Milý Richarde, ta výzva se nedá oslyšet:), tak namáhám mozkové závity, abych vyhrabala nějakou historku. Já vlastně nevím... asi mám obrovské štěstí na šéfy, spolupracovníky, celé okolí, takže se mi těžko hledá něco mimořádného... a přece!! Před mnoha a mnoha lety jsem nastoupila jako hospodářka do provozovny, kde se šily hračky. Kromě vedoucí a mé maličkosti tam pracovali výhradně tělesně a duševně postižení, bylo to Družstvo invalidů.

To mi naprosto nevadilo, záhy jsem se otrkala a se všemi jsem vycházela velmi dobře. Mám hodně otevřenou a přátelskou povahu, tak si troufnu říct, že vztahy byly pěkné oboustranně. Až na jednu výjimku: v dílně dokončování výrobků pracovali 2 muži, z nichž jeden byl asi 190 cm vysoký chlap. Dokázal pracovat velmi dobře, pro svou sílu byl nepostradatelný při skládání těžkých balíků a dobře o tom věděl. A proto asi míval své měsíční "periody". Jak ho to chytlo, vypařil se - vedoucí tomu říkala "Jarin už zase běhá" a pracovní morálka byla na tři dny fuč. Po těch třech dnech se vrátil, jako by se nechumelilo, a všecku práci doháněl, dělal tak na 220 procent. Nedokázala jsem se s tím smířit. Ryla jsem do paní vedoucí, která jakožto prduška nestála o nějaké konflikty, marně.

Až jsem to jednou nevydržela a do archu z výplatou jsem mu napsala "áčka". Vedoucí se s mou aktivitou smířila, vše podepsala a čekala odezvu. A ta přišla, a jaká! Bylo to kolem 8. března, tehdy se honosně slavívalo MDŽ. Měli jsme ho zajištěné v restauraci v centru. Já tam chtěla přijít s oběma dětmi. Už když jsem se blížila ke vchodu jsem viděla, že něco neklape. Stál tam hlouček pracovníků, čekali na mě a volali, ať se honem vrátím, že Jarin už na mě čeká!

Taky jo, spatřila jsem vysokého habána, jak si to k nám namířil, nečekala na nic, otočila se na patě a metla k tramvaji. Ale to jsem ještě neznala pana Jarina. Celou cestu mě pronásledoval, hulákal, dělal mi ostudu, já jak na potvoru v té době měla nachlazené hlasivky, tak se ani nedivím, že když jsem oslovila v zoufalství kolemjdoucího pána, aby s námi šel aspoň k tramvaji a zachránil mě, ani neodpověděl a díval se jinam. Zřejmě si myslil, že řeším nějaké manželské problémy:).

Polomrtvá hrůzou a vztekem jsem přijela domů a všecko vylíčila manželovi. Ten hned následující den přiletěl ke mně do práce, oznámil vedoucí, že si to jde s Járou vyřídit a tak taky učinil. Járu postavil do latě a bylo tragikomické vidět, jak o hlavu menší chlap slibuje hromotlukovi, co všecko s ním provede, jestli ještě jednou... doma mi pak povídal "copak jsem ho mohl praštit když jsem viděl, jak se mu klepou ruce?". No, bouře přešla, všechno se uklidnilo.

A jaký by to byl závěr bez happy endu? Neříkám, že z nás dvou byli úžasní kamarádi, to ani nešlo. Ale od té doby se polepšil, a protože byl dobrý kuchař a rád vařil, tak mi tu a tam nabídl výborný bramborový guláš, tu a tam houby, já ho chválila - dokonce nám byl doma i uhlí složit. Konec dobrý, všecko dobré, a takové jsou i veškeré moje vzpomínky. Na špatné zapomínám cíleně, dobré si připomínám ráda:) Gerda

To bylo drámo, milostivá, to bylo drámo!:) Rozhodně díky za příspěvek, to se cení. Takového Jarina potkat v noci, tak dám peněženku na zem a mizím ve stínech.:) I když… On je jen o 7 cm vyšší než já. To není zas tak děsivé. Ale malujete mi ho tu jako démona pekelného, milá Gerdo.:)

Díky za příspěvek a těším se na další na adrese redakce@zena-in.cz!

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY