Gabriela nedávno oslavila 48. narozeniny. Žije na malém městě a má kolem sebe velkou rodinu. Do třiceti let porodila tři děti, má sedavé zaměstnání, a pokud dříve mohla, měla ráda aktivní pohyb.

Už si ani neuvědomuje, kdy její problémy s inkontinencí začaly. Je to už delší dobu, přišly pomalu a pozvolna, takže je brala jako samozřejmou součást stárnutí. Od kamarádek a od jiných žen ze svého okolí věděla, že ženy s takovými obtížemi prostě žijí a většinou je berou jako trvalou součást svého života. Nepídila se po informacích o tomto problému, nemluvila s žádným lékařem. Nenapadlo ji, ani se nikde nesetkala s informacemi, že je nutné s inkontinencí jít k lékaři, protože se dá řešit.

Vedle inkontinence začala mít Gabriela také problém s častým močením i nutkáním a stále častěji vyhledávat toaletu. Tyto potíže se ale také přihlásily velmi plíživě a spolu s inkontinencí vytvořily zhoršující se problém. Gabrielu tedy trápil nechtěný únik moči, ale také to, že se jí neustále chtělo na „malou“.  To si zpočátku mylně vysvětlovala jako důsledek dodržování pitného režimu, když hodně pila, chodila pak dostatečně často na toaletu. Takže si to nebrala jako trápení.

To, kdy jí poprvé zarazil únik moči, bylo asi ve 40 letech, kdy na nějaké oslavě tančila a nebyla připravená na tuto situaci. Byla překvapená, jak silný únik může být a v jak nepříjemném stavu se ocitla. Mít mokré spodní prádlo a připadat si jako pomočená přece nikdo nechce. Od té doby ví, že existují hygienické pomůcky a také je nucena je používat. Nevnímá to ale jako řešení situace, spíš jako hygienický komfort.

Musela se naučit se svým stavem žít, dnes má vytrénovanou pozornost a kdykoli cítí, že by mohlo k úniku moči dojít, dokáže ve většině případů zapojit svaly a silou jejich i vůle minimalizovat pohromu, která ale beztak přijde.

Silou vůle, ani zaměřením pozornosti ale nedokáže omezit frekvenci návštěv toalety. Je pro ni běžné, že se za noc sedmkrát musí jít vymočit. Ve dne se pohybuje ideálně tam, kde má jistotu výskytu toalet. Myslí si, že na to si člověk zvykne a s úsměvem dodává, že přínosem by prý mohla být dokonalá mapa všech toalet v dané lokaci, ale úniky jsou horší, na to se zvyká hůře. 

Dnes vidí, jak ji oba problémy změnily život a jak ji omezují. Musí se spoléhat na inkontinenční pomůcky, protože jsou činnosti, kterým se jinak musí vyhnout, pokud je nepoužije. Rezignovala na sportovní aktivity, až na její vlastní pomalé jógové ranní chvilky. Tanec, který miluje, je také problém, jakékoliv pohybové silové věci, zvedání i menších břemen, kašlání, kýchání, prudší pohyby. Spolu s tím, jak přestala být aktivní, ji začala trápit nadváha, kterou díky omezení pohybu má problém shodit.

Impulzem k návštěvě lékaře byl už velmi sužující stav. Neustálé návštěvy toalety a časté úniky moči. Světlem ve tmě byla pro Gabrielu informace od jedné známé, která podstoupila operaci a od té doby nemá potíže s inkontinencí. Připadalo jí to jako zázrak, tak začala pátrat na internetu a shánět různé informace.

Po návštěvě lékaře a vyšetření zjistila, že její obtíže jsou vlastně kombinací dvou diagnóz, a to hyperaktivního měchýře a inkontinence. Moc ráda by s pomocí odborníků vše vyřešila. Mohla se zase radovat ze života bez omezení a dělat věci, které má ráda. Přece jen jí ještě není ani padesát let a ráda by byla aktivní a veselá.

Poprosili jsme lékaře a odborníka, aby nám Gabriely příběh okomentoval.

Jak vidí její potíže MUDr. Lukáš Horčička, urogynekolog, vedoucí lékař zdravotnického zařízení GONA s.r.o.?


Příběh Gabriely je typický. Většina žen se stydí, nechce prozradit, co je trápí a až velký únik moči je donutí řešit potíže. Z pohledu odborníka to trvá příliš dlouho. V době internetu se prakticky ihned dozví o možnostech léčby. Je však nutné, aby absolvovala adekvátní vyšetření ke správnému stanovení typu inkontinence. Inkontinence moči je totiž řešitelný problém a většině pacientkám jsme schopni pomoci. Když ne k úplné kontinenci – čili udržení moči - tak alespoň ke zmírnění potíží na únosnou míru. Až 30 % pacientek trpí tzv. smíšenou inkontinencí, tzn. že moč jim uniká jak při zvýšení nitrobřišního tlaku (kašel, kýchnutí, smích, poskok, zvedání nákupů) tzv. stresová inkontinence, ale také jim unikne při náhle vzniklém nucení, někdy v noci a navíc chodí velmi často močit tzv. urgentní inkontinence, také nazývaná hyperaktivní močový měchýř. Také se nemusí stát, že moč unikne, jen to stále moc nutí, chodí často, třeba i jednou za hodinu a v noci vstane vícekrát k močení – i tento stav nazýváme hyperaktivním močovým měchýřem. Gabriele je potřeba nejdříve pomoci s problémy typu hyperaktivního měchýře. Velmi pravděpodobně začne užívat léky, který zmírní výše zmíněné symptomy. Začne pod vedením fyzioterapeutky posilovat pánevní dno a ve chvíli, kdy bude dobře řešeno časté a urgentní močení, zvážíme, zda je nutné operace a jaký typ.  Myslím, že do 6 měsíců si opět Gabriela užije všech radostí života.

Čtěte také:

Samoléčba inkontinence neexistuje a pacientky odkládají vyšetření, říká urogynekolog MUDr. Lukáš Horčička

Reklama