Mirabel je pitoreskní vesnička, ve které žije francouzská umělkyně německého původu, paní Barbara Touzot, která kolem sebe sdružovala výtvarné umělce z celého světa, z Německa, Kanady, USA, Austrálie, Burkina Faso, Čech, Polska.
V této rezidenci našly svoji první cestu do Francie umělkyně ze střední Evropy.

Některé z nich, jako Darina Raskowa, svou novou zemi, Francii. Pani Zuzana Knoblochová z Čech zde uskutečnila svoje studijní pobyty a krásné výstavy batikových obrazů.
Obě tyto ženy obohatily Francii duchem jejich uměleckého obrazu i svým osobním charmem.

Francouzka paní Jacqueline Mazon mne uvedla do Mirabel a tam vznikla myšlenka cestovat po Ardéche.
Barbara, žena velké a silné postavy s krásnými, nyní již prošedivělými vlasy, připomíná severský původ.
Paní Jacqueline Mazon, francouzsky drobná a zaoblená postava velké ženské osobnosti a já, Češka, která ardešské putování skicovala v perokresbě.
Neměli bychom zapomenout ani na velkou osobnost paní Jacqueline Mazon, francouzské kantorky, která za druhé světové války zachránila mnoho českých dětí i nežidovského původu, která za tyto vyjímečné činy obdržela český řád Bílého lva.

Paní Mazon je dcerou francouzského bohemisty Mazona, který přednášel český jazyk a literaturu na Sorboně v Paříži.

Procestovaly jsme lázně, Vals-les-Bains, které působily, jako když spí.
Jean Cocteau zde vystavoval keramické talíře, fascinovaný tímto uměleckým řemeslem, napsal, že v keramické hlíně se spojuje se zemí.
Na jeden z talířů napsal: „Ne m´oubliez pas. Chaque jour je tue un peu la mort. Nezapomeňte, každým dnem se blížíme k smrti“.

Obdivovaly jsme Rochecolombe, Starou kapli se zvonicí, která se nachází nad srázem ardešské soutěsky a ilustruje feudální panství rodiny Vogue.
Projíždíme unikátní místa Ardeche, jako je pramen Loiry v lokalitě Mont Gerbier de Jonc.

Jacqueline nám ukazovala Bourlatier, moderní myšlenka vytvořit z ardešských tradičních farem v horách muzea.
A tak se procházíme krásným, břidlicí zastřešenou budovou, kdysi farmou pro kravičky.

Naše putování je křížem krážem po Ardeche.
Aubenas je úředním centrem Ardeche, a také residencí paní Jacqueline.
Ta o sobě prohlašovala, že není velkou kuchařkou a připravila nám skvělá francouzská míchaná vajíčka s ardešským červeným vínem.

Panoráma města vytváří hrad Aubenas.
Je to město s mnoha pitoreskními uličkami, které mají římské základy a galeriemi.
Zde měla naše organizace umělců AD/AI velkou mezinárodní výstavu.

Městečko je plné kavárniček, včetně čtyř kostelů, které usilují o katolický vliv na mládež. Jak se jim to daří, jsme se nedověděly.

Antraique je známá umělecká vesnička na vrcholu ardešského srázu.
Žijí zde umělci jako Charles Aznavour, zpěvák, Saussac, malíř.
Je překrásný svými kavárničkami a svobodným urbanismem.

Projíždíme nádhernou lokalitou krápnikových jeskyň St.Marcel d´Ardeche, a výstavou v Pont- d´-Arc, v jeskyni Chauvet, kde se nacházejí mistrovské skalní malby lidí, kteří tvořili jenom pro ducha tvorby, která přetrvala tisíciletí.
Tito neznámí umělci patří mezi nejlepší a největší tvůrce lidské epochy.
Gorges de Ardeche (Krky Ardeche)je nejkrásnější francouzský kaňon .Právě touto vodní cestou se v minulých dobách plavili cestovatelé, utečenci, lidé hledající nový domov.
Nyní tu potkáme sportovce a cestovatele, a také expedice.

Vallon Pont D´Arc, je překrásný přírodní most, který se klene nad kaňonem.

Poslední zastavení je v Tabias u amerického malíře Henry Schleye, který nám osmažil cuketu s bramborem k obědu, připravil zelený salát s francouzským chlebem. Pili jsme ardešské víno.
Hovořilo se o víně, ženách, jak se uživit malováním a o Ardeche.

Henry patří mezi žáky Sochaře Osipa Zadkina.
Studoval v Paříži. Loučíme se s Henrym a opouštíme Ardeche s tím, že se opět někdy setkáme. Barbara, Jacquleni a já, abychom se opět do Ardeche vrátily, a poznaly ji, stále novou a jinou..

     
Reklama