Tak tenhle, pro dnešek už poslední zveřejněný příspěvek, mě opravdu posadil. Říká se - nejlepší na závěr, troufnu si říct, že tentokrát tomu tak je. Opravdu stojí za to si ho přečíst... a pak se pořádně nadechnout.

Milá redakce

Kdo říká, že nikdy nezáviděl, tak nemluví pravdu. Ať už závidíme věci duchovní nebo materiální, je to závist, a je to naprosto normální vlastnost, která je dána všem lidem do vínku.

Ráda bych se s vámi podělila o příběh, který mi vyprávěla moje babička, která už šest let nežije, ale ten příběh je nesmrtelný. Když začala druhá světová válka, bylo mojí babičce 20 let. Babička měla stejně starou kamarádku, spolužačku Johanku. Byla to židovka a její rodina byla hodně bohatá. Vlastnili obchod na náměstí, kde prodávali šicí stroje a různé jiné věci na šití a vyšívání. Hned nad obchodem měli krásný dům, ve kterém bydleli. Ten dům tam stojí dodnes, jen je z něj už udělaný nějaký penzion. Babička mi vyprávěla, že když si chodila s Johankou hrát, připadala si jako princezna na zámku. Všude visely obrazy a gobelíny, všude vázy a zlaté svícny, Johanka měla dokonce i svoji vlastní služebnou. Babička pocházela z obyčejné, spíš chudé rodiny, pradědeček byl zelinářem a prababička v domácnosti, měli ještě pět dalších dětí a do talíře hluboko. Babička se proto vždycky po návštěvě od Johanky vracela jako ze „zámku“ do podzámčí, do pavlačového domu se záchodem na chodbě.

Přišla válka, konkrétně rok 1942, kdy byl Němci rodině Johanky zabaven celý majetek a jako dobytci byli nahnáni na shromaždiště na hlavním nádraží, kde se měli připravit k odjezdu „na práci“. Řada z nich však už tušila, co se za pojmem „práce“ ukrývá. Koncentrační tábory. Babička se šla tehdy s Johankou na nádraží rozloučit, a Johanka ji tehdy řekla: „Jak já Ti závidím, že nikam nemusíš“.

Už se nikdy neviděly… a moje maminka, která se narodila babičce až v 35 letetch, dostala jméno Johanka.  

Helena z Brna

pozn. text nebyl redakčně upraven

________

Helenko, nevím, jestli teď sedím v práci u klávesnice, nebo jsem v kině a přede mnou se promítá film. Nádherný, lidský, dojemný. Děkuji...

Saša

Téma dnešního dne 17. června

Co jste kdy - komu záviděly, případně co - kdo záviděl vám?

Závidím já

  • Já jsem například záviděla svojí kamarádce v porodnici, že porodila o týden dřív a už to má za sebou.
  • Závidím také svojí sestře, že zatímco ona může sníst třeba půlku kance a zůstane pořád štíhlá, já přibírám snad z pouhého nadechnutí.
  • Závidím svému muži jeho povahu, s jakou lehkostí dokáže vyřešit všechny podstatné problémy, a ty nepodstatné umí hodit za hlavu.

Závidí mně

  • Moje o pár let mladší kamarádka mi těsně před jejím nedávným porodem záviděla, že já už to mám dávno za sebou.
  • Moje dcerka mi závidí, že už mám za sebou maturitu i absolutoria.
  • Moje sousedka mi závidí, že my máme balkon, a ona ne.

Závist je prostě všude kolem nás. Je propojena s naší povahou, s našimi pocity, patří k našim životům. Někdy je nevinná, ničím neublíží, jindy se dokáže proměnit v pěkně zlou a zákeřnou potvoru, která zraňuje a ničí.

Závist má mnoho podob, s jakou z nich jste se setkaly vy, můžete psát na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Co jste kdy komu záviděly

  • Povahu
  • Podobu
  • Vlastnosti
  • A nebo třeba luxusní automobil či bazén
  • ... ... ...

Co kdo záviděl vám

  • Šťastné manželství
  • Zahraniční dovolenou
  • Úspěšné složení zkoušek  
  • A nebo třeba lepší úrodu na zahradě
  • ... ... ...

A aby té závisti nebylo málo, vylosovaná čtenářka od nás obdrží: Luxusní osvěžující koupelový krém a ještě luxusnější bělicí pastu na zuby.

darecek

A my ostatní jí poté budeme tiše závidět zářící úsměv a hebkou pleť. :))

Reklama