První příspěvek k tematu přišel od čtenářky Gerdy. Dýchá z něj nostalgie a ocenění starého, dobrého, řemeslného kumštu. Tak klikněte a čtěte.
Dobré ráno při pondělku všem.
Nábytek...obdivuju národy, které se bez něj obejdou. My si bez nábytku ani nesedneme, ani nelehneme, dokonce se snad ani nenajíme.
Měla jsem moc ráda starý babiččin kredenc, bílý, nahoře naleštěné staré váhy. Mám ráda starý nábytek u maminky, nad kterým jsem před desítkami let ohrnovala nos a teď ho dokážu ocenit. Dokonce i její květinový stolek, ten chromovaný se skly, co jsem se mu vždycky posmívala, stoupl v ceně a získává uznání - vidím to na internetových aukcích.
My jsme měli, a bohužel vyhodili, malý konferenční stolek, kterému jsme nepřisuzovali žádnou hodnotu. A ejhle - vidím ho v nabídce bazarů za dost tisíc, protože je to „Halabala“. Asi designér, tehdy jsem na to nepomýšlela.
Teď frčí Brusel, - ten jsem tedy nemusela nikdy, ale podle něj vidím, jak se všecko vrací. My jsme zařízeni veskrze nemoderně, stará pokojová stěna Javorina pojme všechno, co by bylo jinak rozstrkané po celé místnosti. Občas mrknu na nový nábytek, který vypadá, že nepřežije 5 let používání, a jsem ráda za ten náš trofejní. Jedině rozkládací dvojkřeslo máme dražší, investovali jsme do čalouníka, protože mi bylo líto původní dobré zakázkové práce jen kvůli vzhledu. Nic podobně kvalitního jsem totiž nikde nenašla a když na tom mám spát, tak chci pohodlíčko. Co ten už vydržel...
Nábytek nepřestavuju, neměním - jsem zkrátka konzervativec:)
Gerda
Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven
__________________________
A mně jste tím sympatická, protože já jsem konzervativec taky. Takový babiččin kredenc bych na chalupě nevyměnila ani za nic. A kdyby to šlo, pořídila bych si ho i do bytu (ale nevejde se do něj myčka :))
Děkuji za milý příspěvek a ať se vám dobře bydlí v prostředí, které máte ráda.
Saša
Téma dnešního dne: Nábytek, který nikdy nevyhodíme
- Máte doma nějakou „skříň po babičce“?
- Máte nábytek, který už není dávno moderní, ale přesto ho nevyměníte?
- Jedná se o jednotlivé kusy, nebo celé zařízení bytu?
- Jste staromilec, nebo zařizujete domácnost podle toho, co je moderní?
- Líbí se vám moderní design, nebo starožitnosti?
- Máte ve své domácnosti nějaký svůj oblíbený kousek?
Křeslo, komodu, skříň… - Shodli jste se s partnerem na stylu zařízení domácnosti,
nebo to nechal zcela ve vaší kompetenci?
O nábytku, který nikdy nevyhodíte, piště na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
můžete posílat i fotografie
Jednu ze čtenářek odměníme pěkným dárkem: fondue na čokoládu
Nový komentář
Komentáře
ekleinovka — #15 vypadá to, že každý chlap, co vyhodí našemu srdci milý nábytek, letí po chvíli za ním
Mě se moc líbil babiččin nábytek
Dříve nábytek více vydržel
... potřebovala bych nové skříně
Sháníme sedačku a pomalu začínáme uvažovat o potažení té staré. Vyjde to cenově na stejno, ale měli bychom jistotu, že nenaletíme na předražený šunt.
Mně nepřestane mrzet starý šicí stroj vykládaný perletí,který můj bývalý muž vyhodil k popelnicím-před lety...co bych za něj dala - vzpomínky,památka,citová vazba
Přesně tohle jsem měla udělat já a investovat do čalouníka.Původně jsme měli gauč a křesla,která byla opravdu dřevěná,lehoučká že je člověk přenesl sám.Bohužel jsme je vyhodili a nyní již máme třetí sedací soupravu a ani jedna nestála za nic.Těžkou dřevotřísku.Nyní máme koženou,ale také nic moc.Tu druhou jsme ani nesnášeli z bytu,jak byl gauč těžký,ale manžel jej doma rozebral a pak jsme to vyhodili.
Já mám zase Brusel ráda.
Věrulinka — #4 Tak podle téhle teorie by dneska musel být každý přinejmenším milionářem,protože výrobky odcházejí tak měsíc,dva po záruční době
.
My s mužem jsme měli vždycky krásný vztah ke starým věcem a žili s námi.Ať to byla krásná třídvéřová prosklená skříň,která kdysi sloužila žákům na základce v dílnách na nářadí.Po dohodě s ředitelem jsme jí dostali náhradou za jinou vhodnou do dílny.Tuhle jsme si sami zrestaurovali a dneska je v ní plno knížek a památečních věcí po rodičích a babičce.Celé manželství jsme měli bytelný příborník,snad 100 letý,byla to nádhera,ale při stěhování do bytu musel bohužel pryč.Ale je u dobrých lidí,tak toho zase nelituju.Mě manžel zase koupil od kamaráda starý psací stolek se spoustou zásuvek,jak jsem si vždycky přála,oni ho už nemohi v bytě kvůli přestavbě mít.
Tohle všechno mám v jenom pokoji a jinak máme modernu a líbí se mi stejně.O kvalitě se ale asi moc mluvit nedá
Jindriska8 — #10
tak jsem hodně vyházela a teď nad tím v duchu brečím...
Taky jsem ohrnovala nos,nábytku se zbavila a je to velká škoda.
DanaD — #8 a to máš doma kočky!
ja na svoji 25 let starou sedacku Wibeg nedam dopustit, je uz podruhe precalounena, orad se na i uzasne sei i povaluje u televize, myslim ze ji min jeste jeden prevlek ceka
Můj táta byl čalouník a doma často opravoval lidem křesla, židle, pohovky...A byly to pěkně staré kousky, ze kterých udělal opět nové. Vlastně jsem v tom vyrostla a měla jsem možnost poznat, že ten starý nábytek byl "fortelný" i zevnitř. Jednou dělal dokonce zakázku, kdy restauroval nábytek i pro nějaký zámek. Vždycky jsem obdivovala, co pod jeho rukama vznikalo. Dnes nezbývá než poškozený nábytek vyhodit.
Věrulinka — #1 presne tak
dneska fakt nic nevydrží a když zavoláte opraváře tak vám řekne ať si koupíte nový, že se oprava nevyplatí
kobližka — #2
jak vidno, uživili se, no dneska se také uživí 
to je pravda, celkově všechno mělo větší výdrž. Naši mají obívací stěnu už x desítek let a pořád v tom samém stavu :)
Věrulinka — #1 Pravda,ale to mě řekni,jak se dřív ti řemeslníci mohli uživit,když všechno vydrželo skoro celý život?
Málo platný, dříve se vyráběl nábytek, aby něco vydržel a ne jako dneska jenom na pár let