V sobotu 14. března je to na den přesně 130 let, kdy se v německém Ulmu – ve Württembersku – narodil v židovské rodině jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob, teoretický fyzik, Albert Einstein.

Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec.

Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity, myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu, vysvětlení Brownova pohybu a snad nejvíce obecná teorie relativity, která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítcích.

V roce 1921 byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku za „vysvětlení fotoefektu a zásluhy o teoretickou fyziku“. Obrovským vědeckým úspěchem totiž byly i ostatní tři práce z roku 1905 a v prvé řadě obecná teorie relativity, v době udělení ceny ještě zcela nedoceněná.

Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, stal se Einstein známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch.

V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí. V roce 1999 ho časopis Time zvolil „osobností století“.

Jak se zrodil génius

Malý génius vyrůstal v židovské rodině. Jeho rodiči byli Hermann Einstein, obchodník, který později pracoval jako elektrochemik, maminka se před svatbou jmenovala Pauline Kochová. Albert navštěvoval katolickou obecnou školu a na naléhání matky se učil hrát na housle.

Když bylo Albertovi pět let, jeho otec mu ukázal kapesní kompas. Einsteina napadlo, že něco v „prázdném“ prostoru musí působit na střelku. Později tuto zkušenost popsal jako jednu z nejdůležitějších ve svém životě.

Ačkoli pro zábavu stavěl fyzikální modely a mechanická zařízení, byl považován za pomalého žáka, pravděpodobně kvůli dyslexii, ostýchavosti nebo velmi vzácné a neobvyklé struktuře svého mozku (což se ukázalo po jeho smrti). Novější teorie o jeho duševním vývoji pokládají za příčinu Aspergerův syndrom, poruchu příbuznou s autismem.

Einstein se začal učit matematiku, když mu bylo asi dvanáct. Traduje se, že v matematice propadal, ale není to pravda. Příčinou je změna známkování, která způsobila v pozdějších letech zmatek. V době Albertova dospívání podporovali jeho intelektuální zájmy dva strýcové, kteří ho zásobovali knihami o vědě a matematice.

V roce 1894, poté, co zkrachovala otcova elektrotechnická firma, se Einstein přestěhoval s rodiči z Mnichova do Pavie v Itálii. Kvůli stěhování mladý Albert ani nedokončil střední školu.

Ve svých 16 letech, 1895, se přihlásil k přijímacím zkouškám na Spolkovou technickou vysokou školu v Curychu. Ve fyzice a matematice sice dopadl na výbornou, ale propadl v ostatních předmětech. Bylo mu doporučeno dokončit střední školu a přihlásit se znovu. Nakonec odmaturoval na Kantonální škole v Aarau v roce 1896.

Při druhém pokusu již byl Einstein na curyšskou polytechniku přijat. Téhož roku se zřekl německého občanství a zůstal bez státní příslušnosti.

Polytechniku dokončil o čtyři roky později, v roce 1900. O rok později získal švýcarské občanství. Během studií, v roce 1898, potkal Einstein Milevu Maričovou, srbskou studentku a přítelkyni Nikoly Tesly.

S Milevou měl nemanželskou dceru Liserl, která se narodila v lednu 1902, v Srbsku. Tam ji Mileva – na Einsteinův nátlak – odjela porodit a dát k adopci, a to i přes to, že tam tou dobou řádila záškrtová epidemie. Liserl údajně krátce na to na záškrt zemřela.

Po promoci nemohl Einstein najít žádné vysokoškolské učitelské místo, hlavně kvůli tomu, že jeho mladická drzost rozčilovala většinu jeho profesorů. Nakonec mu otec jednoho z jeho spolužáků v roce 1902 pomohl získat místo technického asistenta na švýcarském patentovém úřadu.

Einstein se s Milevou oženil 6. ledna 1903. Jejich manželství bylo vzájemným osobním a intelektuálním partnerstvím, neboť Mileva byla matematička. Původně snila o medicíně, ovšem její láska k matematice a fyzice nakonec zvítězila a stala se tak pátou ženou, která byla přijata ke studiu na curyšské polytechnice.

14. května 1904 se narodil Einsteinům jejich první syn Hans Albert. Druhý syn, Eduard, se narodil 28. července 1910.

V roce 1905 získal doktorát za práci „O novém určení molekulárních rozměrů“. Tentýž rok napsal čtyři články, které se staly základem moderní fyziky.

Dokázal to, aniž by se odkazoval na odbornou literaturu a aniž by své teorie diskutoval s vědeckými kolegy. Témata těchto článků byla Brownův pohyb, fotoelektrický efekt, speciální teorie relativity a ekvivalence hmotnosti a energie. Za vysvětlení fotoelektrického jevu získal Einstein roku 1921 Nobelovu cenu.

V roce 1908 získal oprávnění učit v Bernu jako soukromý docent, a tři roky nato se Einstein stal profesorem na Pražské (německé) univerzitě. V té době úzce spolupracoval s Marcelem Grossmanem.

V roce 1912 začal Einstein poprvé mluvit o čase jako o čtvrtém rozměru


V roce 1914, těsně před vypuknutím 1. světové války se Einstein usadil v Berlíně, kde působil jako profesor na místní univerzitě, a stal se členem Pruské akademie věd.  

Jeho pacifismus a židovský původ byl trnem v oku německým nacionalistům, kteří mu navíc záviděli jeho slávu. Jeho osoba se tak poprvé stala terčem organizované kampaně, která měla zdiskreditovat jeho teorie.

Od roku 1914 až 1933 byl ředitelem Fyzikálního ústavu císaře Viléma. Během této doby obdržel Nobelovu cenu a učinil objevy, které nejvíce otřásly světem.

Dne 14. února 1919 se rozvedl s Milevou, aby se 2. července oženil se svojí sestřenicí Elsou Löwnethalovou. Elsa byla o tři roky starší než Albert a pomohla mu, aby se uzdravil po částečném nervovém kolapsu kombinovaném s žaludečními obtížemi. Toto manželství zůstalo bezdětné.

Osud prvního Albertova a Milevina dítěte, dcery Lieserly, je nepotvrzený. Někdo tvrdí, že v dětství zemřela, jiní že byla dána k adopci. První Einsteinův syn Hans Albert se stal univerzitním profesorem v Kalifornii a uznávaným vědcem v oboru hydrologie. S otcem se stýkal velmi zřídka. Druhý syn Eduard byl jako schizofrenik umístěn do ústavu, kde později zemřel.

Einstein se postupem času stával ve svém výzkumu více a více izolovaným a byl díky svému úsilí charakterizován jako „šílený vědec“. Jeho snahy o konstrukci sjednocené teorie obecné relativity a kvantové mechaniky byly zcela neúspěšné.

Einstein zemřel v Princetonu 18. dubna 1955. Zanechal zobecněnou teorii gravitace nevyřešenou. Kremace jeho těla proběhla ještě tentýž den v Trentonu v New Jersey a jeho popel byl rozptýlen na utajeném místě.

Jeho mozek se nicméně zachoval. Analýzy provedené v roce 1999 na McMasterově Univerzitě odhalily, že jeho jedna část chyběla a kvůli její kompenzaci byl Einsteinův temenní lalok o 15 % větší, než obyčejně bývá. Tato oblast mozku je zodpovědná za matematické myšlení, vizuálně prostorové vnímání a představy pohybu.

Na jeho počest po něm byly pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein.

Zdroj: Wikipedie

Reklama