Podívejme se na Klárov v Praze.

Dostal jméno podle universitního profesora Aloise Klara, narozeného v Úštěku (1763–1833). Zřídil ústav pro slepé děti pražské a Klarův ústav slepců.

Na rohu s Valdštejnskou ulicí je pamětní deska Adolfa Kosárka, nadaného malíře, který zde žil a předčasně, v pouhých 29 letech, zemřel. Jeho díla jsou v Anežském klášteře.

Podívejme se na empírový dům čp. 147.
Skládá se vlastně z domů tří, mezi Starými zámeckými schody, Klárovem a ulicí Na opyši. Mimochodem, opyš je starý keltský název. Znamená postranní cestu k hradu.

Po svatbě jsem v něm několik let žila, a tak jsem se o jeho historii zajímala.
Když vystoupíme 1 a ½ patra, ocitneme se na dvoře se vzrostlým stromem. Můžeme se rozhodnout, zda pokračovat v hlavním domě, nebo vstoupit do dvou postranních, nebo jít nahoru, na krásně položenou a romantickou zahradu.

Na domě je pamětní deska Eduarda Vojana, slavného herce Národního divadla., který zde žil a v roce 1920 zemřel. K jeho rakvi se vypravila celá kulturní Praha.

Přistěhovali se sem i manželé Svobodovi z nedaleké Železné lávky. Název připomíná pěší železnou lávku, předchůdce Mánesova mostu.
Oba spisovatelé – Růžena (1868–1920) a F.X. Šalda (1860–1943).
Růžena v té době už vážně nemocná, se zde setkává s F.X. Šaldou, břitkým kritikem, a píše svá vrcholná díla. Umírá v necelých 52 letech.
Její manžel zde zůstává do roku 1933, kdy se vrací do rodného Mníšku.

Své poslední roky zde dožil i V.V. Štech, historik umění, velký milovník a znalec Prahy.|
Žila zde i rodina Heleny Zmatlíkové, kterou jistě znají generace dětí z krásných ilustrací pohádek i leporel.

V místech, kde je dnes vchod do stanice metra, stávala budova, kde vznikaly nádherné kreslené a loutkové filmy, které znáte pod značkou Bratři v triku.

Jestlipak časem bude mít obdobnou historii i některý panelák?  

      
Reklama