Gayové a lesby – registrovaná menšina?

 

Vtěchto dnech probíhá vBrně a Praze filmový festival Mezipatra. Letošním ústředním tématem jedětství jako období bez předsudků a rodinné vztahy a rodičovství gayů a lesbiček. Bude promítnuto na šedesát filmů zcelého světa o historii, životním stylu, kultuře a osudech této minority.

 

Říká se jim čtyřprocentní.

 

Narodili se do heterosexuálních rodin. Přiznání své jiné sexuální orientace rodičům je pro ně první velkou životní zkouškou. Rodina na to není připravena. Má jistá očekávání od svých potomků, která se zhroutí jak domeček zkaret. Ptají se, kde udělali chybu, proč se to stalo zrovna jim, hledají vokolí svých dětí viníka, který „zkazil“ jejich dítě. Posílají je klékařům, protože stále, a nejen u nás, přetrvává názor, že homosexualita je nemoc a dá se léčit. Pokud se rodina smíří sfaktem, že jejich syn či dcera je homosexuál a vyjde jim vstříc, pochopí je, je to ta nejlepší situace, která může nastat. Ale tak tomu ve velké většině není.

 

Ještě nedávno jsme o nich téměř nic nevěděli. Snástupem demokracie je o nich čím dál tím více slyšet. Čteme o nich, točí se dokumenty, probíhají televizní debaty. Parlament jedná o jejich požadavcích a právech týkajících se registrovaného partnerství. Hovoří se o adopci dětí homosexuálními páry.

 

Jejich zařazení do společnosti nebývá lehké. Skrývají svou identitu, někdy udržují „umělé“ vztahy sosobami opačného pohlaví, aby nebyli podezřelí či nápadní. A pak jsou tací, kteří vyšli ze stínu a otevřeně se ke své orientaci hlásí. Veřejnost je mnohdy přijímá rozpačitě.

 

Potkat na ulici heterosexuální pár je běžné. Pokud se vedou za ruce dvě holky, a především dva kluci, sleduje je hodně očí. Pohledy souhlasné, úsměvné i pobouřené. Ano, je to něco, sčím jsme se dříve nesetkávali.

 

Časy se mění. Dříve jsme se o homosexualitě dočítali včasopisech ve spojení sfilmovými hvězdami, zpěváky, tanečníky, spisovateli. Občas se zabrousilo do historie a objevil se nějaký panovník či vojevůdce.

Dnes už je pro většinu normální, že ten či onen český zpěvák, herec, výtvarník atd. je homosexuál. Ale pořád jsou to ti, o kterých čteme či vidíme je na televizní obrazovce. Pokud však zjistíme, že je tomu tak i v případě našeho kolegy, lékaře, souseda, mnohým to připadá nenormální. Umělci? Dobrá, ale ti žijí mimo běžnou realitu obyčejného člověka, ale můj zubař?

 

Někteří se jim vyhýbají. Někteří je odsuzují. Někteří je považují za úchylné. Někteří jim fandí. Někteří podporují jejich požadavky. Někteří je berou jako neoddělitelnou součást naší společnosti.

 

Jedna věc je pro ty „některé“ společná – registrují „ty“ čtyřprocentní. Vminulých dobách tomu tak nebylo.

 

Co Vy? Jaký máte vztah ktěmto lidem? Setkali jste se sgayem či lesbičkou ve svém okolí? Jaký máte názor na registrované partnerství? Co si myslíte o výchově dětí páry stejného pohlaví? Jak byste zareagovali na sdělení, že vaše dítě je homosexuál?