Myslím, že všichni milenci, hledající ke svému milostnému objetí vhodné místo, kde by alespoň chvíli měli trochu soukromí, touží po vlastním bytě. Po – alespoň malém – útočišti, kam by se mohli bez zábran uchylovat a provádět záležitosti, které bývají věcí jenom těch dvou.

Dříve či později se každá dvojice samostatného bydlení dočká a v eufórii nad nabytým soukromím provozují milostné hrátky intenzivně, radostně a objevují dosud nepoznané.

Toto obdivuhodné nasazení má povětšinou hmatatelný důsledek v podobě malého svištíka, který jim svým příchodem na svět poněkud zkalí ono intenzivní prožívání tělesných radovánek.

Jak už to bývá, nejmenší a nejmladší člen rodiny má největší a nejnáročnější požadavky a svých práv se domáhá nekompromisně a s vervou. A začne tím, že si maminku zablokuje pro sebe, vyžaduje spaní v jedné posteli a tatínek je odsunut z dohledu a především z dosahu.

Není proto divu, že se rodiče a bývalí milenci těší na okamžik, kdy jejich malý a milovaný uzurpátor uzná za vhodné uvelebit se ve své vlastní postýlce a nejlépe rovnou ve svém vlastním pokoji. Pokud bydlíte v panelovém domě s papírovými stěnami, je vám svištíkovo osamostatnění celkem na houby.

Soukromí, které jste jeho odsunem z manželské postele dosáhli, je křehké a brzy poznáte, že každý trochu hlasitější vzdech se donese až k lehkému spaní malého nepřítele, který se okamžitě začne hlásit o svá práva.

A tak se mohou manželské kratochvíle změnit v předčítání pohádky o Červené karkulce, hraní na „vařila myšička kašičku“, vyváření čajíčku, anebo držení čestné stráže u nočníku, na kterém klimbá váš uondaný kazisvět, který se rozhodl, že jen tak znovu neusne.

S postupujícím věkem se spánek dítěte stává hlubokým a tvrdším a vy ke své radosti zjistíte, že vzdychání, sténání, ba dokonce tlumené výkřiky vám projdou bez toho, aniž by se „to velké ucho“ ve vedlejším pokoji aktivovalo k nějaké činnosti. Pokud v tomto období propadnete radosti z pocitu znovunabyté svobody, čeká vás velmi brzy studená sprcha.

Tím ledovým chrstancem se stane okamžik, kdy vaše dítko poprvé dosáhne na kliku. Každý mrňous, který pokročí k tomuto obrovskému objevu se baví neustálým otevíráním a zavíráním dveří. Činí tak vesele a neskrývá nadšení ze své nové schopnosti. Rodiče ovšem blahem nehýkají. Přimontují bezpečnostní zámek k hlavním dveřím, na který dítko dosáhne až po dovršení plnoletosti, a tím si zajistí klid v duši a usínají beze strachu, že by se malý průzkumník nepozorovaně vytratil do víru velkoměsta.

Ovšem toto není jediné nebezpečí, které hrozí. Po krátkém období opětně nabytých nevázaných sexuálních radovánek vám brzy dojde, že doba, kdy se dítě dožadovalo uprostřed noci vaší pozornosti a hulákalo z postýlky tak dlouho, než jste k němu přišli, byla vlastně sladkou selankou. Úder ze strany vašeho drobátka přijde nečekaně a způsobí vám šok, ze kterého se budete dlouho vzpamatovávat.

Dítě je totiž ve věku, kdy již nekřičí a neřve jako na lesy, ale jde se hezky potichounku podívat, co zajímavého se v noci v bytě děje. S klikou už je kamarád, a tak nic nestojí v cestě jeho průzkumnické činnosti.

A tak se vaše vášnivé a žhavé objetí může v mžiku proměnit v ochladnutí, ba přímo zmrznutí ve chvíli, kdy otočíte hlavu a zjistíte, že pět centimetrů od vás jsou dvě velká kukadla, která se zájmem sledují to postelové zápolení. Pokud jste mrňouse vyrušili z nějakého pěkného snu, můžete si vyslechnout i naštvané konstatování: „Co se tady hemžíte!??“ Komická situace nastane ve chvíli, kdy má dítko hravou náladu a rozhodne se zapojit do těch veselých radovánek, schová se za futra, šibalsky vykukuje a radostně výská:“ Maminko, kuk!“ A opět schová svou roztomilou hlavinku, aby jí po chvilce opět vystrčilo a zapojilo do hry i tatínka: „Tatínku, kuk!“ Dozajista si dovedete představit prekérnost celé situace a zoufalství rodičů, kteří dosahují sexuálního vyvrcholení za intenzivního kukání a spikleneckého pomrkávání směrem ke dveřím.

Příjemná není ani vědecká analýza, při které vám tříletý capart sděluje: „Maminko, mňoukáš jako kočka. Proč?“ „Tatínku, proč ležíš mamince na břiše? Proč?“ Jistě uznáte, že na takováto dětská „proč“ není zrovna příhodná doba, malého zvědavce uložíte do postýlky a tajně doufáte, že do rána vše zapomene, případně bude mít za to, že se mu celá tato příhoda zdála.

Nedělejte si marné iluze. Dítě zapomene leccos – uklidit si hračky, sníst mrkev, usnout po obědě a jiné kratochvíle, ovšem to, co by zapomenout mělo, dozajista uchová v paměti a vytasí se s tím na nejnevhodnějším místě. V autobuse, v čekárně u lékaře, na návštěvě u tchýně…. Na všech těchto místech je ten malý zrádce schopen položit s andělsky nevinnou tvářičkou: „Maminko, pamatuješ, jak ti tatínek dával pusinky na prsíčka? Proč to dělal?“ Celé osazenstvo se většinou dobře baví, potutelně se usmívá a sadisticky čeká, jak si poradíte a jak se z „tohohle“ vykecáte.

A vy sedíte před svým tříletým drobečkem, kterého byste v tu chvíli nejraději uškrtila a snažíte se ho zajíkavým hlasem přemluvit, že si o tom popovídáte až doma. A váš malý umíněnec trvá na odpovědi a pořád dokola opakuje: „ Proč? Proč ti tam dával pusinky? Proč? Proč ti ležel na břiše? Proč?“

A vy si nostalgicky vzpomenete na kradené chvilky, když rodiče odjeli na chatu, na březový hájek, kde jste se oddávali milostnému spojení a nebyl nikdo, kdo by se vás ptal: „Proč? Proč? Proč?“

A zamáčknete slzu nad ztrátou nenávratného, přivinete svůj plod lásky na své srdce a řeknete mu: „Protože se máme s tatínkem moc rádi, tak se takhle mazlíme, víš?“

A váš drobeček se na vás zjihle podívá, pokývá hlavičkou, že všemu rozumí a pak bezelstně pronese: „Tak to já ti taky budu dávat pusinky na prsíčka, jo?“  

     
Reklama