GFI: Inkontinence je jedním z nejméně diskutovaných a pochopených stavů

Inkontinence se v současnosti týká 4 až 8 procent světové populace, což představuje zhruba 400 milionů lidí. Jen v Evropě žije přibližně 50 milionů lidí trpících tímto onemocněním a 15 milionů lidí, kteří se o své inkontinentní příbuzné nad 70 roků starají.

Od roku 2006 se každý druhý rok, vždy v jiném evropském městě, koná mezinárodní konference Global Forum on Incontinence (GFI), zaměřená na vzdělávání a diskusi v oblasti péče o kontinenci, na které se setkávají odborníci z celého světa. GFI demonstruje dopad inkontinence na jednotlivce, jejich ošetřovatele a na společnost jako celek. Tento rok byla konference zaměřená na zlepšení a podporu dennodenního managementu péče v domácnosti a ve společnosti, aby mohli lidé s inkontinencí a jejich pečovatelé vést aktivní, nezávislý a důstojný život. Letošní, už šestý ročník konference GFI, který se konal v Berlíně, spojil více než 350 pacientů, ošetřovatelů, pečovatelů, expertů, kompetentních představitelů různých zemí, zástupců zdravotních pojišťoven, odborníků z oblasti zdravotní a sociální péče a zástupců mimovládních organizací z celého světa.

Inkontinence postihuje miliony Evropanů a kvůli stárnutí populace se tento zdravotní problém bude postupně týkat dalších milionů lidí. Protože členské státy jsou samy zodpovědné za financování a poskytování zdravotnických služeb, Evropská unie může hrát důležitou úlohu zejména při zlepšování péče o inkontinentní pacienty zavedením klíčových principů v oblasti zdravotnických systémů v celé Evropě.

1.    Inkontinence by měla být uznaná jako souborné onemocnění, měly by být zavedené a dodržované klinické a ošetřovatelské směrnice. Povědomí o narůstajícím problému inkontinence by se mělo zvyšovat a rozvíjet směrnicemi pro distribuci adekvátních informací o dostupných pomůckách či službách a měly by se šířit dobré příklady inkontinenční péče. Vzdělávací balíčky týkající se péče o inkontinenci by měly být k dispozici nejen pro pacienty a pečovatele, ale i pro zdravotní a sociální odborníky,  kteří často přicházejí do styku s pacienty a jejich rodinnými příslušníky.

2.    Pacientům by měly být poskytnuté pomůcky a služby, které jsou z lékařského  a sociálního hlediska přiměřené či nezbytné a byly identifikované na základě individuálního posouzení. Běžný by měl být personalizovaný výběr pomůcek (pokud je k dispozici), který musí vycházet z mezinárodně uznávaných standardů (ISO 15621, ISO 16021). Mimořádně podstatné je, aby se potřeby pacienta posuzovaly komplexně, ale přitom primárně s ohledem na jeho individuální potřeby, včetně nároků na péči. Též by se měly brát v úvahu praktické a emocionální aspekty takovéto péče. Na národní úrovni by měla být vypracovaná opatření na zabezpečení dostupnosti kvalitních pomůcek za přijatelnou cenu. Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila inkontinenční absorpční pomůcky na Priority Assistive Products List (APL), který sestává z 50 prioritních asistenčních produktů, vybraných na základě jejich rozšířené potřeby a dopadu na lidský život. Seznam je prvním krokem implementace globálního závazku, týkajícího se zlepšení přístupu k asistenčním produktům – The Global Cooperation on Assistive Technology (GATE), jehož záměrem je poskytnout členským státům model, ze kterého budou moci vyvinout vlastní národní seznam prioritních asistenčních pomůcek podle svých potřeb a dostupných zdrojů.

3.    Pacienti a pečovatelé by měli mít přístup k informacím o pomůckách a službách a měli by mít svobodu zvolit si pomůcky nebo péči, kterou potřebují. Pacienti, kteří žijí s inkontinencí a používají zdravotnické pomůcky, jsou heterogenní skupinou, protože příčina jejich inkontinence a jejich individuální potřeby se značně liší. Protože neexistuje žádné paušální a všem vyhovující řešení, pacienti i pečovatelé musí mít přístup ke všem dostupným informacím a pomůckám. Všechny přímé komunikační kanály by měly být otevřené pro sdílení informací s pacienty a pečovateli s cílem zabezpečit svobodu volby. Informovanost pacientů zvýší úroveň jejich znalostí, vhodné použití výrobku a věrnost pacienta, což by mělo vést k efektivnějšímu využití veřejných zdrojů.

4.    Péče o kontinenci by neměla být komoditním byznysem. Je to náročná činnost vyžadující důkladné plánování, která však významně přispívá ke zvýšení kvality poskytované péče a zachování důstojnosti pacientů a ve výsledku ošetřovatelům ušetří čas i práci.

• Kompetentní pracovníci by měli být více informovaní o možnostech zmírnění zátěže mnohých lidí starajících se o pacienty s onemocněními kombinovanými s inkontinencí. Měli by hledat více řešení na regionální i místní úrovni, kterými by neprofesionálním opatrovatelům jejich práci ulehčili, a vytvořit pro ně rodinné sítě a další podpůrné systémy.
• Nemocnice a jiné instituce poskytující péči by měly plánovat školení a služby určené pro pečovatele o seniory, kteří byli propuštěni z nemocničních oddělení, s cílem posoudit typ a četnost úniků. Takováto školení by též pomohla pečovatelům vybírat a používat správné pomůcky a vyhnout se případným dalším komplikacím, jako jsou např. zapařeniny. Na přípravě školení by se měli podílet uživatelé pomůcek spolu se svými pečovateli.

Inkontinence je jedním z nejrozšířenějších a zároveň nejméně důstojných stavů, který má vliv nejen na pacienty, ale i na jejich ošetřovatele/pečovatele. Toto téma bývá často zastíněné jinými chronickými chorobami, o kterých se hovoří více, a to i přes skutečnost, že může mít mimořádně negativní vliv na kvalitu lidského života a zdraví vytvářením izolace, ztráty důstojnosti a nezávislosti. I kvůli tomu, že inkontinence je jedním z nejméně diskutovaných a nejméně pochopených stavů, patří mezi nejvíce zanedbané oblasti v zdravotnické a sociální péči. Pro bližší představu, podle statistiky ze Švédska, referenční krajiny OECD, počet lidí nad 65 let, kteří žijí s Alzheimerovou chorobou, je 97 255, s cukrovkou je jich 256 642 a pacientů po cévní mozkové příhodě je 98 055. Při inkontinenci je toto číslo nejvyšší – ve stejné věkové kategorii je to až 340 947 lidí. Ze statistiky v této věkové skupině dále vyplývá, že inkontinencí trpí až 20,2 procent žen s Alzheimerovou chorobou, 26 procent žen s cukrovkou a 18,6 procent žen po cévní mozkové příhodě.

Slabá péče o kontinenci může mít vážné klinické, sociální a ekonomické důsledky nejen pro pacienty, ale také pro pečovatele. Pokud domácí péče není poskytovaná správným způsobem, může to vést k dřívějšímu přijetí domácí pečovatelky, čímž se rodině zvýší celkové náklady na zdravotní a sociální péči.

V kontextu současného stárnutí obyvatelstva a potřeby dlouhodobé péče je nutné zaměřit se na choroby, jež mají dopad na osobní schopnost fungovat a brání lidem žít aktivní, nezávislý a důstojný život doma i ve společnosti – a to prostřednictvím řízeného self-managementu, lepšího poskytování péče a nových možností financování, které pomohou pacientovi či ošetřovateli/pečovateli lépe zvládat inkontinenci den za dnem a uspokojí potřeby a preference jednotlivých pacientů.