Jelikož na Ženě-in právě probíhá akce Hubnutí, často se tu dohadujeme, co je vhodné a co ne při redukční dietě, ráda bych vám přiblížila jeden často omílaný, ale možná ne moc známý pojem – glykemický index.

Začnu trochu zeširoka, a to popisem trávení cukrů v těle.
Pokud sníte jakékoliv jídlo obsahující sacharidy (starší názvy cukry, glycidy nebo uhlohydráty), v žaludku se začnou štěpit na jednodušší a jednodušší, až vznikne glukóza, která je schopná přejít do krve a posloužit buňkám jako zdroj energie.
Hladinu cukru v krvi (tzv. glykémii) kontrolují dva hormony – inzulín a glukagon.
Ty se starají o to, aby byla glukóza v krvi stále ve stejné hladině (mezi 3,9 mmol/l až 6,1 mmol/l).
Jakmile stoupne hladina cukru v krvi - tzv. hyperglykémie, slinivka (resp. Langerhasovy ostrůvky v ní) začne produkovat inzulín, který se postará o její snížení (ve formě glykogenu ho uloží v játrech, jsou-li zde kapacity vyčerpané, uloží se v podobě tuku).
Pokud je v krvi glukózy málo - tzv. hypoglykémie, stoupne produkce hormonu glukagonu, který uvolní uložený glykogen v játrech a přemění ho na glukózu.

Než přejdu ke glykemickém indexu, ráda bych se ještě zmínila o cukrovce (diabetes mellitus).
Cukrovka je choroba, kdy se v Langerhasových osrtůvcích tvoří méně inzulínu, než by bylo potřeba. Po požití stravy s obsahem sacharidů stoupne glykémie jak u diabetika, tak u zdravého člověka. Rozdíl je v tom, že zdravý člověk glukózu "zpracuje" díky inzulínu, a tak opět klesne její hladina v krvi. Jenže u diabetika zůstává glykémie vysoká po delší dobu – a v tuto chvíli si musí injekčně vstříknout inzulín.
Hyperglykémie samotná není smrtelná, ale pokud by postižení včas nedostali potřebnou dávku inzulínu, mohou zemřít kvůli hromadění jedů v těle vznikající trávením tuků, jež si tělo bere jako náhradu za sacharidy (ty "čekají" v krvi na dostatek inzulínu a tělo je nemůže využít).
Není tedy pravda, že diabetici nesmí nic sladkého, pouze si musí udržovat stálou glykémii. Cílem tedy je, udržovat konstantní hladinu glukózy v krvi, a tím nepodporovat tvorbu inzulínu, protože: pokud sníme najednou velké množství sacharidů, prudce stoupne glykémie a následně i produkce inzulínu (která je často po takovémto "šoku" větší, než by bylo potřeba) a dojde k hypoglykémii - velké množství inzulínu způsobí rychlý pokles glukózy, pociťujeme malátnost, únavu, bolesti hlavy, podrážděnost. A tělo vyšle signál: potřebuji více glukózy! - a už máme chuť na čokoládu! :-), protože jen nerado uvolní tukové zásoby. Jenže tabulka čokolády opět abnormálně zvýší produkci inzulínu a jsme v začarovaném kruhu!!

Je ale prokázáno, že různé sacharidy se přeměňují na glukózu různě rychle, a tím pádem tedy různě rychle vstupují do krve. Tato rychlost se jmenuje glykemická odezva a měří se tzv. glykemickým indexem (GI). A zde se kruh mého výkladu uzavírá.
Čím menší má potravina GI, tím pomaleji vstupuje do krve, a tím pomaleji stoupá produkce inzulínu.
Velké úskalí vysvětlování diety podle GI je v nutnosti pochopit metabolické a biochemické děje v těle.
Proto se všem odborníkům omlouvám za opravdu povšechný, chvílemi až schématický popis. Z vlastní zkušenosti však vím, že přílišné zabíhání do podrobností způsobuje člověku, který toto vše slyší poprvé, těžkosti při pochopení a zapamatování celého mechanismu. 

Příště si řekneme více...