Léto mám spojené s grilováním. I chytání bronzu si tak pro sebe nazývám, protože jak jinak nazvat činnost, při které se otáčíme jak na rožni, patláme ochrannými „marinádami“, abychom docílili stejnoměrné zlatavé kůrčičky?
A přiznám se, že i grilování za účelem zhotovení krmě je činnost podstatně zábavnější než pocení u plotny, kterou musím rozfajrovat za každého počasí, abych na ní uvařila alespoň bramboračku k obědu. O božském výhledu, který mi skýtá krajina kolem chalupy, svěžím vánku a zpěvu ptactva ani nemluvě.

Grilování je prostě pohoda. Sotva se večer oteplí, vytáhneme svůj v pořadí čtvrtý gril a opékáme. Možná není ani tak zajímavé, co opékáme, k tomu se možná také doberu, ale na čem. Všechny naše grily mají totiž více či méně pohnutý osud.
Máme velkou spotřebu. Ten první sloužil doslova do roztrhání těla, druhý uplaval v Karlíně, z třetího udělal manžel invalidu. Nebo to bylo naopak? Gril udělal invalidu z manžela? Bylo to tak trochu oboustranné.
Už jsem tady párkrát popisovala zchátralý stav naší chaloupky. Jednou se nám ucpal zflikovaný okap a manžel se ho rozhodl vyčistit. Chopil se žebříku, jak jinak než zflikovaného, ale zase ne natolik, aby mu nedovolil vylézt skoro až na střechu. Tam se podlý žebřík rozhodl dožít svůj prohnilý život a manžel s ním sletěl dolů. Na gril. Ulomil mu nohu a manžel si zlomil prst. Bylo to zkrátka fifty fifty. Pár měsíců jsme chybějící nohu podkládali cihličkou po vzoru dvojice „A je to“, až to manžel nevydržel a přivezl gril číslo čtyři. Trojka nějak dožívá u sousedů. Prý jim to na těch jejich pár vuřtíků stačí. Uvidíme, čeho se dočká čtyřka, ale zatím docela drží.

Ale co, grilování na koupeném grilu není zase nic tak zvláštního. To umí každý. Mnohem zajímavěji grilují naši známí. Rozdělají oheň, počkají, až vznikne žhavé uhlí, na které pak prsknou tály od kamen a na nich opékají. Oni jsou docela početná rodina s vyvinutým apetitem, tak nevím, jak by musel být jejich gril velký, aby naráz uspokojil všechny strávníky. Ale také to jde a pozorovat jejich dokonalou souhru je doslova zážitek srovnatelný s virtuozitou smyčcového kvinteta.

A už jste někdy grilovali na náhrobním kameni? Tak to jste o hodně přišli. Ne, teď si nedělám legraci ani nelíčím žádnou morbidní scénku z pokleslého hororu. To si prostě necháte u kameníka uříznout kus leštěné žuly (a kde jinde ji sehnat než v kamenictví u hřbitova), pěkně pod ní zatopte, lehce potřete sádlem a můžete grilovat. Lepší steak jsem nejedla. A vy?

Také grilujete?
Na čem, co a kde?
Máte nějakou příhodu z grilování?
Máte nějakou oblíbenou pochoutku?
Prozradíte, do čeho nakládáte?
Co grilujete kromě masa?
Máte nějakou grilovací kuriozitu?
Byli jste někdy na pravém americkém barbeque?

Pochlubte se, podělte se o recepty a zážitky z grilování a my nebudeme skoupí na dárek.

Reklama