
Foto: Shutterstock
Kdo by neznal rčení „karma je zdarma“. Chápeme ho jako odplatu za nějaký špatný čin nebo chování či myšlenky. Jenže tak jednoduché to vůbec není. Karma je pojem, který má původ ve východních filozofií, jako je hinduismus nebo buddhismus, a označuje univerzální zákon příčiny a následku. Jednoduše řečeno: „co zasejme, to sklidíme“ a nemusí to být hned. Obvykle se o karmě mluví v souvislosti s jedním člověkem, ale víte, že existuje i generační nebo také rodinná karma? Její koncept je postaven na myšlence, že některé vzorce chování, myšlení nebo dokonce nevyřešené traumata se mohou přenášet mezi generacemi. Ale je možné, že se karma skutečně dědí? A jaký vliv mají rodinné vzorce na náš současný život?
Princip rodinné karmy spočívá v tom, že se lidské duše nerodí do určitých rodin náhodou. Cíleně si vybírají takové rodiny, aby měly možnost určité vzorce, bolesti nebo nezhojené rány z minulosti. Jak říká americký psychiatr a autor knihy Mnoho životů, mnoho mistrů Brian L. Weiss: „Než přijde duše na svět, vybírá si svou rodinu, aby mohla prožít přesně ty zkušenosti, které potřebuje ke svému vývoji.“ Může jít o vzorce chování, přesvědčení nebo emocionální bloky, které se předávají nevědomě – například výchovou, příkladem, způsobem, jakým komunikujeme nebo řešíme problémy. Dost možná si řeknete, kdo by se chtěl dobrovolně narodit do rodiny alkoholika, který mlátí děti a svoji manželku. Jenže třeba zrovna v tomto životě potřebuje duše tuto zkušenost.
Jak to vidí psychologie
Že nejde o úplný ezoterický „úlet“, dokazuje i fakt, že se tímto fenoménem zabývá psychologie. Rodinná karma je z jejího pohledu tzv. intergenerační přenost, kdy se vzorce chování, vnímání světa nebo zvládání emocí dědí z rodičů na děti. Nejde o genetiku, ale o to, co děti navnímají z prostředí, ve kterém vyrůstají.
Například když dítě vyrůstá v rodině, kde jsou potlačovány emoce, naučí se, že cítit nebo vyjadřovat pocity je něco špatného. Pokud rodiče žili v přesvědčení, že nemají dost peněz a lepí se na ně smůla, může si dítě nést do života hluboké přesvědčení, že nikdy není dost – peněz, lásky a bezpečí. Tyto vzorce pak ovlivňují naše vztahy, sebevědomí, zdraví i zásadní životní rozhodnutí. A také v tomto nastavení vychováváme své děti.
Jak poznat rodinnou karmu
Nejste si jistí, zda se rodinná karma jako prokletí týká i vás? Zkuste se zamyslet nad svým životem, možná v něm najdete jisté indicie. Nejčastěji jde o vztahy, především ty toxické, do kterých se opakovaně vracíte. Danou lekci si proto musíte vyzkoušet znovu a znovu, dokud nepochopíte, co se máte naučit. Často se generační karma týká také závislostí. Jak ji poznáte? Býváte často ve stresu, cítíte se jak v pasti a točíte se neustále v kruhu nepříjemností, ať už to jsou dluhy nebo třeba závislost na alkoholu nebo jídle.
Kruh můžeme přetnout
Musíme ale pasivně přebírat to, co nás naučili rodiče? Psychiatrička a psycholožka doktorka Elisabeth Kübler-Ross říká: „Nejsme zodpovědní za to, co se nám stalo v dětství, ale jsme zodpovědní za to, jak s tím naložíme v dospělosti.“ Tato myšlenka je klíčová – i když jsme ovlivněni rodinou minulostí, máme možnost a sílu tyto vzorce měnit. Vědomé uvědomění si těchto vzorců je prvním krokem ke změně. Dalším krokem je pak práce sama na sobě. Existují techniky, které s tímto tématem pracují. Jsou to například rodinné konstelace, které se ukazují jako velmi efektivní. Funguje také terapie vnitřního dítěte, meditace a práce s vědomím.
Ať už věříte v karmu nebo dáváte přednost vědeckému vysvětlení, jisté je, že rodinné vzorce mají obrovský vliv na náš život. Často si neseme životem tíhu, která vlastně není naše, ale přesto nás formuje. Když se však rozhodneme věci změnit, získáme moc náš příběh změnit, což se netýká jen nás, ale také našich dětí a dalších generací.
Nový komentář
Komentáře
Já znám rodinu, kde vlastně každý časem spáchal sebevraždu, celé generace te rodiny a když se nezabily sami tak je zabil někdo z rodiny. Jak se toho prokletí zbaví oni? Podle mě to jsou bláboly, přece každý má svůj rozum. Já mám taky rodinu kde celé generace byly závislí na alkoholu a umírali na problémy se slinivkou. A taky že mě nevyrostl alkoholik.
Taky se říká, že "geny nevyčůráš".
Když si odmyslíme ty ezobláboly o duších, tak samozřejmě ten problém existuje, a pochopitelně se tím zabývá psychologie. Člověk často zdědí po předcích rodinné zatížení, jako sklon k závislostem všeho druhu, labilní psychiku, neschopnost kritického myšlení a tak různě podobně. Stejně jako se dědí fyzické vlastnosti, tak se dědí i povaha a duševní předpoklady. No a pak zbytek dorazí prostředí a výchova. Když se dítě narodí do rodiny alkoholika, co mlátí děti a manželku, tak se to nestalo proto, že jeho duše to potřebuje a sama si to vybrala, ale proto, že mělo prostě strašnou smůlu na blbé rodiče. Je to smutné, ale kecy o tom, jak je to karmická zátěž, mu nepomůžou. Takový člověk potřebuje naopak vědět, že to není žádná jeho chyba ani zásluha a že se z průšvihu dokáže vyhrabat, když bude pro to něco dělat. Ne brečet "jéje, rodinná karma, hm, blbý, ale teď to vydržím, moje duše to potřebuje a v příštím životě si to vynahradím" - nesmysl. Teď a tento život je jediný, co máme. Netřeba si ho poorat víc, než je nezbytně nutné a tiše trpět pod záminkou karmy. 