65a90dba81d62obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Cvičila, držela různé diety a měnila složení jídelníčku, jenže vždy jí zhubly jiné části těla než její stehna. Při cvičení si stehna obalovala potravinovou fólií, aby se na těchto místech více potila, a tak sundala více tuku. Nic nefungovalo.

Musela si pořídit elastické ochranné stehenní pásky, protože když je neměla, stehna se jí o sebe dřela a na kůži se jí vytvořily opruzeniny. Prostě neměla problém jen s pocitem, že jsou ta stehna velká a je to jako kdyby po ulici šla jen ta stehna, protože vše ostatní je zanedbatelné, ale musela řešit i vše, co se s nimi pojilo. Takže i šatník. Ideálně tak, aby stehna co nejlépe maskovala. Začala tedy nosit rozevláté sukně, kalhoty vůbec ne. Do těch se těžko soukala a stejně si musela koupit větší velikost, aby se do nich se svými stehny dostala, jenže ty jí zase pak byly velké v pase. Takže chodí jedině v sukni a ideálně v kompresních punčocháčích.

V průběhu času začala svá stehna nesnášet. Tato nenávist ke svému tělu se odráží i v partnerských vztazích. Svlečená si připadá ještě horší.

Nenávist k vlastnímu tělu ji vlezla do hlavy a jak sama přiznává, tak ji terorizuje. Už to není o tom, že se vyhýbá zrcadlům, ale o tom, že je nešťastná z těla, které nikdy nechtěla, přemýšlí o něm, jako by bylo cizí. Občas se o tom baví s kamarádkami a je schopná se tomu v rámci komunikace i zasmát, ale když se směje, cítí v sobě těžký smutek. Nechce to ale dávat najevo, protože si nepřeje, aby si někdo o ní myslel, že je blázen. Ještě by ji litovali a tím víc by si všímali jejích stehen. A pak by si třeba řekli „…no ta je má teda fakt strašný, jako válce“.

Kamarádky se s ní bavily i o možnosti nějaké plastické operace, že by třeba šly nějak zúžit, odsát tuky... ale zatím neví, co si má o tom myslet.

O vyjádření k příběhu jsme požádali Kristínu Pelikánovou. Terapeutku, psychoterapeutickou poradkyni, lektorku a členku Feministické terapie, (pelikanovakristina.cz).

Gábina má dlouhodobě negativní vztah ke svému tělu. Vyzvala bych jí aby mi popsala své myšlenky, když se na sebe dívá nebo když nad svými stehny přemýšlí. Na tento vnitřní rozhovor bych se ptala proto, že se může stát, že lidé, kteří nemají rádi své tělo o sobě dokáží mluvit opravdu velmi dehonestujícím způsobem, obviňují se a mohou se tak dostat do začarovaného kruhu. Uvedu zde příklad: Myšlenka: Jsem příšerná, ty stehna jsou hrozný, nenávidím je - vnitřní reakce na myšlenku - jiní dokážou zhubnout nebo se přijmout, já to nedokážu, mám příšerný stehna a jsem navíc neschopná, nesnáším se. 
Vnitřní rozhovor může samozřejmě vypadat i jinak, toto je pouze příklad, ale můžeme si domyslet, že z něj pravděpodobně nevzejde nic dobrého, spíše naopak. 

S Gábinou bych se pokusila nejdříve najít alespoň drobný krůček k tomu jak o sobě smýšlet vlídněji. Mluvily bychom o emocích, o partnertech, o nevyžádaných radách a poznámkách od okolí - co v ní zanechaly. Také o celkovém vztahu sama se sebou, které své části má ráda, jaké jsou její životní role (kamarádka, budoucí máma, kolegyně atd.). 

V dnešní době lze najít terapeutstvo, které je přímo zaměřené na téma Body positivity. Sama za sebe bych Gábině doporučila podpůrnou nebo terapeutickou skupinu zaměřenou na tělo/body positivity, kde by mohla své myšlenky sdílet s lidmi, kteří je moc dobře znají a nezlehčují je. Je to samozřejmě i téma na individuální terapii, někdy má však skupina více léčivý efekt.

Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz. Zdroj: respondentka Gábina

Příběh Gábiny, stejně tak jako příběh Zuzany, Vilmy a Jolany zařazujeme v rámci našeho tématu Body Positivity, protože se na nás obrací řada uživatelek s tím, že to řeší. První článek v rámci tohoto speciálu si můžete přečíst na odkazu níže.