Na pozvání paní Barbary Touzot, generální sekretářky Mezinárodní asociace umělců, jsem přijela do Francie, do regionu Ardeche.
Mirabel je residencí paní Barbary a občasným domovem pro umělce z celého světa.
Po zahájení výstavy v Croise a přátelské recepci, kterou reprezentovalo ardéšské menu paní Barbary, se umělci vydali na cesty po Francii.

Na pozvání paní Anny Luscher z Marseille jsem odjela s manželskou dvojicí výtvaníků z Polska do Provence.
Druhá skupina odjela k Atlantiku do regionu Aquitaine.

Já a moji polští přátelé jsme jeli autem. V Horní Provence, v papežském městě Avignonu, jsme míjeli pevnostní papežský palác a městský palác.
Pablo Picassso zde namaloval v umění převratný obraz „ Slečny z Avignonu“, který nese kubistický rukopis.
Cestou jsme projeli městem Orange, které je zdobené troskami římské architektury.
Pět metrů vysoká socha císaře Augusta má svoji zmenšenou podobu v soše Augusta v Nime.

Monumentální římský amfiteátr s vítězným obloukem vytváří působivou reminiscenci na římskou provincii.
O Francii se říká, že voní sýrem a vínem.
V Provence jsou nejstarší vinice z celé Francie.

Provence se odlišuje od ostatních regionů jazykem a historií. Těsně před naším letopočtem byla Provence jediná římská provincie na galském území.
Nádherná svým světlem a barvami, neopakovatelnou florou a faunou, krápníkovými jeskyněmi a vápencovými skalistými útvary a malbami lidí, kteří žili v jeskyních, je Provence jedním slovem krásná.

Lidé jsou zde šťastní a jsou rádi v Provence.
Frederic Mistral, básník, spisovatel Daudet, začali v 19. století s obnovou tradic, jazyka, uměleckých řemesel, kroje, tance, stolování…

V Provence se vytvořila z latiny, po římských legiích, provensálština, kterou se mluví i dnes.

V Paříži a ve francouzském království se totiž hovořilo starofrancouzštinou.
K jednotnému jazyku došlo přibližně v polovině 15. století. při sjednocování Francie.

Provence můžeme poznávat mnoha cestami a třeba i cestou římských legií. Já jsem ji poznávala uměním a lidmi, kteří přes velkou rozmanitost spolu mluví francouzsky.

Jeli jsme dále až do Nice, kde Nietzsche zůstal šest let, okouzlen krajem a světlem, projíždíme tolik opěvovanou krásou Azurového pobřeží. Nietzsche zde také napsal knihu „Jak praví Zarathustra“.
Cestou jsme navštívili Annu Luscher, současnou významnou umělkyni Provence a Francie.

Významné osobnosti z celého světa zde objevovali svoje vesnice, městečka, přístavy, kde našli naplnění jejich cest po Provence.

Marseille je druhé největší město po Paříži, je vstupem na africký kontinent a do arabské civilizace. Moje přítelkyně Anna Luscher a malířka polského původu Alexandra Zatorská zde žijí a pracují.
Při našich nočních procházkách po pláži David, mi jednou malířka Zatorská sdělila, že se ženě žije lépe v západním světě, než-li v postkomunistických zemích.

A nyní již opravdu končíme a při dalším setkání se zastavíme ve vesnicích, přístavech a městech nádherné Provence.
Na brzkou shledanou! A bientot!

     
Reklama