I když se jeho puritánská dcera Alice snažila po matčině smrti chránit jeho pověst dokonce i před ním samým, Masaryk se ženám líbil a ženy se líbily jemu. Intenzivní vztah TGM a spisovatelky Oldry Sedlmayerové je dostatečně známý, ostatně o něm jste si mohli přečíst i na našem webu (odkaz na článek naleznete níže). Méně známá je poslední přítelkyně prvního prezidenta -  sochařka Helena Scholzová-Železná (1882-1974).

Když se Helena s Masarykem seznámila, nebyla to už žádná mladice, ale zralá padesátiletá žena, umělkyně a intelektuálka. Narodila se sice v Chropyni, ale dětství prožila u prarodičů na zámku v Třebovicích. Její matka, německy píšící básnířka a spisovatelka Maria Stonawski - Scholzová, publikující pod jménem Maria Stona, tu vedla významný umělecký salon. Byla provdaná za doktora práv Alberta Scholze, syna ředitele důlních a hutních závodů, ale po sedmi letech strávených v Chropyni manžela opustila a i s dcerou se vrátila k rodičům.

Zámek, který už dnes neexistuje, zakoupil spolu s přilehlým velkostatkem v 60. letech 19. století Mariin otec Josef Stonawski a Maria ho po jeho smrti zdědila. Helena tedy vyrůstala v podnětném prostředí matčina salonu, který se stal jedním z kulturních center Slezska.
Byla nejen jazykově nadaná – domluvila se anglicky, italsky, francouzsky a německy – ale už od dětství se u ní projevoval výtvarný talent. Nejdříve studovala kresbu ve Vídni a Drážďanech, poté sochařství v Berlíně a Bruselu. Ve studiích též pokračovala v Paříži a Florencii. Na třebovickém zámku si zřídila svůj ateliér. V roce 1914 se přestěhovala do Vídně, kde získala skvělou zakázku – portrétování habsburské rodiny.

V roce 1917 se provdala za podplukovníka rakousko-uherské armády Jana Železného, s nímž prožila harmonické bezdětné manželství. Po válce se usadili nejdříve ve Florencii a pak v Římě, který se stal jejich druhým domovem. Neztrácela však kontakt se svým rodným krajem. Do prvorepublikového Československa se pravidelně vracela o prázdninách a vystavovala tu svá díla.


V září 1932 přijela na doporučení československého vyslance v Římě Vojtěcha Mastného do Topoľčianek. Strávila tu devět dní a během sedmi sezení vytvořila Masarykovu 85 centimetrů vysokou bronzovou sochu, která zobrazuje horní část jeho těla. Tehdy se s prezidentem sblížila a až do jara 1934 spolu udržovali čilou korespondenci. Nakolik byl tento vztah vážný, je v rovině spekulací. Jisté je, že právě od tohoto momentu ochladl Masarykův cit ke spisovatelce Oldře Sedlmayerové.
Zatímco Oldra si psala deníček a schovávala prezidentovy dopisy, i když ji prezident důrazně žádal, aby je vždy spálila, Helena nic takového nedělala. A protože tehdejší bulvár nebyl to, co dnes, zmínky o Heleně Scholzové se objevují spíše v náznacích prezidentova okolí, zejména jeho tajemníka Antonína Schenka.

V roce 1934 se povážlivě začal zhoršovat Masarykův zdravotní stav. Masaryk ztrácel zrak, potíže mu dělal i pouhý podpis na státní dokumenty. Proto i korespondence s Helenou Scholzovou ustává. Je tu i druhý důvod. Kdyby se dopisy dostaly do ruku italských fašistů, mohly by být politicky zneužity. A tak tento poslední „vážný vztah“ prvního prezidenta pomalu vyšumí… Alice Masaryková může budovat „tatíčkův“ kult, aniž by jí to TGM kazil, jak to občas dělal, když byl ještě živý.
A Helena Scholzová? V době války žije v Americe, z níž se v roce 1945 opět vrací do Itálie. Tady umírá v roce 1974 v krásném věku devadesát dva let…
 
 
Na našem webu jste si mohli přečíst:

Reklama