Hádky: Jednou tě za to zastřelím!

Je zajímavé, že partnerské hádky vznikají vedle známých „blbostí“ hlavně kvůli naprosto klasickým věcem, které nejenže mnohdy známe z dětství, ale které se léty ani trochu nemění a které jsou snad pravidlem všude.

Jsou stále stejné. Nejčastěji se jmenují: bývalý partner, děti, rodiče, koníčky…

Děti

Co umí natropit rozdílný pohled na výchovu, o tom by mohla vzniknout kniha o několika svazcích.

„Podívej se na ni, vždyť si z tebe nic nedělá, směje se ti do očí!“ šťoural často můj otec do mamky ve chvíli, kdy mi něco vytýkala. Ne, nesmála jsem se!

Zřejmě trpěl vlčí mlhou nebo soudil mě podle sebe, každopádně mámu poštíval tak dlouho, až mi jednu střelila za to, že mám otevřené oči  a dýchám, a pak se pohádali.

Jako dospívající jsem plánovala, že ho udusím v noci polštářem, a pořídila jsem si v antikvariátu svazky detektivek. Od záměru jsem upustila, protože každá detektivka končila dopadením pachatele. Mrzuté.

Rodiče

I tohle znám z domova. Maminka mojí maminky měla logicky naprosto odlišný názor naprosto na cokoli, co máma, neřku-li táta, dělali, na vedení domácnosti, úklid, vaření, výchovu...

Pokaždé, když přijela, přeorganizovala s pocitem nepostradatelnosti celý byt tak, že nebylo možné najít vůbec nic. Často ani obývák ne.

Máma to nesla nelibě, ale je to její maminka. Navíc, jakmile kladla odpor, byla usazena srdceryvným

„Tak vy mě tady nechcete? Já jsem vám tedy na obtíž? Nevděk světem vládne! Dojdu s těmi dětmi alespoň ven. Jsou celé zelené. Pojďte sem, vy moje chudinky malé, půjdeme do cukrárny.“

Měla jsem ji ráda. Otec se na ni tvářil jako na masového vraha a při její návštěvě odcházel za kamarády. Pak se s mámou pohádali.

Práce

Boje kolem práce partnera z vlastního dětství vážně neznám. Otec jezdil klidně i na půl roku do zahraničí na montáže, a tak doma nebyl. Maminka nesesychala steskem.

Měla jsem kakao z tuzexu a kindervejce.

Před Vánoci se táta vrátil na pár dnů domů, a protože měl na montáži patrně dost tvrdý režim, po celou dobu dovolené si to vynahrazoval a nestihl vystřízlivět.

Vím ale, jak to vypadá jinde, protože mám přátele. Je velmi náročné například s člověkem, se kterým žijete, i pracovat. Tohle dost často vede k rozporu i tam, kde předtím bylo všechno v pohodě.

Hádky kolem práce jednoho nebo druhého nebo rovnou obou nejsou výjimkou a můj soukromý rychloprůzkum mi to potvrdil.

Rovněž jsem se dozvěděla, že snad nejhůř jsou na tom manželky vytížených podnikatelů a dálkových řidičů.

„Je to fakt náročný, už několikrát jsme odložili dovolenou, protože mu do toho pokaždé něco přišlo, po večerech telefonuje a u mých rodičů s námi nebyl, ani nepamatuji. Má rozloženou pracovní dobu na 24 hodin denně.

Co bych za to dala, kdyby měl stálou práci od–do, která by byla přijatelně placená,“ svěřila se paní Ivana.

Koníčky

Když zrovna po vzoru Quasimoda nelije partner olovo ve velkém, jako ten můj bývalý, přičemž na rybách nebyl ani jednou, tak by se asi tento častý mužský koníček dal s láskou a tolerancí přejít.

V zásadě je pořád lepší, když posedává u řeky na minižidličce a hypnotizuje tu šišatou věc než na židli v páté cenové v předklonu a s umakartovým čelem.

Nakonec, když si chlap hraje, zpravidla méně zlobí. Horší by bylo, kdyby takový protějšek nutil do svého koníčka druha, který vedle pochopení nemíní zálibu aktivně sdílet. To by asi k hádce vedlo.

Tak například ten můj. Vedle potápění, které jsem přes svůj strach z vody zkusila a líbilo se mi, má také velikou zálibu pro horolezectví. Tak tady děkuji, že nemá potřebu po mně chtít, abych se uvazovala dračí smyčkou k převisům a zasekávajíc se cepínem usilovala o vrchol K2.

Mám závrať i na vysokých podpatkách a na mostě se mi zvedá žaludek.

Ani já ho nakonec nenutím, aby po večerech studoval genetiku barev britských koček a nevadí mi, když neví, jak dlouho trvá březost. Jsou ale i problémovější typy.

„Už jako kluk se zbláznil do akvarijních ryb. Napřed mi to připadalo roztomilé, ale teď máme doma miliardu akvárií, líhně, zvlášť pěstuje rostlinky a já ho asi zabiju. Všude je smrad. Teď si zabral i garáž, takže stojíme autem venku a uvnitř parkujou ryby. Chvílemi přemýšlím, že se snad rozvedu. Hádáme se kvůli tomu už dva roky,“ říká paní Věra.

Buďte, paní Věro, ráda, že takto ve velkém nepěstuje třeba pavouky.

Bývalý partner

To je asi jedna z nehorších variant partnerských potíží. Nejeden vztah se rozpadl kvůli neschopnosti druhého pochopit, že něco prostě končí a jiné je třeba začít rozvíjet. Co dokáže vystřihnout taková bývalá manželka nebo manžel, zná mnoho lidí z vlastní zkušenosti.

„Napřed mi jí bylo líto. Neustále mu volala, neustále plakala, prosila, vyhrožovala sebevraždou. Psala SMS typu: Sbohem, zítra už nebudu a podobně. Už to nechtěl ani zvedat a reagovat. Nutila jsem ho, ať s ní mluví, ať ji neodmítá.

A to spolu prosím nebyli už sedm měsíců, když jsme se poznali. Teď už ji nelituji. Volá i mně, píše, třeba v noci…

Když se on vymezil a přestal reagovat, začala obtěžovat jeho matku i otce. Jsem z toho unavená. Trvá to přes rok. Už se i hádáme, což mě hodně mrzí, ale někdy prostě vylítnu. Jestli nás rozhádá docela, tak dosáhne svého. To bych nechtěla, “ postěžovala si Marie.

Zlozvyky

„Mohl by sis laskavě ty hadry alespoň soustředit na jedno místo a netrousit je volně po bytě?“ Jak notoricky známé!

Osobně za sebe mohu říci, že je mnohem roztomilejší tato varianta než puntičkářský pedant, který si skládá věci do komínků a ve chvíli, kdy mu někdo přemístí ovladač o tři centimetry doprava, leze po zdi.

Co se tohoto tématu týče, je na tom u nás Radek možná maličko hůř. Mně osobně je jeho multifunkční skříň, rozprostírající se po celém domě, vcelku jedno. Chodím na jeho části oděvů při praní jako na houby. Jen ten koš je prádelní.

On má naopak s mým zvykem v posteli jíst a číst dost problém.

„Když jdu v noci na záchod, mám na zádech přilepený 100+1, to bych přežil. Nevim ale, co Tě vede k tomu vychovávat ze mě fakíra. Vedle těch novin mám totiž do zad vrostlý drobky ze sušenek, což mě vytáčí!“ naříká.

„Nevím, nekřič, nechápu to, já jsem neměla nic nikde nalepený ani jednou.“

No možná je to tím, že je těžší, a tak se v noci všechno přesune na jeho stranu. Je mi to líto, ale je to moje největší denní radost.

Jíst a číst a pak spát. Zatím se kvůli tomu hádáme jen trošku.

Nedá se nic dělat. Protože:

• My ženy nikdy nepřeřadíme tak, abychom se trefily do názoru vedle vzteky rudnoucího partnera, který má trapnou potřebu kolem sebe ovinout mimo pásů i vlečné lano, a on nikdy nebude dost opatrně předjíždět, abychom ho vzápětí nenazvaly šílencem.
• Jeho maminka dělá stoprocentně lepší švestkový koláč a dává tam tohle či tamto a toho ovoce je tam víc a vůbec, dělala domácí knedlíky!
• Naše kamarádky jsou zpravidla slepicoidní partička, se kterou by si doopravdy nepokecal, a jeho kamarády bychom doma nechtěly ani zdarma.
• Jeho chrápání je zdaleka nad povolenou hranicí hluku, a kdyby to někdo změřil, dostal by pokutu.
• Moje tradiční otázka „Jak vypadám?“ a jeho tradiční odpověď „Dobře!“ i ve chvíli, kdybych měla na hlavě cihlu, na ní cedník a na něm mašli. Následuje: „Zajímám tě vůbec?!“
• „Tohle máš po své matce!“ – je bez komentáře.

Kvůli čemu se nejčastěji hádáte vy?