Jak to má s cestováním hromadnou dopravou čtenářka Lyoness, to se dočtete v této novince. Na konci příspěvku také najdete příběh o galantním revizorovi - i takové věci se stávají!
Přečtěte si vyprávění čtenářky Lyoness o tom, jak potkala galantního revizora. Zaslala ho jako příspěvek k tématu dne: Historky z hromadné dopravy.
Krásný den vám všem přeji!
Sice jsem dneska psát nechtěla - je mi mizerně, mam rýmu a bolí mě hlava - ale ty vaše příběhy mě tak pobavily a zlepšily mi náladu, že vám taky jeden přidám :)
Jezdím každý den do práce autobusem asi hodinu. Hodinu do Prahy, hodinu domů.
Nejsem příznivcem malých dětí, roztlemené mládeže, smradlavých lidí a tuličů.
Proti dětem a mládeži mám přehrávač a sluchátka do uši. Holt cestovat musíme nějak všichni.
Proti smradlavcům není bohužel obrany a téměř nikdy si nelze přesednout jinam. Tak jen významně křivím pusu a ohrnuji nos.
Tuliči jsou kapitola sama pro sebe. To si vedle vás sedne člověk - co si budeme povídat, nejčastěji je to chlap jakéhokoli věku - a nohy se mu rozjíždí, až jsou na půli vaší sedačky, ruce mu padají nebo se na vás regulérně sesune.
Po těch letech dojíždějí jsem ve stádiu značné asertivity a pokud jedinec nepochopí z mého cuknutí, že je mi to nepříjemné, klidně mu to sdělím naplno a požádám ho, aby se na mě nelepil. Jednoho, který na mě neustále padal, jsem málem shodila do uličky. Co je moc, je příliš.
Taky kopače do zad mé sedačky mám hrozně ráda. Ale většinou se s nimi rozumně domluvím.
A jednu milou příhodu na závěr:
Jezdím do práce každý den mezi sedmou a osmou ráno dálkovým autobusem, všichni nastupují předními dveřmi a v podstatě není možné, aby jel někdo načerno, takže za 5 let jsem revizora nepotkala. Obzvlášť v zimních měsících to zalomím během pár minut po rozjezdu a proberu se až v Praze na Knížecí.
No a jednou jsem se zase zvolna probírala, když už autobus zatáčel na Knížecí a v tom se ke mně z uličky nakloní chlápek a něco po mě chce. Ještě jsem měla sluchátka v uších a po probuzení jsem nebyla zrovna vnímavá, tak jsem na něj asi čuměla jak tele na nová vrata. A on se na mě usmíval a zase něco povídá... Vytáhla jsem si sluchátka z uší a ptala jsem se ho, co chce a on na to s milým úsměvem:
„Já jsem revizor a potřeboval bych vidět vaši jízdenku, víte, vy jste spala a já vás nechtěl budit, tak jsem čekal, až do Prahy..."
No asi vám nemusím vykládat, jak mě - mile - překvapil. :)
Lyoness
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne 8. února 2011: Zážitky z hromadné dopravy
- Máte nějaký komický zážitek z hromadné dopravy?
- Máte nějaký smutný zážitek z hromadné dopravy?
Sem s nimi! Posílejte mi své příběhy k tématu na redakční e-mail, uveřejněný níže. Nemusí to být jen zážitky komické či trpké, pište mi i o svých nespokojenostech, tedy věcech, které se vám na hromadné dopravě nelíbí. Prostě si trochu zanadávejte! Záleží na vás, co mi o hromadné dopravě napíšete. Pokud ale chcete získat pěkný dárek, totiž knížku vyloženě tematickou: Jak si zachovat chladnou hlavu autorky Barbary Beckhamové z nakladatelství MOTTO (viz obrázek níže), ať je váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.
- Redakční e-mail: redakce@zena-in.cz (klikni)
- Heslo: HROMADNA DOPRAVA
Nový komentář
Komentáře
No teda. Tak já jednou chtěla oklamat revizora automaticky vyndanou jízdenkou, neoklamala, tak jsem ho chtěla venku ukecat na slevu, a taky nic. Tak jsem si počkala na dopis z Dopravního podniku. Oni totiž, když to vyberou na místě, mají z toho jakési bonusy. Ale tento milý nebyl. Takže nic.