Zemi, které hrozil dokonce bankrot, zachránila mimořádně schopná Caroline Gibert de Lametz (1793-1879). Tato žena neměla ani kapku modré krve a kněžnou se stala vlastně náhodou. S jejím otcem, právníkem Charlesem Gibertem, se matka brzy rozvedla a provdala se znovu, tentokrát za šlechtice, který děvčátko adoptoval.
Caroline se stala herečkou v pařížském divadle Théâtre de l'Ambigu-Comique a na divadelních prknech se také seznámila se svým budoucím manželem Florestanem z knížeckého rodu Grimaldi. Ten byl rovněž hercem a jako mladší syn monackého knížete nikdy nepočítal s tím, že by mohl vládnout. S Caroline, která se mu zalíbila, i když nebyla nijak oslnivá krasavice, byl tak trochu spřízněn. Bylo to krapet složitější: Carolinin mladší nevlastní bratr (měl otce šlechtice) se oženil s nevlastní Florestanovou sestrou (otcem nemanželské dcery Florestanovy matky byl lyonský arcibiskup). Vlastně právě na jejich svatbě se Florestan s Carolinou více sblížili.

Portrét Marie Caroline Gibert de Lametz (1793-1879)
Foto: Prince's Palace of Monaco, Public domain, via Wikimedia Commons
Když Florestan rodině naznačil, že by se chtěl s Caroline oženit, se zlou se potázal. Ani omylem! Nebyla šlechtického původu! Florestan ale neustoupil a tajně se s Caroline vzali v roce 1816. Měli spolu dvě děti – syna Karla a dceru Florestine a jejich manželství bylo relativně harmonické. Zlou krev nadělalo dědictví po matce, která svůj nemalý majetek odkázala pouze Florestanovi. Staršího syna, který mezitím nastoupil po smrti otce jako monacký kníže Honoré V., vydědila, protože měl nemanželskou dceru. Jaký paradox.
Caroline se ukázala jako úspěšná podnikatelka. Zděděný majetek dobře spravovala, a ještě lépe investovala. Jejich klidný život v Paříži byl narušen zprávou, že bratr Honoré v Monaku roku 1841 zemřel. Protože nebyl nikdy ženatý a neměl ani legitimní potomky, musel Florestan převzít monacké knížectví. Moc se do toho nehrnul.

Florestan I. Monacký
Foto: From other wikipedia's project in other languages, Public domain, via Wikimedia Commons
Hospodářství bylo v neutěšeném stavu, proto obyvatelé vkládali do nového vládce velké naděje. Ten však na to neměl patřičné schopnosti a nikdy se na tuto situaci ani nepřipravoval. Vlastně žil s rodinou celá léta ve Francii a poměry v Monaku nesledoval. Ještě že měl tak schopnou manželku Caroline. Té rád přenechal stejně jako rodinné finance i vedení financí svého knížectví. Caroline se snažila vyvést Monako z dluhů. Nicméně ani ona zázraky na počkání dělat neuměla. A tak začínají být Monačané nespokojení. Nelíbí se jim, že je kníže pod pantoflem a že fakticky vládne jeho žena. Dokonce i syn Karel, když vidí otcovu pasivitu, se do matky docela drsně pustí a vyčítá jí, že vládne jako regentka. Ona se mu snaží vysvětlit, že jí nejde o moc, ale že to dělá to pro dobro rodiny i celé země. Nespokojenost ale sílí a dojde to tak daleko, že se dvě města patřící k Monaku – Menton a Roquebrune – odtrhnou a vyhlašují nezávislost. Florestan je dokonce svržen a uvězněn. Nakrátko, po roce se vrací.
Když pak Florestan dostává infarkt a umírá, knížetem se stává Karel III., kterého už matka mezitím na vládu dobře připravila. Teprve teď Karel poznává, jak jí křivdil a dokáže ocenit matčiny snahy. Nechává si od ní radit prakticky až do její smrti.
Protože není hospodářská situace Monaka stále zatím uspokojivá, dává Caroline synovi skvělou radu: aby věno své manželky, bohaté francouzské šlechtičny Antoinette de Merode, investoval do zřízení kasina. Carolinin nápad se ukázal jako geniální! Karel III. se proto rozhodl vybudovat na pobřeží lázeňský komplex s hernou, kde budou povoleny hazardní hry. Dobrým důvodem byl zákaz hazardu v sousední Francii a Itálii. Kde měli nechutně bohatí Francouzi či Angličané přijíždějící na Riviéru utrácet svůj majetek?

Kasino Monte Carlo
Foto: Shutterstock
Velký podíl na úspěchu kasina měl zkušený a bohatý podnikatel François Blanc, majitel kasina v Homburgu, na nějž se kníže Karel III., nespokojený s dosavadním průběhem stavby obrátil. Bylo to právě včas. Také v Německu totiž zakázali hazard, a tak musel Blanc své úspěšné kasino v Homburgu zavřít. Hledal tedy uplatnění jinde, nejlépe na jihu, kam jezdila bohatá klientela nejen v létě. Monako se ukázalo jako ideální volba. Rozhodl se tu i se svou ženou Marií, rovněž schopnou byznysmenkou, investovat a byl ochoten splnit náročné požadavky monackého knížete. Zakrátko tu vyrostly první silnice, komplex kasina i obrovského hotelu, pak i železnice. Vše v tom nejvyšším tehdejším luxusu.
Při slavnostním otevření kasina a celého komplexu byla na počest knížete Karla III. pojmenována nová městská čtvrť Monte Carlo, tedy Karlova hora. Po masivní propagaci návštěvnost Monte Carla roste a pokračuje i jeho výstavba. Místo si oblíbila evropská smetánka. Konečně se začaly sypat peníze do knížecí pokladny a je tomu tak dodnes. A na počátku byl nápad jedné francouzské herečky, která se stala náhodou monackou kněžnou…
Zdroje: Wikipedie-fr., History od Royal Woman


Nový komentář
Komentáře
Moc děkujeme.
Jo, podívat se na Riviéru a zahrát si ruletu v Monte Carlu... to by se mi líbilo.
Děkuji za pěkný článek.
Zajímavé čtení,děkuji.
Děkuji