Říká se o mužích, že když stůňou, že jsou horší než malé děti. 
Já jsem toto tvrzení se vším všudy zažila před lety. Dcerka byla ještě batole a učila se chodit na "noční vázu".
Byla zima, všude plno sněhu a nejvíc byla ohrožena střecha našeho domku.
Manžel se rozhodl, že sníh ze střechy odklidí. Já mu povídám: "Nezapomeň se přivázat, abys nespadl dolů." On na to furiantsky: "Prosím tě, co sýčkuješ, nejsem přece žádný mejdlo."

Asi za hodinu mi někdo klepe na okno kuchyně. Soused. "Paninko, ten váš leží dole na sněhu a naříká. Měla byste si ho vyzvednout."
Vylítla jsem z domu a opravdu. Ten můj leží na zádech a heká. Hned jsem volala sanitu. Rentgen ukázal několik zlomených žeber a naštíplou stehenní kost. Řekla bych, že měl štěstí v neštěstí, když po pádu z osmi metrů měl "jen" takováto zranění.

Doma ulehl v obýváku před televizi a usnul. Po několika hodinách se vzbudil a chtělo se mu na WC. Ovšem WC je o patro níž. Berle ještě neměl a noha ho dost bolela a nemohl chodit. Co teď?
Můj drahoušek to vyřešil originálně. Vzal nočníček své dcery a chystal se vykonat potřebu.
V tu chvíli ale vešla do pokoje dcerka, vytřeštila oči a s hrůzou metala za mnou do kuchyně. "Mami, mami, táta si hraje s mým nočníkem," a rozplakala se. Vběhla jsem do obýváku. Manžel držel v rukou nočník a blekotajíc se mi snažil vysvětlit, proč ho drží.
Začala jsem se smát.
Vzala jsem smetrák, ten si dal obráceně pod paždí, já ho vzala za druhé křídlo a tak jsme došli po schodech na WC. Naštěstí druhý den dostal berle, a tak už nebyl problém s docházkou na onu místnost.
Dcerce jsem vysvětlila, že tatínek si její nočníček jen prohlížel.

Den bez úrazů a nemocí přeje
Januše
Milá Januše,
pády ze střech jsou v současnosti asi velmi aktuální.
Váš manžel měl opravdu kliku
A nejen při pádu, ale že si vzal tak pohotovou a starostlivou ženu.
Reklama