Nejsem holka, která by měsíčně utrácela za oblečení několik tisícovek. Víc mě potěší utratit peníze za něco praktičtějšího. Ale v žádném případě neodsuzuji nikoho, komu dělá radost si minimálně jednou týdně koupit něco hezkého a zároveň velmi drahého na sebe.

Mám kamarádku, kterou takové nakupování baví. Občas jsem byla přítomna jejího nadšeného výrazu, kdy si z obchodu odnášela jeden luxusní kousek. Její peněženka zela prázdnotou, ale její dobrou náladu nemohla taková věc zkazit. I přesto, že si v mnohém rozumíme, názor na nakupování máme odlišný.

Nálet chtivých zákaznic

Možná je to i tím, že jsem byla zvyklá odmalička neutrácet za oblečení příliš. Peněz u nás v rodině nikdy nebylo nazbyt. To ve mně vybudovalo určitou upjatost v rozhazování. Pamatuji si, jak několik let po sametové revoluci nastal velký boom ve chvíli, kdy přišly do všech českých měst „second handy“.

Oblečení, které bylo o mnoho stovek levnější než v českých obchodech, mě lákalo. Nejen kvůli ceně, ale především kvůli velké možnosti výběru. Prošla jsem si však vývojem nakupování.

Ze začátku jsme s mamkou koupily téměř jakýkoli svetr či tričko. Tak jako hladový nakupuje v obchodě mnoho nepotřebných potravin, tak i my jsme chtěly za každou cenu doplnit své šatníky. Postupně jsme ale výběr radikálně omezily a pochopily, že je lepší si vybírat déle a klidně si i ze svého lovu odnést jen jeden kousek, ale zato velmi originální.

Skvosty za pár liber

Často jsem se setkávala s názorem, že nakupovat v „sekáči“ je šílené a pod úroveň. Nikdy jsem nevěděla, jak na takové sdělení reagovat. Přišlo mi trochu povrchní odsuzovat oblečení, ze kterého se nakonec vyklube to stejné, které si někdo jiný koupí v obchodě za mnohem více peněz.

Samozřejmě, že mám určité zásady a nekoupila bych si třeba zlevněné spodní prádlo, ale přesvědčila jsem se, že sekáče fungují všude. Před pár lety jsem v malém městečku ve Skotsku navštívila s kamarádkou jeden takový obchod a odnesla si z něj za pár liber značkové oblečení, které nemělo sebemenší vadu.

Poslední dobou už do sekáčů chodím jen občas a jen na obhlídku. Asi před rokem jsem si však z takové neplánované obhlídky odnesla kabát pod kolena, který patří mezi mé nejoblíbenější.

Na blešáku mezi slepicemi

Několikrát jsem zkusila zajít i na blešák. Jednou jsem se ocitla mezi bulharskými obchodníky, kteří na mě pokřikovali. Jeden držel v ruce hodinky a druhý slepici. Trochu jsem se děsila jejich povykování a sledovala poklidné nakupování místních.

Během chvíle jsem svoje uši obrnila proti hluku a nakonec i vylovila kousek oblečení, který mě zaujal. Musela jsem jej však pevně držet, aby mi jej ostatní zákaznice nevytrhly z rukou. Zkoušet si jej nebylo kde, a tak jsem během minuty zaplatila. Na rozhodování nebyl příliš čas. Další nakupování mě odradilo. Skoro jsem běžela, abych unikla nervózním slepicím i šíleným zákaznicím.

Když jsem se na blešáku ocitla po druhé, už jsem byla na nátlak prodávajících připravena. Odmítala jsem věci, které mi strkali pod nos, a nákupy si užila.


Nákupy z druhé ruky

Jaké s nimi máte zkušenosti?

Chodíte do „sekáčů“?
Vyberete si tam?
Máte doma nějaký originální kousek za pár korun?
Pochlubte se!

Co říkáte na nakupování v second handu?
Proč byste tam nikdy nešla?
Co vás na takových obchodech odpuzuje?

A co blešáky nebo vetešnictví?
Lákají vás?
Byla jste na blešáku někde v zahraničí?
Popište nám své zkušenosti a zážitky!

Koupila byste si auto v autobazaru?
Jaké s tím máte zkušenosti?
Co nákupy přes inzerát?

Kdy se vám nákup z druhé ruky nevyplatil?

Napište: redakce@zena-in.cz

Reklama