Když jako malá osmiletá dívenka zhlédla představení kočovné Braunovy divadelní společnosti z Kutné Hory, která k nim na vesnici zavítala, umínila si, že bude také jednou stát na jevišti. To se jí úplně nepodařilo, nicméně obě její nejslavnější hry prosadil na scénu Národního divadla jeho první ředitel František Adolf Šubert, velký ctitel pohledné spisovatelky. Ano – Gabriela Preissová (1862-1946) byla nejen velmi krásná žena, ale zároveň i uznávaná autorka realistických próz z prostředí Moravského Slovácka a svobodný pan ředitel měl pro ni mimořádnou slabost.
Foto: Gabriela Preissová
Jan Vilímek, Public domain, via Wikimedia Commons
Gabriela Preissová přišla na svět v Kutné Hoře do rodiny řeznického mistra, ale tatínek jí zemřel, když jí nebyl ani celý rok. Maminka se brzy vdala podruhé, ale po čtyřech letech přišla i o druhého manžela. Potřetí se vdala za obchodníka Josefa Váňu, s nímž se přestěhovala do Plaňan na Kolínsku. Malá Gabriela získala hodného nevlastního tatínka, který ji miloval jako vlastní děti. Hodně jim četl, maminka zase vyprávěla pohádky a hrála na piano. V Plaňanech Gabriela vychodila trojtřídku a pak ji za lepším vzděláním rodiče poslali do Prahy k tetě Luise, jejímž manželem byl spisovatel, archivář, ale především velký vlastenec František Dvorský, který se přátelil s řadou českých literátů.
Častými návštěvníky Dvorských byli Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská či Jakub Arbes, který bydlel nedaleko. Diskutovali o kultuře a dychtivá Gabriela objevila své vzory – Karolinu Světlou a Elišku Krásnohorskou. Rozhodla se, že bude spisovatelkou jako ony. Ostatně zjistila, že jí pro divadlo schází odvaha stoupnout si před publikum. Proč by ale nemohla psát divadelní hry? A hned to zkusila! Prvním literárním počinem desetileté autorky byla hra s názvem Divadlo o hodné mamince a zlé Kačce. Všichni ji chválili a povzbuzovali k dalšímu psaní. A ona ve svých pokusem pokračovala.
V Praze tedy získala Gabriela kulturní rozhled a po dokončení smíchovské dívčí školy ji rodiče poslali ke strýci Karlu Procházkovi do Hodonína, aby se zdokonalila v němčině. Zpočátku se jí moc nechtělo, ale nakonec si Moravské Slovácko plné krásných tradic, obyčejů a příběhů zamilovala a našla tu hlavní inspiraci pro svou budoucí tvorbu. A kromě toho tu našla i budoucího manžela, který měl pro ni pochopení jako manžel málokteré literátky.
O celých 24 let starší pokladník hodonínského cukrovaru Jan Preiss byl sice Němec, jenž nemluvil česky moc dobře, ale Gabrielu, která se za něj provdala coby osmnáctiletá, musel velice milovat. Podporoval ji naprosto ve všem – když organizovala v převážně německém Hodoníně české plesy či ochotnické divadlo nebo učila děti národním dějinám. Vážil si i její literární tvorby a umožnil jí, aby se o domácnost starala hospodyně a ona se v klidu věnovala psaní.
Foto: Fotka Gabriely Preissové pro illustrovaný čtrnáctidenník Český svět 1905
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
V Hodoníně si udělala Gabriela Preissová skvělé renomé, je tady ostatně po ní pojmenovaná i ulice, i když se později přestěhovala s manželem do jeho rodiště Šternberku. To už měli Preissovi tři děti – syny Richarda a Dimitrije a dcerušku Ellu. V roce 1898 se rodina zase stěhovala – tentokrát do Prahy. Ve vinohradském bytě pořádala spisovatelka své literární salony, hojně navštěvované literáty i známými politiky. V letech 1902-1904 si pak nechali manželé Preissovi postavit nádhernou secesní vilu v Jevanech s pozemkem úctyhodných rozměrů. Návrh je dílem architekta Josefa Fanty, autora budovy pražského Hlavního nádraží či Hlávkových kolejí. Z architektonického hlediska je považovaná za jednu z nejhodnotnějších jevanských vil. Jen tak mimochodem – posledním majitelem je syn slavného hitmakera Karla Svobody Petr Svoboda, který se ji snažil už několikrát prodat. To je velice zajímavé téma, ale bylo by to na hodně dlouhé povídání…
Foto: Vila Josefa Fanty v Jevanech v současnosti
Profimedia
Gabriela Preissová byla docela plodná autorka, nejhodnotnější díla ale napsala na začátku své kariéry. První kniha jí vyšla v patnácti letech. Další dílka už psala coby vdaná paní. Velký úspěch měla povídková kniha Obrázky ze Slovácka.
Když na začátku roku 1889 vyšla v časopise Osvěta povídka Gazdina roba, okamžitě zaujala ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta, který viděl v Gabriele nadějnou spisovatelku. Slíbil jí, že když povídku převede do divadelní podoby, uvede ji v Národním divadle. Hra, jejíž premiéra se uskutečnila ještě téhož roku, slavila u diváků velký úspěch, i když kritika tak jednoznačná nebyla. Námětu se pak chopil skladatel Josef Bohuslav Foerster, jehož opera s názvem Eva je možná dnes známější než původní autorčina divadelní hra, i když i ta se dodnes hraje.
O rok později se konala premiéra další divadelní hry s názvem Její pastorkyňa. Ta vzbudila obrovské emoce – jak pozitivní, ale zejména negativní kritiky. Ani publikum ji nepřijalo s nadšením, a tak ji po několika reprízách ředitel ND raději stál z repertoáru. I když se autorky zastával nejen on, ale i literární přátelé, útočná kampaň jí na nějakou dobu vzala chuť k psaní. Znejistěla a v příštích letech se věnovala psaní zábavných románků pro ženy, které si čtenářky oblíbily a nakladatelé je ochotně vydávali. Úrovně raných děl už ale nikdy nedosáhla.
Ovšem velkého triumfu se jí přece jen dostalo! To když Leoš Janáček pár let po rozporuplné premiéře požádal autorku, aby Její pastorkyni mohl zhudebnit. Úspěšná byla už brněnská, ale obzvláště pražská premiéra v roce 1916, stejně jako ta o dva roky později ve Vídni. V zahraničí se opera mnohdy hraje pod názvem Jenůfa - podle hlavní hrdinky. Dnes je naší vůbec nejhranější operou v cizině vůbec.
Na začátku roku 1908 nečekaně zemřel Gabriele Preissové její sedmdesátiletý manžel. Důvod se nikdy neuváděl, ale v posledních letech se v souvislosti s vilou v Jevanech spekuluje o rakovině. Gabriela se ještě téhož roku provdala za rakouského plukovníka Adolfa Halbaertha, s nímž se znala už několik let. V roce 1925 se jí dostalo významného ocenění. Byla zvolena řádnou členkou České akademie věd a umění.
Zemřela v roce 1946, čtyři dny po svých 84. narozeninách. Jako příčina se uvádí zápal plic a proleženiny, jiné zdroje ale hovoří o rakovině…
Zdroj info: Hora-Hořejš Petr-Volný Zdeněk: Toulky českou minulostí 15, 2019, Fučíková Renáta a kol.: Hrdinky, 2020
Na našem webu jste si mohli také přečíst:
Nový komentář
Komentáře
Děkuji
Pěkné čtení, děkuji.
Velmi zajímavé čtení! Děkuji!
Díky za čtvrteční čtení.
zajímavé
Musím dát za pravdu, moc fešná ženská.
Znám Gazdinu robu i Její pastorkyňu. Oba romány mají v sobě velké drama a lidské tragédie. Stejně, jako třeba Maryša Mrštíkových. A je zajímavé, že všechny jsou ze Slovácka. Možná je to i slováckou náturou, vášnivými city, prudkostí? Moc hezky se to čte. Ovšem netušila jsem, jak velká fešanda to byla!