Vděčné téma. Pro mne je spánek nezbytnost a také obrovská slast. Nekonečné převalování v teploučké, měkoučké posteli, plné krajkových polštářků. Místo klidu, bezpečí, něžností, intimity a tajemství. Postel je i útočiště v bytě šesti dospěláků a pubertální kočky. Místo na snění, odpočinek, čtení, výklady karet, ale i na drby s kamarádkou. Je to můj maličký rajský ostrov. Je pravdou, že i na obavy. Obavy nás provázejí všechny. Nestěžuji si, život je ke mně něžný a tak mi obavy nebrání ve spánku.

Spím ráda, dlouho a kvalitně. Pokud nespím 7 hodin denně, nejsem to já. Nevstávám brzy, pracuji v kanceláři od půl osmé do čtyř a moc mi to vyhovuje, přesto mi vstávání potíže činí. Denně se po zazvonění budíku převaluji v posteli, vychutnávám si každou minutku a prodlužuji okamžik, kdy budu muset poprvé vystrčit nohu a vkročit do koloběhu dne. Poté nestíhám, jak jinak.

V sobotu a neděli spím klidně do deseti a jelikož jsou moje dcery i manžel také spáči, nikomu to nevadí. Pokud mám volno, chodím pozdě spát a denní režim se mi tak nějak nepozorovaně upravuje sám. Do noci bdím, dlouho spím. Miluji zimní nedělní dopoledne, kdy si po probuzení uvaříme kávu a z postele sledujeme cestopisné a naučné pořady. A po nedělní pohádce si také někdy ráda schrupnu.

V létě je to samozřejmě jiné, člověk tolik spánku nepotřebuje a je hřích nevyužít čerstvého vzduchu a sluníčka. Třeba na chalupě. Ani u rodičů se dlouho nevyspává. Můj tatínek se budí brzy a pak demonstrativně sedí na zápraží a pokřikuje: "Mladý ležák, starý žebrák!" nebo "Pomoc, pomoc, vstaňte někdo, jsem tu osamělý!" Šprýmař jeden. Jenže jistě chápete, že na spaní pak nemáme ani pomyšlení.

Změna času je pro mne stresující a opravdu si těžko zvykám na posun času. Takže pokud bych mohla, rozhodně bych ji zrušila. Ovšem každý jsme jiný, někdo spát nemůže a chtěl by, jiný spát nepotřebuje, někomu změny vadí, jiný to nechápe. Můj manžel pracuje na směny a pokud pracuje v noci, není jeho dopolední spánek kvalitní, a proto mu "odpustím" lenošení ve dnech, kdy dohání spánkový deficit. Skláním se před profesemi, ve kterých musejí být lidé ve střehu v kteroukoli denní dobu. A na konec......všem nám přeji nerušený spánek plný šťastných snů.

Hanice

Text nebyl redakcí upraven.

A jak jste na tom se spánkem vy? Co děláte po zazvonění budíku? Vyběhnete hned z postele nebo se dlouho převalujete?

Své příspěvky na téma spánek pište na emailovou adresu

redakce@zena-in.cz

TÉMATA:
ZDRAVÍ