S napsáním tohohle článku jsem váhala. Mám se vám vůbec přiznat? Nakonec jsem si řekla, že vás o to jednak nelze připravit, a jednak – když už si chci na stránkách dělat legraci z kdekoho, není od věci vystavit jí i vlastní osobu.
Wieviel kostet das Zimmer?
V restauraci bylo poloplno, a protože byl víkend, byla jsem v Matyldě i já.
Bylo celkem pěkně, takže na zahrádce popíjely kafíčko maminky s kočárky. Prckům, kteří se kolem batolili, jsme vnutili zmrzlinové poháry. Panovala pohodová atmosféra.
Uvnitř jsem obsluhovala velice příjemnou společnost šesti lidí. Byli u nás poprvé, a tak se hodně ptali. Ráda a ochotně jsem jim vysvětlovala, proč a za jakých okolností jsme se sem přestěhovali, jaké máme plány, že se tu každý pátek tančí a že se bude brzy otevírat koktejl-bar i jak se na to těšíme.
Obchodnicky jsem také poznamenala, že se mohou přijet ubytovat i s dětmi, a jak jsme na ně připravení rovněž i v zimě a vlastně kdykoli.
Celkově jsem hodlala zanechat co nejserióznější dojem a vykreslit toto místo v co nejpřitažlivějších barvách. Podařilo se, a to mě uspokojilo.
Dohrálo cédéčko s Michalem Tučným a nastalo chvilkové ticho, přerývané jen nenuceným rozhovorem milé šestice.
V ten moment vešla slušně působící dvojice. Starší pán a trochu více opálená, leč dobře oblečená paní. Pán měl kvádro. Byl to Němec.
Velice slušně se otázal, kolik u nás stojí ubytování. Vysvětlila jsem mu (naštěstí se domluvil i anglicky), že sice ještě nemáme horní část penzionu úplně v provozu, dokončujeme deset pokojů, ale pokud jsou jen dva, tak pro ně jeden pokoj v prvním patře volný máme.
Otázal se, kolik pokoj stojí. Cenu chtěl vědět v eurech. Rychle jsem přepočítala kurz a řekla mu výsledek. Pán spokojeně pokýval hlavou.
„Přejete si to se snídaní?“ ptám se omylem česky, ale vzápětí jsem svou otázku akčně přeložila. Pán se pousmál a s díky odmítl.
„Snídani? To snad ani ne...“ pravila pojednou paní s úsměvem plynulou češtinou.
Pán sáhl cudně do kapsy a vyndal peněženku. V ten moment mi došlo, co jsem udělala. Zoufale jsem pohlédla směrem k šestici lidí v marné naději, že snad neslyšeli.
Jistě - se zájmem naslouchali a potutelně se usmívali.
Dostala jsem barvu přezrálého rajčete a zhubla o dvacet kilo.
„Ehm, a jak dlouho se prosím u nás ráčíte zdržet?“ koktala jsem…
„To záleží tady na pánovi, ale nepočítám, že to bude déle než dvě hodinky,“ ujistila mě paní, šestice se zlomila v pase a mně se zlomil hlas.
„A… a… ano, jistě, pokoj číslo čtyři,“ vyloudila jsem milý úsměv a oni s klíčkem a s díky odešli směrem do naší doposud počestné ubytovací části.
Stála jsem tam jako bulík a tvářila se, jako by mi právě spadly hračky do kanálu.
Byla to snoubenka, poznal jsem to
„S vámi je vážně legrace, dám si ještě jedno pivo. A kolik to u vás tedy stojí na hodinu?“ povídá mi pobaveně jeden ze šestice hostů, pusu od ucha k uchu.
„Vždyť se normálně ubytovali, jen prostě jenom na chvíli... no táák, nebuďte přepadlá, klid, to byla jasná snoubenka, hned jsem to poznal, he he,“ dobíral si mě….
„Nic si z toho nedělejte, až tady budete déle, tak už budete zkušenější,“ usmála se paní vedle něho.
„Já… tohle jsme vážně v plánu neměli a nemáme!“
„Ale kšeft to špatný nebyl, no řeknete sama. Nám se tu moc líbilo, určitě zase přijdeme,“ uzavřeli všichni pobaveně…
Já blbec!
Nový komentář
Komentáře
S manželem jsem si užili dovolenou v Jizerských horách. Máme tam už delší dobu vyhlídlé ubytování v okolí Ještědu. Od kamarádů jsme totiž dostali tip na treehouse https://www.treehousejested.cz Takové ubytování mezi stromy, na stromě, pozorovat u toho hvězdy a popíjet víno. Joo to je moje. A vaše může být také :)
Tohle vypadá hezky, mě se zase líbí na Moravě, hotel Panský dům je třeba moc pěkný.
Jsou i horší věci.
Míšo,po krátkém čase poznáte hosty na hodinu a na noc.Taky jsem s tím měla problém,ale vyrovnala se s tím a stalo se ,že jsem některé odmítla lží ,,máme obsazeno" sice jsem přišla o kšeft,ale šlo mi spíš o ostatní hosty aby se cítili jako doma.
i to se stává
Ni-ka — #59 Spíš nápadně čestné a poctivé. Pak že "Pravda vítězí"...
To se stane:)))No ale přivýdělek to je:)))Co dělají v pokoji je jejich věc,ale toto bylo hodně nápadné
obrý článek:)))
Prostě TRAPAS!!!
Rikina — #55 Myslela jsem, že jsem zvrhlík, ale teď vidím, že jsem vlastně nevinná naivka. Až teď mi došlo, že název "fousatá Matylda" může být cokoliv. Já pořád viděla tu ženu s copánky a pivním knírkem..
To je asi jako, když můj polobratříček kdysi pořád chtěl chlupatou housku, byl maličkej. Jen on sám věděl, co mu maková houska připomínala 
Nestyda — #54 Hodinové hotely se obvykle vyznačují jednou podstatnou věcí, a to zachováním anonymity zákazníků. Pokud je Matylda řádně vedený penzion, kde se ubytovaní důsledně zapisují do knihy hostů, přičemž je třeba předložit občanský průkaz, už tento prostý fakt bude odrazovat profesionálky i jejich zákazníky. Ostatně, mezi námi děvčaty, on název Fousatá Matylda rozhodně neevokuje představu rodinného penzionu pro matky a robátka. Klidně by to mohl někdo pochopit jako podnik se specializovanými službami pro specifický okruh klientů.
risina — #53 vždyť jsme jenom lidi a Míšu to vyvedlo z konceptu. Přesně si dovedu tu situaci představit. Mě taková ta profesionalita a uniformovanost jde na nervy a do takových podniků nerada chodím. Mám ráda lidi, ne roboty, kteří papouškují naučené fráze (naprogramované pohyby, úsměvy, otázky, odpovědi)...
A nejde o to, jak dlouho se na pokoji zdrželi, co tam dělali, ale o to, že to děvče tam dělalo svojí práci a mohlo by si zvyknout na komfort hotelového pokojíčku a pochlubit se ostatním pracujícím ženám v tomto oboru a pak by se z krásného snu o Fousaté Matyldě stal horor o chlupaté kundě... Mně by se třeba nelíbilo mít hotel, kde by se válely kurvy se svýma zákazníkama. Štítila bych se a ta práce by se mi hnusila. Tady jde přece o to, aby si "dámy" nezvykly do Matyldy chodit a vodit si tam kunčafty.
Myslím, že host jako host - máte sazvu ubytování na noc, a jeslti se někdo zdrží jen pár hodin, je to jeho věc. Hlavně mi připadá trochu neprofesionální řešit to před dalšími hosty a pak to s nimi ještě probírat.
SStream — #48 A proč jsi prosím tě komu musela dokazovat, že je "zřejmé", že váš vztah není jen obchodní? Nemůže to být každému jedno? Nebo si na tom tak zakládáš?
No co proste jsou zvyly si dat po obede dvacet .
Co v tom porad hledate?
Sasa — #49 souhlas. Můžou nastat různé situace, kdy to člověk rád využije, že se může na pár hodin někde uchýlit. Aby mě hoteliér lustroval, jestli jsem mu dost dobrý zákazník, to by mě namíchlo.
Dante Alighieri — #47 hele a co je ubytovateli potom? představ si, že jsme někde s manželem (jmenuje se jinak...:-)), máme třeby čas od 14:00 do 20:00 na další akci, spoj někam a pod....tak si postě koupiím ubytování, osprchuju se, pohovím si a v těch 8 vypadnu......je něco špatně?
vladka006 — #43 Nepochopily jsme se - v restauracích jsem platila, aby bylo zcela zřejmé, že náš vztah není ryze obchodní. Právě ve Znojmě jsem se setkala s asi největším "pochopením" . Kdykoliv personál (restaurace, penzion) zjistil, že já mluvím česky a přítel anglicky (německy - telefon), bylo jim okamžitě "jasno" a dávali to patřičně najevo...
čiperka — #19 To zase ne. Mají říct něco jako "chceme se tu zdržet dvě hodiny, kolik by ten pokoj stál" a ne "chceme ubytování". "Chceme ubytování" podle mě rovná se "chceme tu přespat".