Ve svých necelých patnácti letech se v roce 1925 stává mistryní Německa v šermu fleretem. A potom ještě šestkrát za sebou. Když pak v roce 1928 přiveze olympijské zlato z Amsterodamu, stává se miláčkem Německa. „Blonďatá Hee“, jak jí důvěrně říkají, je představena prezidentu Hindenburgovi, který ji pozval na čaj. Obchody se suvenýry zaplavují její sádrové sošky, stává se národním symbolem.

Narodila se v roce 1910 v městečku Offenbach v rodině váženého židovského lékaře. Jako všechna děvčátka chodila nejdříve do baletu a šermovat začala ve svých devíti letech. Dělala ohromné pokroky, ostatně jejím učitelem byl italský mistr staré školy Cavaliere Arturo Gazzera.

Židovská víra se v rodině nepraktikovala, Mayerovi se cítili především Němci, vlastenci, katolíky. Po maturitě začala Helene studovat mezinárodní právo a moderní jazyky na univerzitě ve Frankfurtu, na jeden semestr si pak odskočila do Paříže na Sorbonnu. Plánovala vstoupit do diplomatických služeb.

Mezitím samozřejmě trénovala a reprezentovala Německo na nejrůznějších mistrovstvích vždy se skvělými výsledky. I na olympiádě v Los Angeles v roce 1932 byla horkou favoritkou. Jenže se jí vůbec nedařilo. Jen zasvěcení věděli, proč skončila až pátá. Dvě hodiny před rozhodujícím finále se dozvěděla, že se potopila německá školní loď Niobe, v níž zahynula i celá posádka včetně jejího snoubence. To byla pro Helene další těžká rána poté, co jí rok předtím zemřel na infarkt milovaný otec.

Po olympiádě zůstává v USA, kde díky stipendiu získává možnost studovat mezinárodní právo na Scripps College v Claremont v Kalifornii. Je nezávislá, při studiu si přivydělává jako vychovatelka a učitelka němčiny. Po dokončení studií v roce 1934 přijímá nabídku vyučovat v Oaklandu na vysoké škole němčinu a šerm.
To už jsou v Německu od roku 1933 u moci nacisté a na pořad dne se dostává Helenin židovský původ. Nepomáhá ani to, že matka Židovkou není, že otec už nežije a sama Helene je katoličkou. Podle norimberských zákonů totiž ztrácí občanská práva, a tak raději zůstává v USA, do Německa se bojí.

Situace se obrací v roce 1936. Chystají se olympijské hry v Berlíně. Hitler se chce ukázat, je to pro něj prestižní záležitost. Jenže USA hrozí bojkotem her. Podmiňují svou účast tím, že Německo umožní alespoň jedné osobě židovského původu se olympiády zúčastnit. A touto osobou je právě Helene, ta má být konkrétním důkazem.

Hitler váhá. Bojkot se mu vůbec nehodí, takový skandál nemůže připustit! Nesmí zbytečně rozjitřovat veřejné mínění. Helene byla mnohokrát dotazována, zda dostala pozvánku a jestli je ochotna reprezentovat Německo. I když pozvání dosud nepřišlo, reprezentovat rozhodně chce, pokud získá zpět občanská práva. Moc touží znovu stanout na nejvyšším stupni, odčinit tak neúspěch z Los Angeles. Proti Židům nic nemá, ale sama se Židovkou necítí, považuje se za Němku. Moc se těší na shledání s matkou a dvěma bratry, ti říšské občanství mají. Kdyby demonstrativně odmítla účast, možná by je ohrozila. Helene nakonec dostala povolení se olympiády účastnit, i když jí oficiálně občanská práva vrácena nebyla.

Soutěž žen v šermu začala na olympiádě 5. srpna 1936 a vyřazovací kola trvala dva týdny. Helene se snadno probojovala do osmičlenného finále. Brzy bylo jasné, že se o vítězce rozhodne mezi Helene, Rakušankou Ellen Preissovou, která obhajovala olympijský titul z Los Angeles, a Maďarkou Ilonou Schacherer-Elekovou. Síly těchto tří šermířek byly vyrovnané. O jeden jediný zásah nakonec zvítězila Maďarka Eleková. Helene byla až druhá. Bylo to hořké zklamání!

Na stupních vítězů překvapila a pozdravila nacistickým pozdravem. To nikdo nečekal. Tentýž den si na olympijské recepci Helene ještě podala ruku s Hitlerem. Americká média si na tom samozřejmě patřičně smlsla! Hned po soutěži ji stačil urazit kolega – šermíř Reinhard Heydrich, když údajně prohlásil: „Ty židovská svině, prohrála jsi nám olympiádu!“ Zajímavostí je, že všechny tři vítězné šermířky na OH v Berlíně měly židovský původ.

Po olympiádě odjela Helene zpět do USA. Následujícího roku vybojovala v Paříži titul mistryně světa. To byla její poslední reprezentace Německa. V německých médiích o tom nepadla ani zmínka. Německé říšské občanství ale nezískala. Další léta už bojovala v amerických barvách a opět úspěšně! Přála si, aby její rodina opustila Německo. Nicméně naštěstí válku všichni až na jednoho strýce, který zahynul v Terezíně, přežili.

Amerika se stala pro Helene její novou vlastí. Už za války se stala profesorkou politických věd na City College v San Franciscu. Tady také založila šermířský klub a učila Američany, zejména vojáky, německy. V Americe žila až do roku 1952, kdy se vrátila do Německa, aby se tu provdala za bavorského šlechtice inženýra Erwina von Sonnenburg.

I když v USA dostala několik nabídek k sňatku a měla řadu milenců, jen baron Sonnenburg  „dosahoval její úrovně“, jak se vyjádřila.  Manželského štěstí si ale příliš neužila. V necelých 43 letech zemřela 10. října 1953 na rakovinu, s níž od roku 1948 bojovala…
 
Foto: Wikipedie
 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama