Minulý týden jsme při návštěvě Barcelony narazili v jednom z největších a nejlepších španělských muzeí Museu Nacional d’Art de Catalunya na aktuální výstavu věnovanou právě této extravagantní ženě.

Kolují o ní ty nejrozmanitější historky. Těžko říci, které jsou pravdivé… Jak se vlastně ocitla ve Španělsku? A jak to, že měla u mužů takový úspěch, když to nebyla zrovna extra velká krasavice? Zřejmě musela mít pro muže velké erotické kouzlo, nechyběla jí též ctižádost, sebevědomí, a hlavně přesvědčení o své výjimečnosti.

Pocházela z ruské Kazaně, kde spatřila světlo světa v roce 1894 jako Jelena (uvádí se i Elena či Helena) Diakonovová. Odmalička jí ale říkali Gala. Biologického otce vlastně skoro neznala, alespoň ne střízlivého. Ten se jednoho dne vypařil a zanechal rodinu se čtyřmi dětmi svému osudu. Naštěstí se objevil nový muž, uvádí se, že to byl snad bankéř, který se o celou rodinu nezištně postaral.

Odmalička byla Gala neustále nemocná, a protože měli lékaři podezření na tuberkulózu, doporučili jí léčebný pobyt v plicním sanatoriu. V osmnácti letech se tedy sama vydala z dalekého Ruska do malého švýcarského městečka poblíž Davosu. Uměla německy a francouzsky a byla přesvědčená o tom, že na této cestě prožije něco neobvyklého. A skutečně! Zamilovala se! V sanatoriu se seznámila s Eugenem Emilem Paulem Grindelem, o rok mladším nadějným básníkem, který se tu také léčil. Ten o sobě zatím dost pochyboval, ale Gala mu dodala sebedůvěry a vymyslela pseudonym. Zrodil se slavný surrealistický básník Paul Éluard.

Na krátký čas se sice vyléčená Gala vrátila domů do Ruska, ale už v roce 1916 s malým kufříčkem odjíždí do Paříže. Rodiče nadšeni nejsou. Byla válka, Paul a jeho otec, oba velcí vlastenci, bojují na západní frontě. Nad Galiným příjezdem zrovna nejásá Paulova matka, ale přijímá ji ve svém domě. Co jí taky jiného zbývá? Vždyť Paul ji tak miluje! Aby neměla Gala ve Francii jako cizinka problémy, Paul se s ní uprostřed války – v lednu 1917 – ožení. Do manželství vstupují jako panna a panic, ale už o svatební noci – jako svatební dar dostali manželskou postel – propuká mezi nimi obrovská vášeň, takže Paul málem nevěří, že tak může milovat „nevinná dívka“. Spolu objevují kouzlo a taje erotiky.

V květnu 1918 se narodí dcera Cécile, ale Gala je mizerná matka. Mateřství ji nenaplňuje, dokonce ji přímo obtěžuje, brání jí ve svobodě, brzdí její plány. O dítě se nestará, chce si užívat života, plnit svá přání. A pak se prostřednictvím Paula seznamuje s dalšími surrealisty a stává se jejich múzou. Milují ji André Breton i Louis Aragon.

Život je to opravdu nekonvenční, na věrnost si manželé moc nehrají. V jednom baru se seznamují s dnes věhlasným americkým fotografem Man Rayem, který právě dorazil do Paříže. Gala ho hned upoutá coby modelka. Podle všeho není jejich vztah jen čistě pracovní… Vznikají nádherné akty, kterými je nadšený i Paul. Nosí je v peněžence a rád se jimi chlubí.

Také se svěřuje Gale se svými občasnými zálety. Gala mu to začíná oplácet. Jednou si zajdou manželé na výstavu německého expresionistického malíře Maxe Ernsta, mimochodem pozdějšího manžela sběratelky a mecenášky Peggy Guggenheimové. Jeho obrazy je nadchnou. A protože by malíře rádi poznali osobně, navštíví ho v Kolíně nad Rýnem. Padli si okamžitě do oka a domluvili se na ilustracích Éluardovy básnické sbírky.

Brzy mezi Galou a Maxem Ernstem přeskočí jiskra. Lhostejní si nejsou ani Paul s Maxem. Zakrátko vznikne mezi nimi přátelství a milostný trojúhelník, který si všichni náramně užívají. Tento stav trvá tři roky a ukončuje ho Max Ernest.

Velký zlom v životě Galy i Paula nastává v roce 1929. Tehdy jako uragán vtrhne do jejich života Salvador Dalí. Je o deset let mladší než Gala, je mu tedy teprve 24 a je stále ještě panic. Ne však už dlouho. Gala je skvělá učitelka!
Od tohoto momentu nezná extravagantní Dalí nic než Galu. Neustále ji maluje a pořád o ní hovoří jen v superlativech. Salvador Dalí je už v té době známý umělec. Trochu rozmazlený jedináček, kterému rodiče plnili veškerá přání. Neskutečně se o něj báli, byl totiž „náhradníkem“ za zemřelého bratra. Blízký vztah měl především s matkou, po níž zdědil výtvarný talent. Když mu bylo šestnáct let, matka náhle zemřela. S její smrtí se těžko smiřoval, možná našel v Gale tak trochu náhradu za ni…

Gala téměř okamžitě po seznámení se Salvadorem opustila manžela i malou dcerku a už se od své nové lásky neodloučila. Paul Éluard se s tím postupně smíří. Musí. Nejspíš i proto, že s ním i v následujících letech Gala udržuje intimní vztah.

Horší to bylo se Salvadorovým otcem. Ten nemůže překousnout, že syn žije v katolickém Španělsku s vdanou ženou. Vydědí ho. Naštěstí je Salvador „ve vatě“. Vydělává tolik, že umožní Gale luxusní život. A ta to dokonale využívá.

Sňatek uzavře Gala se Salvadorem v roce 1934. Obřad je malý, pouze civilní. Jiný není tehdy ve Španělsku možný, žije totiž Galin první manžel Paul. K církevnímu, na kterém oběma tolik záleží, dojde teprve v roce 1958. To už je Paul Éluard šest let po smrti, a aby byl sňatek ve Španělsku platný, musí k jeho uzavření manželé získat souhlas samotného papeže.
Gala se stala pro Salvadora vlastně od začátku naprosto nepostradatelnou. Je to jeho múza, jeho bohyně, ale zároveň i velice schopná žena a tvrdá obchodnice, která se postarala, aby se věnoval čistě jen malování. Od seznámení prakticky řídila obchodní stránku Dalího kariéry. Měla přehled o všech transakcích, které byly spojeny s prodejem jeho obrazů a soch, držela rodinné finance.

Peníze - a nemalé - totiž potřebovala. Byla to velice vášnivá žena, která byla manželovi často nevěrná. Salvador Dalí o většině milenců věděl a toleroval je, protože pro něj údajně samotný sex nebyl příliš důležitý. Sloužil mu jen jako zdroj inspirace. Jak Gala stárla, opatřovala si milence čím dál mladší. Některé okouzlila, jiné si kupovala. Za manželovy peníze, pochopitelně.


V 68 letech se prý tak vášnivě zamilovala do newyorského narkomana, že se Salvator přímo děsil, že ho Gala opustí. Výlety, kasina, ty nejdražší hotely a restaurace… Utratila za něj majlant. A když ji po čase přestal bavit, koupila mu jednosměrnou letenku do New Yorku. Přestože Gala často manžela opouštěla, nikdy se nepřestali milovat.

V osmdesátých letech se prudce zhoršilo zdraví obou manželů, u Galy se objevují příznaky senility. Salvador onemocněl Parkinsonovou chorobou, malovat už nemá sílu…
Ačkoli Gala prožila neobyčejný život, umírá v červnu 1982 na celkem banální nemoc. Zkosila ji obyčejná chřipka. Salvador nemůže její smrti uvěřit. Život pro něj ztrácí smysl. Několikrát se pokouší o sebevraždu. Přestane například úplně pít nebo zapálí ložnici… Vždy ho zachrání. Každý den bez Galy je ale pro něj příliš dlouhý.
Nakonec umírá v roce 1989 podobně banálně jako Gala. Na infarkt. Před smrtí odkázal všechen svůj majetek španělskému státu. Jeho hodnota se odhaduje mezi 300 až 400 miliony eur….

Foto: Wikipedie a Jiří Lády
 
Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama