Pomalu, ale jistě se blíží konec školního roku. Hurááá, křičí řada dětí a těší se na prázdniny. Helenka pláče, je v devítce, je zamilovaná a možná HO už nikdy neuvidí.
Školní lásky, kdo by je neznal
Skoro každá z nás byla zamilovaná do nějakého svého spolužáka, byť jen platonicky. A pokud byla láska opětovaná, o to horší pak bylo loučení na každém konci školního roku.
Helenka za pár dnů končí devítku, se slzami v očích. Ne proto, že by propadla zpátky do osmičky, nebo že by se snad netěšila na nadcházející prázdniny, ale proto, že už zřejmě nikdy neuvidí svého spolužáka Viléma. Po celých osm let se vnímali „pouze“ jako spolužáci, a jak to bývá, odděleně stála skupinka holek, skupinka kluků.
Na začátku osmé třídy měnila paní učitelka zasedací pořádek a Viléma posadila za Helenku. Začal ji škádlit, tahal ji za její krásné husté vlasy, žadonil po ní svačiny i taháky. Helenka ho začala vnímat více než ostatní, a protože jsou holky obecně vzato rozumově o čtyři roky napřed, byla to ona, kdo dal podnět k prvnímu „mimoškolnímu“ setkání. Sešli se na hřišti za školou, padla první opravdová pusa, vykouřila se první společná cigareta.
Ke konci osmičky už je spolužáci začali brát jako pár a v devítce se ti dva od sebe nehnuli téměř na krok. Ale poslední školní rok povinné školní docházky jako by byl o hodně rychlejší než ty předchozí. Pomalu končí. Helenka si podala přihlášku na střední školu v místě bydliště, Vilém má našlápnuto na odborné učiliště ve městě vzdáleném 150 kilometrů. Čím více se blíží konec školního roku, tím je Helenka smutnější.
Je to ale krásný smutek, smutek prvních školních lásek, které v mysli nikdy neskončí.
Psycholožka PhDr. Zuzana Malíková
„Školní lásky patří k těm nejkrásnějším, ale také k těm nejkratším. Kdo ví, možná to Helence a Vilémovi vydrží, je spousta lásek, které přestály čas. Spíš je ale rozdělí vzdálenost, která mezi nimi nastane, a každý se v životě vydá svou vlastní cestou. Jedno jim však zůstane, vzpomínka na krásná školní léta, která se každoročně, zejména v měsíci červnu, dostaví.“
Pamatujete si na svoji školní lásku?
Nový komentář
Komentáře
To jsou problémy. Dnes už se tomu směju.
Pentlička — #13 Tak tak, školní lásky pro mě byly vždycky platonické, já stydlivá ošklivka a líbili se mi takoví krasavci a když jsem dostala kytičku sedmikrásek od toho úžasného spolužáka, málem mi vypadly rovnátka... trááápááás
časem na to bude se smíchem vzpomínat
krása školních lásek
Od malička jsem se lehce zamilovávala i odmilovávala, nikdy mi vášeň pro jeden objekt nevydržela déle než měsíc, většinou tak týden. Stačilo, aby se dotyčný ukázal jako hlupák nebo udělal nějaký podraz. Podrazáky nesnáším. Nikdy mi nehrozilo, že mi bude moje velká láska chybět kvůli tomu, že se odstěhuje. Až na gymplu jich bylo pár, které jsem vzdala jen proto, že mi připadali nedosažitelní. I teď po čtyřiceti letech vypadají pořád k světu. Měla jsem dobrý vkus.
Jojo, taky jsem brečela na konci páté třídy, když se stěhoval pryč z našeho města. Byl to takový roztomilý blonďáček, moc se mi líbil. Jenže já byla plachý zamindrákovaný brejloun, takže on o mojí "lásce" ani nevěděl (naštěstí, jinak bych určitě neunikla posměchu).
Během prázdnin mě to přešlo.
ale jo pamatuji, do něj jsme byly zamilované snad všechny, jenže on to střídal jak ponožky
Dante Alighieri — #10 Já se ve druhé třídě líbala se svou láskou pod učitelským stolkem o přestávce
To řikám pořád. Nikomu nepřeju první lásku.
Školní láska mě na ZŠ minula, kluci mě nezajímali až do 16 let.
Moje první láska ve 3. třídě mi rozrazila obočí a bylo po lásce
pamatuji. on se mi smál a já byla zaláskovaná jako tele. pak jsem ho po pár letech potkala na zábavě. větší hovado jsem snad nikdy ještě nepotkala
První platonický byly ve 13 letech do vzdáleného bratrance, se kterým jsem vyrůstala a který mě ignoroval stejně, jako bratr nevl. otce, do kterého jsem byla zamilovaná taky - současně, nevím, jak jsem to zvládala. Oba docela tyranové (za jednoho se vdala moje nynější kamarádka a pak se rozvedla), takže nebylo oč stát... A ta první "kompenzovaná"? No, to byl průser jak vrata šest let trvající, radši nevzpomínat....
Školních lásek, těch bylo
German — #2 já taky
OlgaMarie — #1 asi tak nejak, na zakladce favorit a na tridnim srazu po 20 letech o nej nikdo pomalu pohledem nezavadil a soumeny se stali ti byvali outseidri
a mne se neco podobneho stalo na gymplu, cele ty 4 roky jsem byla zamilovana do kluka o rok vys, jeho posledni zvoneni jsem jen horko tezko rozdychavala, sedel prede mnou na zemi a strikal mi vodu do backor obcas se jeste potkame, pokecame a musim rict, ze tady stara laska nerezavi a je to porad ten bajecny ted uz skoro 40 ti lety kluk jako tenkrat
A já se těšila, že je to "naše" Helenka......
Pamatuju, pamatuju. Ale ten šok na školním srazu po 30 letech! Nechtělo se mi věřit, že je to ON!