pa.jpg
P. Condé, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Narodila se v roce 1773 v malém městečku Varese kousek od Milána do skromných poměrů. Její rodiče měli celkem 18 dětí. Maminka pocházela z umělecké rodiny a krásně hrála na housle. Brzy rozpoznala dcerčin talent, když Giuseppina za jejího doprovodu krásně zpívala. Na radu místního varhaníka poslali rodiče dívku studovat do Milána. Ta si tam brzy našla ochránce, propagátora a milence hraběte Alberico Belgiojosa. Byl to on, kdo dohlížel na její hudební vzdělání a zařídil jí divadelní debut v Parmě v roce 1789, kdy jí bylo teprve 16 let. O rok později už zpívala v milánské La Scale
.la.gif
Foto zdroj : Wikipedia. Portrét od slavné Louise Élisabeth Vigée Le Brun.
(Élisabeth Louise Vigée Le Brun, Public domain, via Wikimedia Commons)


Brzy nato už vystupovala v Benátkách, Neapoli a dalších městech. A vždy s ohromným úspěchem. Když Napoleon Bonaparte v roce 1796 ovládl Milán, byl Giuseppiným zpěvem doslova fascinován. Přál si, aby odjela do Paříže. Giuseppina mu vyhověla a Napoleon jí pořídil dům a platil pravidelnou apanáž. 14. července 1800 u příležitosti státního svátku zpívala pod kopulí Invalidovny. Milenci se ale scházeli tajně, protože Napoleon nechtěl rozzlobit svou ženu Josefínu, která ač mu byla v počátcích manželství často nevěrná, na své případné rivalky mimořádně žárlila.

Svobodomyslná Giuseppina to moc neřešila a poskytovala svou přízeň svým dalším ctitelům. Jedním z nich byl i houslista a skladatel Pierre Rode, s nímž císaře, tedy tehdy vlastně ještě prvního konzula, takřka veřejně a bezostyšně podváděla. Roku 1801 pak spolu s ním odjela koncertovat do Nizozemska, Německa a Itálie.

606d848b88f37gas.jpg
Foto zdroj : Wikipedia. Obrazy od Louise Élisabeth Vigée Le Brun a Marie-Guillemine Benoist.
Louise Elisabeth Vigée-Lebrun, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons
Marie-Guillemine Benoist, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

V roce 1803 působila Giuseppina Grassini čtyři měsíce v Haymarket Theatre v Londýně. Zpívala tam také v roce 1804. Tehdy došlo k pěvecké soutěži se zpěvačkou Elizabeth Billingtonovou. Giuseppina nad ní suverénně zvítězila.

V roce 1806 už byla zase zpátky u Napoleona v Paříži, který ji i nadále finančně štědře podporoval. Giuseppina se v Paříži stala celebritou zvanou na nejrůznější večírky a do předních salonů. Podle některých zdrojů ji Napoleon dokonce povýšil na hraběnku. Nikdy se nenaučila pořádně francouzsky, mluvila žargonem mezi francouzštinou a italštinou, a tak docházelo mnohdy ke komickým situacím. Díky tomu jí ale procházely všechny její výroky, i když byly mnohdy zraňující.

V Paříži zůstala až do roku 1814, kdy byla Napoleon vypovězen na ostrov Elba. Proto i ona vyklidila pole a uchýlila se do Říma. Ale v době Napoleonova stodenního císařství v roce 1815 byla v Paříži zpět. Tehdy se stala milenkou britského velvyslance ve Francii vévody z Wellingtonu, který zanedlouho porazil Napoleona u Waterloo. Po této bitvě už měla Giuseppina Paříž od nového francouzského krále zakázánu. Její popularita, spojovaná s Napoleonovou osobou, tu byla podle něj příliš velká, a to on nebyl ochoten tolerovat.

gu.jpg
Foto zdroj : Wikipedia. Portrér od Ferdinanda Quaglia. Giuseppina Grassini v Mercadanteho opeře Orazi e Curiazi.
Ferdinand Quaglia, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons
Unattributed, Public domain, via Wikimedia Commons

Giuseppině nezbylo než se vrátit do Itálie. Nadále vystupovala v operních domech v Padově, Terstu, Florencii a znovu i v La Scale. O dřívějších úspěších si ale mohla nechat jenom zdát. Její hlas už nebyl to,co dřív, a ona si to sebekriticky uvědomovala. Proto v roce 1823 opustila jeviště, usadila se v Miláně, kde se věnovala se jen už pedagogické činnosti.

Nikdy se nevdala, ani neměla děti, a tak aspoň pomáhala svým neteřím, které pokračovaly v jejích šlépějích, v jejich kariéře. Do Paříže se podívala ještě jednou – to když byl v roce 1840 převezen popel Napoleona Bonaparta z ostrova sv. Heleny a slavnostně uložen v Invalidovně. Zemřela 3. ledna 1850 ve věku 76 let…

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama