Na chlupáče teda nejsem. "Naštěstí jsem na ně nikdy neměla štěstí." Všichni chlapi okolo mě - od táty až po manžela - jsou a byli vždycky holátka nebo trochuchlupáči.
Jak jsem ale četla tenhle článek, tak se mi vybavila vzpomínka z dětství...
Tenkrát mi bylo dvanáct a byli jsme s rodinou na dovolený v Čalovu. Bydleli jsem u jedné rodiny, která měla na dvorku takový bungalovy. Uprostřed byl velikánskej stůl, kde jsme se scházeli s ostatníma ubytovanejma.
Vím, že tam byl s manželkou tenkrát chlap, bylo mu asi něco kolem padesátky a na toho teda nezapomenu. Vlasy měl trochu nazrzlý, ale spíš dohněda. Zato měl asi 4centimetrový rezatý chlupy. Nikdy jsem ho neviděla svlečenýho, ale nosil tričko s kulatým výstřihem, z kterýho mu ty chlupy příšerně čouhaly jak nějakej trs trávy.
Čuměla jsem na to tenkrát jak puk (do tý doby jsem se s tím nesetkala) a divila jsem se, proč se aspoň u krku neoholí. Měla jsem z toho tak silnej zážitek, že se mi o něm v noci zdálo. Byl z něj vlkodlak a honil mě po lese. :o)
Nový komentář
Komentáře