Většina strážců našich hor byla svým posláním obdařena za odměnu – pro svou statečnost, poctivost a moudrost. Ovšem ochranu Novohradských hor dostal její patron, lesní duch Hejmon, kvůli nepoctivé myslivosti za trest.

Hejmon (nebo též Hejmor) je vládcem a ochráncem Novohradských hor na české, ale i rakouské straně. Je to duch spravedlivý, který dbá na to, aby srnky i zajíci měli v zimě vždy plné krmelce a neokusovali mladé stromky, ale i na to, aby turisté a výletníci neodhazovali po krajině odpadky. Zvláště políčeno má na pytláky, kteří loví lesní zvěř v době hájení a klidně připraví maličká mláďata o jejich matku. A proč že tak nesnáší zlotřilé lovce? Protože kdysi býval v horách myslivcem.

Novohradské

Ze strašidla vládcem hor

Svou mysliveckou živnost Hejmon nevykonával poctivě. Ubíral kukuřici divočákům, aby ji ve městě prodal, střílel vysokou zvěř, i když nebyla doba lovu, jen aby dostal od hostinského pár tolarů za maso. A dokonce se nechal i podplácet pytláky, nad kterými přimhuřoval oko, a klidně je nechal řádit ve svém revíru. Zkrátka šidil, lakotil a podváděl, kde jenom mohl. Proto když zemřel, nedostalo se mu milosti klidného spočinutí. Namísto toho se proměnil ve strašidlo, a aby své skutky za života odčinil, musel strážit bezúhonnost všech Novohradských hajných a všechny lumpy po právu trestat.

A tak se Hejmon do svého nového poslání pustit – kontroloval, jestli je ve žlabech dost kaštanů i žaludů, jestli některý myslivec nezapomněl na pořádný kus soli pro laně, jestli všechna mláďata řádně prospívají a hlavně, zda se po nějakém revíru neprohání zlotřilý pytlák. A navzdory své vlastní původní nepoctivosti se mu nová úloha tak zalíbila, že ji vykonával tak řádně a svědomitě, až si toho všiml i samotný Krakonoš.

A protože už tou dobou měl Hejmon všechny své hříchy dávno splacené, jmenoval ho Krakonoš právoplatným ochráncem celých Novohradských hor.

Nikdo ho nikdy neviděl

Zatímco Krakonoš má svůj klobouk a dýmku, Radegast býčí hlavu a Pelíšek špičaté botky, podobu Hejmona nikdo nezná. Mění ji totiž tak často, že snad ani sám už neví, jak vlastně vypadá. Nejčastěji se po krajině prohání jako divoký vítr, který zvedá ze země suché jehličí, cuchá pasáčkům vlasy a sem tam nazdvihne líným děvečkám sukně až nad hlavu. Ale bere na sebe i podobu dravého ptáka, drobného hmyzu a zcela výjimečně si z čiré nostalgie obleče i svůj starý myslivecký stejnokroj.

Mýty a fakta

Kde se vzala pověst o Hejmonovi, se dá jen těžko dopátrat. Mohlo snad jít o nějakého smutečného myslivce? Mohlo. V Jižních Čechách není dnešní strážce hor jediným bájným nepoctivým lesníkem. Báchorky přiřkly lesům kolem města Tábora dokonce celou tlupu tak zvaných pohunků – strašidel, která dříve bývala myslivci. Že by se skutečně na jih naší vlasti kdysi stahovali hajní bez špetky cti? Ačkoli to zní dost nepravděpodobně, možná na tom něco bude. Nepoctivost místních myslivců se totiž promítla i do lidového umění. Vždyť na rytinách pocházejících už z osmnáctého století se vedle podobenky myslivců často objevuje nějaký symbol nenápadně odkazující na faleš vyobrazeného!

Čtěte náš seriál o strážcích hor...

Kam dál?