Zdroj: Wikimedia Commons
Když mladý habsburský arcivévoda Ferdinand poprvé spatřil Filipínu Welserovou, nejspíš netušil, že právě potkal ženu, kvůli které bude ochoten vzdorovat vlastní rodině i pravidlům své doby. Bylo mu devatenáct let, jí jednadvacet. On byl synem budoucího císaře Ferdinanda I., ona dcera bohatého augsburského obchodníka Franze Welsera. Teoreticky to tedy byla láska bez budoucnosti.
Ferdinand patřil k nejmocnější evropské dynastii. Filipína sice vyrůstala v přepychu a její rodina disponovala obrovským majetkem, šlechtický původ jí však chyběl. A právě to představovalo nepřekonatelnou překážku. V 16. století se sňatky mezi panovnickými rody neuzavíraly z lásky, ale z politických důvodů. Jenže srdce se rodokmenů neptá. Filipína nebyla jen půvabná. Současníci ji popisovali jako vzdělanou, inteligentní a laskavou ženu se širokým rozhledem. Zajímala se o léčitelství, byliny i vedení domácnosti. Ferdinand v ní našel něco, co na královských dvorech často chybělo - skutečnou životní partnerku. Z počátečního zamilování a okouzlení se stal hluboký a skutečný cit. Mladý pár se scházel navzdory všem překážkám. Každé setkání bylo vzácné a nejisté. Významnou roli v jejich příběhu sehrála také Březnice, kde žila Filipínina teta Kateřina z Lokšan. Právě tam mohli být spolu dál od zvědavých očí dvora.
Tajná svatba
Nakonec se milenci rozhodli k odvážnému kroku. V lednu roku 1557 se v zámecké kapli v Březnici odehrála tajná svatba. Žádná okázalá slavnost, žádné průvody ani dvorské ceremonie. Jen několik důvěryhodných svědků, světlo svící a dva lidé, kteří se rozhodli spojit své životy navzdory všemu, co jim stálo v cestě. Jenže tím jejich starosti neskončily, vlastně naopak. Když se manželům narodil první syn Andreas, bylo nutné vymyslet, jak dítě oficiálně přijmout do rodiny. Filipína se domluvila s porodní bábou, která novorozeně odnesla k bráně březnického zámku, kde bylo „náhodou“ nalezeno. Filipina se pak nebohého sirotka ujala. Dodnes se přesně neví, kdy se císař o synově sňatku dozvěděl. Zachoval se na svoji dobu velkoryse. Nadšený sice nebyl, nicméně nakonec souhlasil, že bude manželství tolerovat. Mladí manželé však museli splnit přísné podmínky. Manželství muselo zůstat utajené a děti narozené z tohoto svazku nesměly mít nárok na habsburské dědictví ani následnictví trůnu. Podobně na tom byl pak o pár století později i František Ferdinand d’Este a jeho žena Žofie Chotková. Podobně jako Filipína, i pro ni to znamenalo život ve stínu svého muže.
Dědicové bez následnictví
Vedle Andrease přišel na svět ještě Karel. Chlapci byli od počátku skutečně vyloučeni z následnických práv, přesto však vyrůstali v prostředí, kde nechyběla rodičovská láska ani péče. A možná právě to bylo pro Ferdinanda důležitější než všechny koruny světa. Zatímco mnohá šlechtická manželství fungovala především jako politické dohody, vztah Ferdinanda a Filipíny působil překvapivě moderně. Byli si blízcí, respektovali se a navzdory společenskému tlaku zůstávali jeden druhému oporou. Největší důkaz své oddanosti podal Ferdinand ve chvíli, kdy se před ním otevřela možnost získat polskou korunu. Pro většinu evropských princů by šlo o splněný sen. Jenže jeho manželství s neurozenou Filipínou představovalo překážku. Kdyby se jí vzdal, mohl si cestu na trůn výrazně usnadnit. Ferdinand však odmítl. Koruna pro něj nebyla cennější než žena, kterou miloval.
Život bez utajení
Po letech tajností a opatrného našlapování konečně přišlo období, kdy si mohli vydechnout. Na zámku Ambras nedaleko Innsbrucku si vytvořili domov, který byl po všech předchozích peripetiích jejich malým světem. Zatímco Ferdinand se věnoval správě země a svým sbírkám, Filipína se starala o rodinu a chod domácnosti. Lidé v okolí ji znali také jako ženu, která ochotně pomáhala nemocným a zajímala se o bylinky i tehdejší léčebné postupy. Dodnes se dochovaly zápisky s recepty a radami, které sama sepsala.
Smrt Filipíny
Zdálo se, že osud jim po letech zkoušek konečně dopřál trochu klidu. Jenže čas byl neúprosný. V druhé polovině 70. let 16. století začala Filipínu stále častěji trápit zdravotní problémy. Těžko říci, o jakou chorobu přesně šlo, ale historici se podle dostupných dobových pramenů domnívají, že mohlo jít o vážné onemocnění zažívacího ústrojí nebo rakovinu. Jisté je pouze to, že její síly postupně slábly. Když v roce 1580 zemřela, bylo jí pouhých dvaapadesát let. Pro Ferdinanda to byla obrovská rána, z níž se vlastně už nikdy nevzpamatoval. Přežil ji o patnáct let. Ačkoli byl arcivévodou, sběratelem umění a významnou osobností své doby, do dějin se nezapsal jen tím. Dodnes si ho připomínáme především jako muže, který dal přednost lásce před mocí.
Zdroje: Nasregion.cz, Stoplusjednicka.cz, Wikimedia Commons
Nový komentář