevírají kanály, z článku o prahu bolesti mohla pocítit, je případný porod, anebo si budeš muset uříznout ruku, abys věděla, jaké to je, když něco bolí. :-) Míša
Jinak dnes stále povídáme o bolesti
Jak snášíte bolest všeobecně?
Můžete o sobě říci, že jste hrdinka, nebo spíš opak?
Souhlasíte s tvrzením, že muži jsou padavky?
Jak vzpomínáte třeba na porod?
Pište, co vás k tomu napadne na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Quentinová z Montargis (Kentánová) — #27 ty opico!
mio — #22 zkus vosk
rusalka2008 — #25 Takhle v mládí? Doufám, že už je to dobrý a ať zdravíčko slouží
heligona — #24 to se máš, já si dodnes pamatuju šílené bolesti uší z dětství a pak i krvácení do mozku, které bolelo, že už jsem skoro neviděla a svíjela se jak zvířátko... doktoři mě tehdy poslali domů, že mám jen zánět trojklanného nervu a pak se z toho vyklubala mrtvice. Fuj, radši nevzpomínat... No aspoň si člověk více cení zdraví
mio — #22 Ve vyplnění JEDNOU doufám a epilátorem se trhám téměř celá. Uvidíme, co bude horší
mio — #22 schopná mi tam chybí
heligona — #21 nezoufej, jednou se noční můra vyplní
Tak vysoký práh bolesti závidím, já si nejsem ani epilátorem oholit nohy, jak u toho skučím
Quentinová z Montargis (Kentánová) — #20 Naprosto přesně si vystihla mou nejstrašnější noční můru. Ale pomalu se léčím
heligona — #16
Já tě tipovala na dva parchoše...tak 5 let a druhá klasa na ZŠ
nějaká zvěř doma, jeden Heligoňák a tak jako...
heligona — #18
Michaela Kudláčková — #17 Tak dnes podruhé - díky!!!

heligona — #1 Boď v pohodě, s Tvojí výdrží najdeš jistě na hlavě desetkrát denně strčené v míse něco pozitivního.
Například můžeš studovat vodní kámen a jeho zajímavé, měnící se obrazce na ploše porcelánu
Quentinová z Montargis (Kentánová) — #15 Hele, to je ještě dobrý. Někdo si tady myslel, že už jsem dávno za zenitem. Babička
Dante Alighieri — #4 heligona — #5 přásahám na holý pupek, že já jsem o tom byla přesvědčená taky
mineralka7 — #13 no, já mám žíly krásně viditelné, leč zřejmě poloprázdné, jestli nejsem nějaká vyschlotina
Vaše žíly si také hrají na schovávanou? Z poslední návštěvy v nemocnici jsem si po zákroku odnesla krááááásnou modřinu na pravém zápěstí - celé mi pak uteklo a pár dní jsem měla problémy s ním hýbat - paradoxně to byla fyzicky nejbolestivější část celé akce... No, já to anestezioložce říkala, že se mi pořád nechce a nechce spát - tak dlouho mi pak kvrdlala s kanylou v zápěstí, že pak nějak na nic víc nepamatuju
BastMetztli — #10 tak v uších taky všechno v pohodě. Ten z obočí jsem asi po roce vyhodila. Hnisalo to nonstop.
gira — #9 Já to mám také od dětství, nevím, proč zrovna já, v rodině s tím nikdo problémy nemá.
Jednou mi dětská doktorka vyhrožovala, že mi nařízne žílu. Doufám, že si dělala jen legraci, ačkoli, slyšela jsem zvěsti, že se to prý dělává u starých lidí...
heligona — #8 Tak člověk si za ty roky na odběry zvykne. Jen je to trochu problém, když potřebují více zkumavek, to pak nadávají, že mají krve jak od kojence.
Já se svými 5 kroužky v uších a jedním v obočí nikdy problémy neměla, ale brácha si hřebenem vytrhnul kroužek z ucha, tak mu to trochu hnisalo, ale jen chvilku.
BastMetztli — #6 Haha, to ja mam odmalicka tohle divadylko pri kazdym odberu krve. Kdysi, kdyz jsem byla mala holka, tak mi pani doktorka dokonce (v zertu, ale ja si pak delala trochu vycitky) jednou rekla: Priste si s sebou prosimte vem tu krev s sebou a nenechavej ji doma!
Paradni zazitek byl pred prvnim porodem, kdy jsem byla cela vyjukana a mela uz dost caste a bolestive stahy a pani doktorka si hrala s mymi zilami na schovavanou tak dlouho, ze jsem myslela, ze snad i dojde na ty narty... Nakonec se jeden hrbet ruky umoudril. Ale to uz jsem mela uz rozpichane obe loketni jamky a obe zapesti... Moc pekne. Ale byla mlada, asi ne moc zkusena, a asi takoveho exota jeste nemela "v parade". Spis mi ji prislo jeste lito...