Před patnácti lety byly na celém světě 2 miliony akrů, osetých geneticky modifikovanými rostlinami. Dnes jich je ke stovce milionů! Odborníci odhadují, že ve Spojených státech bude do 10 let devadesát procent produkce hlavních zemědělských produktů (kukuřice, brambory, luštěniny, burské oříšky) geneticky upravených. Aktivisté Greenpeace dělají, co mohou, už ale není sporu o tom, že GM plodiny jsou tu a už tady zůstanou. To se samozřejmě týká také konzervativní Evropy, i když se brání. Naši zákonodárci sice rozhodli o povinnosti výrobců označovat GM potraviny na obalu, takový předpis se dá ale obejít tisíci způsoby.

Máme se tedy čeho bát? Jak píše Matt Ridley v knížce Genom, byly provedeny desítky tisíc bezpečnostních pokusů bez nějakých nepříjemných překvapení. Koneckonců, když naši předkové v dávných časech tak dlouho křížili divoké trávy, až vytvořili pšenici a rýži, nebylo to nic jiného než manipulace s geny. Je pravda, že za tak krátkou dobu prostě nemůžeme vědět s naprostou jistotou, „co to udělá.“ Ale pravda je i to, že důsledkem genetických manipulací je zvýšení odolnosti rostlin proti nemocem a škůdcům, a tím také snížení spotřeby herbicidů a jiných fujtajblů, což zní docela ekologicky. Máme dnes rajčata a jahody s pevnější slupkou, takže se tak snadno nepomačkají a nehnijí; bavlnu, odolnou vůči květopasu bavlníkovému; brambory, které si poradí s mandelinkou.

Nejednoznačnost celého problému Matt Ridley jasně ukazuje na následujícím případu: „V roce  1992 vložila společnost Pioneer, největší obchodník se semeny, do sójových bobů gen z ořechů para. Účelem bylo učinit sójové boby zdravější pro ty lidi, pro které je sója stěžejní potravinou, a to tím, že vylepší jejich přirozený deficit látky zvané methionin. Nicméně se brzy ukázalo, že někteří lidé na světě mají na para ořechy alergii a že jsou pro ně alergenní i tyto pozměněné boby. V tomto bodě Pioneer upozornil příslušné úřady, publikoval výsledky a projekt rozpustil. A to navzdory faktu, že nová alergie na sójové boby by pravděpodobně nezabila víc než dva Američany za rok a mohla by zachránit stovky tisíc lidí po celém světě před podvýživou. Přesto, místo aby se z toho stal doklad o nesmírné opatrnosti firmy, environmentalisté tento příběh převyprávěli jako pohádku o nebezpečích genetického inženýrství a bezohledné podnikatelské chamtivosti.“

A co si myslíte o geneticky upravených potravinách vy? Myslíte si, že je to velká pomoc pro hladovějící lidstvo (přestože je to u nás, v srdci Evropy, nepředstavitelné, pořád je hladovějících lidí podstatně víc než těch, kteří žijí v dostatku), nebo je považujete za velké nebezpečí a časovanou bombu?