Vděčné téma. Pro mne je spánek nezbytnost a také obrovská slast. Nekonečné převalování v teploučké, měkoučké posteli, plné krajkových polštářků. Místo klidu, bezpečí, něžností, intimity a tajemství. Postel je i útočiště v bytě šesti dospěláků a pubertální kočky. Místo na snění, odpočinek, čtení, výklady karet, ale i na drby s kamarádkou. Je to můj maličký rajský ostrov. Je pravdou, že i na obavy. Obavy nás provázejí všechny. Nestěžuji si, život je ke mně něžný a tak mi obavy nebrání ve spánku.
Spím ráda, dlouho a kvalitně. Pokud nespím 7 hodin denně, nejsem to já. Nevstávám brzy, pracuji v kanceláři od půl osmé do čtyř a moc mi to vyhovuje, přesto mi vstávání potíže činí. Denně se po zazvonění budíku převaluji v posteli, vychutnávám si každou minutku a prodlužuji okamžik, kdy budu muset poprvé vystrčit nohu a vkročit do koloběhu dne. Poté nestíhám, jak jinak.
V sobotu a neděli spím klidně do deseti a jelikož jsou moje dcery i manžel také spáči, nikomu to nevadí. Pokud mám volno, chodím pozdě spát a denní režim se mi tak nějak nepozorovaně upravuje sám. Do noci bdím, dlouho spím. Miluji zimní nedělní dopoledne, kdy si po probuzení uvaříme kávu a z postele sledujeme cestopisné a naučné pořady. A po nedělní pohádce si také někdy ráda schrupnu.
V létě je to samozřejmě jiné, člověk tolik spánku nepotřebuje a je hřích nevyužít čerstvého vzduchu a sluníčka. Třeba na chalupě. Ani u rodičů se dlouho nevyspává. Můj tatínek se budí brzy a pak demonstrativně sedí na zápraží a pokřikuje: "Mladý ležák, starý žebrák!" nebo "Pomoc, pomoc, vstaňte někdo, jsem tu osamělý!" Šprýmař jeden. Jenže jistě chápete, že na spaní pak nemáme ani pomyšlení.
Změna času je pro mne stresující a opravdu si těžko zvykám na posun času. Takže pokud bych mohla, rozhodně bych ji zrušila. Ovšem každý jsme jiný, někdo spát nemůže a chtěl by, jiný spát nepotřebuje, někomu změny vadí, jiný to nechápe. Můj manžel pracuje na směny a pokud pracuje v noci, není jeho dopolední spánek kvalitní, a proto mu "odpustím" lenošení ve dnech, kdy dohání spánkový deficit. Skláním se před profesemi, ve kterých musejí být lidé ve střehu v kteroukoli denní dobu. A na konec......všem nám přeji nerušený spánek plný šťastných snů.
Hanice
Text nebyl redakcí upraven.
A jak jste na tom se spánkem vy? Co děláte po zazvonění budíku? Vyběhnete hned z postele nebo se dlouho převalujete?
Své příspěvky na téma spánek pište na emailovou adresu
Nový komentář
Komentáře
Já si dávám budík dřív - jdu si uvařit kafe a než vychladne, ještě si hovím v posteli a poslouchám rádio.
se psánkem jsem na tom teď poněkud hůře,neboť těhotenství ve třetím trimestru není jednoduché...ale když ráno vstávám se synem do školky,a zazvoní mi budík,tak většinou z té postele vstanu hned,protože ho mám nastavený na nejpozdější možnou dobu vstávání,takže při polehávání dále bychom nestíhali.
Když nemám svých minimálně 8 hodin spánku, jsem nervní jak pes
chodím spát pozdě
Jako bych to psala já- spánek je jeden z mých velkých koníčků...
Chodim spat kolem pulnoci a rano vstavam v sedm hodin,abych probudila deti do skoly.
Mám 6měsíční mimčo,usíná v 19h. a spí do 8h. Já chodím spát v 23- 24 h. a vstávám v 4:30- 5:30h jak kdy. Od mala spím málo,nechápu jak někdo může spát do oběda.Já ani po kocovině nespím tak dlouho ba naopak to spím ještě mín.
no, budík.U nás vstáváme na kočičí povel,tzn. sobota neděle,všední den,to je jí jedno, kolem 6. už neskutečně žvaní a vykřikuje.Než mít poškrábané dveře,tak raději vstanu. Totéž se poslední měsíc naučilo dceřino morče. Ostatní členové rodiny mají hluboký spánek a nic neslyší. O víkendu si jdu občas lehnout odpoledne,prospím se tak 2-3 hodiny a jsem spokojená. Bohužel ale patřím k lidem, kteří se špatně aklimatizují na změny času. Já jsem prostě řízená sluníčkem.
Spím hodně, většinou usínám kolem 22 hod. a ještě dříve a vstávám až v 7.20 hod.
, v 8 už musím být v práci, a to mi stačí, abych všechno stihla.
po zazvonění hned padám z pelechu...pokud zaváhám, upadám do bezvědomí
Jak kdy, někdy vyskočím, ale jindy bych do budíku nejraději praštila a spala a spala.....