Včera jsem listovala nějakým módním časopisem a narazila jsem na trend zvaný „Gotika“.

 

Modelka měla na sobě černou vestu s plyšovým lemem, černé úzké kalhoty, neforemnou sametovou hučku a na krku se jí bimbal obrovský kříž.

 

Proč to nazvali gotikou?

 

Že by kvůli tomu kříži?

 

Jinou souvislost jsem nevystopovala.

 

Ale přivedlo mě to k zajímavému poznání, že dvacáté a jednadvacáté století patří mezi nejnudnější a nejméně nápaditá období v dějinách, co se módy týče.

 

No jen si vezměte třeba výše zmíněnou gotiku.

 

Ač název naznačuje, že to byla éra k bohu vzhlížející, móda tomu zdaleka neodpovídala.

Z našeho pohledu doba temného středověku, ale byla tvarově i barevně pestrá, rozmarná, až rozmařilá.

 

A mravokárci často kritizovaná.

 

Nicméně její příznivci zastánci a propagátoři si nic nedělali z varovně zdvižených ukazováků a své oděvní výstřelky dováděli do absurdity.

 

Jak jinak by mohly vzniknout zobáky, boty se špičkou tak dlouhou, že se musela řetízky upevňovat pod koleny, aby vůbec bylo možné v nich chodit.

 

Pachy (už je znáte z kvízu), rukávy táhnoucí se za nositelem či nositelkou  jako smrad.

 

A což teprve hennin, symbol gotické obliby všeho dlouhého, útlého, k nebi směřujícího.

Byla to dámská kuželovitá dvě až tři stopy (stopa je něco málo přes třicet centimetrů),

vysoká pokrývka hlavy ze škrobeného plátna nebo papíru, překrytá průhledným závojem splývajícím až k zemi.

 

Zavedla ho Isabela Bavorská a nosila i naše proslulá Bílá paní.

 

Krása.

 

 

Jediné, co bych nemusela, je vysoko vyholené čelo. Ale i to patřilo k tehdejší dobové estetice,

stejně jako kult štíhlosti.

 

Ten jediný máme snad společný.

 

Ani temná barevnost neodpovídá.

 

Gotika si libovala v čistých barvách a mezi největší favority patřila žlutá. Asi proto, že žlutý pigment byl nejvzácnější.

 

Já vím, všechny tyto módní výstřednosti by v dnešním civilizovaném světě neobstály.

 

V zobácích by se těžko jezdilo po eskalátorech, s henninem byste se sotva složila do osobáku a pachy by vám neustále přivíraly do dveří.

Konečně, pachy je vždycky lepší nechat venku.

 

A k čemu jsem to vlastně dospěla?

 

Aha, že módním tvůrcům, návrhářům a trendovým hledačům nezbývá nic jiného, než obohacovat svůj omezený fantazijní potenciál kradenými střípky z historie, umělecky je vkomponovat do soudobého praktického oděvu, až vznikne úžasný kočkopes jménem Gotika.

 

No a nekupte to!