Také přestáváte rozumět svým dětem? A teď nemám na mysli nepochopení související s rozdílnými generačními názory, odlišným pohledem na svět, ale z hlediska obyčejné slovní komunikace.

Nedělní oběd a tak dál...

talking

Když přijdou naši dospěláci k nedělnímu obědu, který budeme už ze zvyku a pro jistotu vařit asi navždy pro všechny čtyři, je mi řečeno, že se těší na dobrou chálku. V překladu na dobré jídlo.
Po dobrém obědě jsou pak oba zatáhlí,ne natáhlí jako jejich táta na gauči, ale doslovně zatáhlí. V překladu unavení a nic se jim nechce.
Ale to ještě můžu být ráda, že nemají kopr, tím netouží po koprové omáčce, ale v tomto případě by byli zhulení.

Když se zeptám syna na kamaráda z dětství, dostane se mi odpovědi, že je to lama, opět pro upřesnění to neznamená, že by byl milovníkem afrických zvířat, ale že je to blbec, idiot, který se nemůže zúčastnit ani lanky. Lanka, v překladu lan párty, kdy kluci hrají 24 hodin vkuse mezinárodní souboje na počítači. No, za našich časů byly jiné párty.

Poté zaslechnu štěbetat dceru po telefonu s kámoškou, se kterou připravuje taneční choreografii, a které oznamuje, že to zabila. V duchu si říkám, že je škoda, že chce to tancování zabalit, ale zabít znamená v jejich řeči teprve to pořádně rozjet, rozbalit, roztancovat se. Samozřejmě nejlépe na nějaké kalbě, tomu ještě rozumím. Horší je, že všude kolem jsou ale jen samí kunďáci. Chudák holky, povzdechnu si, takové tam mají kolem sebe debily, jenže výraz kunďák je naopak lichotivý, znamená něco jako za nás borec, tedy hezký kluk.

Ale ani krása mu nepomůže, pokud však má u sebe jen dvě čenta, v překladu dvě stovky. Bože, za nás by tím poplatil celému baru.
Pokud přijde za mnou, jestli bych jí nepůjčila dvě čenta, nějakou tu pětku a dva bůry na šatnu, poslední dva výrazy naštěstí chápu, prvnímu nerozumím, a tak řeknu, že nemám. „Nedělej herečku, mami,“ to znamená nevymlouvej se, mami.
A tak dobře, peníze jí dám, ale za to budu chtít, aby mi nahrála moje oblíbení písničky. „Chceš to na Ipod, nebo na mp3?“
„A jaký je v tom rozdíl?“
„ Velký,“ odpoví mi a dál to neřeší. Já bych to klidně dala i na magnetovou pásku Emgeton, snažím se být vtipná, a to zase nerozumí ona mně.

To už se zapojí i manžel. „Večer jdeme pařit, děcka, jdete s námi?“
Můžou se umlátit smíchy. „Kam jdete? Pařit? A co tam budete pařit?“
Tvářím se uraženě. „Mami, tak se nezlob, jsi nadupaná.“
„To jako tlustá?“
Néé, nadupaná znamená skvělá. Za nás to bylo označení pro svalovce.
„No bývala to roštěnka,“ utrousí manžel směrem ke mně, čemuž kupodivu obě děti rozumí.

Před odchodem domů mi dá syn DVD s filmem Občanský průkaz. Prý to je film přesně pro nás, ale že mu moc nerozuměl. „Mami, a kdo to byli máničky?“
„Panebože, vždyť to jsme my, já s tátou!“
Zajímalo by mě, co budou jednou pro jejich děti oni. No, hlavně že si budou rozumět. :)

 

Reklama