mat

Máme tolik plánů, že máme vystaráno na dva životy.Je to další splněný sen, tentokrát nás všech. Jak jsem už řekla po Vánocích, přes přítele Radka jsme přišli k možnosti otevřít si vlastní restauraci s koktejl barem a penzionem. Holky se tím pádem sesbíraly také z Prahy do Varnsdorfu, čímž se potažmo splnil další můj přídavný sen. Tím je mít zase všechny pěkně pohromadě.

Bývalá Modrá hvězda se pomalu mění na Fousatou Matyldu. Proč jsem prosadila tenhle název, jsem psala v prvním článku ZDE.

Máme logo

loNechtěla jsem nikde nic kopírovat.  Matylda bude tedy vstupovat do světa neposkvrněna a zcela nová. Jednoduchým logem, jehož výtvarného ztvárnění jsem se ujala, jsem nakonec vyřešila i otázku „fousatá“ v názvu.

Nějak se mi kresby fousatých holek nelíbily, a tak jsem vyhodnotila, že naše Matylda bude mít prostě fousy z pěny. To se ujalo.

Jinak je někdy dost komické, když chce jeden něco prosadit. Zádrhel bývá v míře energie.

Vždyť si to vezměte : Tři Lvi, Střelec a Štír. Debaty bývají vskutku ohnivé.

Máme i hymnu

Jako dítě jsem slýchávala písničku od Chladila. Vzpomněla jsem si na ni nedávno u večeře a nápad byl na světě. Zbývalo jen ji najít. Nacpali jsme ji všude, kde se dalo, včetně webových stránek. Tady se můžete podívat, ale ještě nejsou zcela hotové. Také odkaz bude později jednodušší: http://www.antee.cz/fousatamatylda/

Máme klavír

klShodli jsme se vzácně i na nápadu, že vedle živé hudby, kterou plánujeme tak jednou za čtrnáct dnů v podobě kapel zaměřených na taneční country a rock country, oslníme hosty klavíristou, který jim v Matyldě zpříjemní všední večery.

Za tímto účelem jsme přes Aukro pořídili starožitný, nádherný kus, dvě století starý, za nemalé peníze. Domluvili jsme umělce a zavolali ladiče.

„No to je krásný kousek!“ pravil starší pán, jehož vášní jsou už po čtyřicet let právě tito králové hudby. Radek se dmul pýchou. Pán vyndal své pomůcky a počal ladit. Při tom vydával všelijaké mlaskavé a mručivé zvuky.

„Je to kvalitka, že?“ optal se Radek vzpomenuv na cifru, kterou odeslal na účet prodávajícího.

„Je to nenaladitelný, je mi líto. Za opravu dáte asi tolik, kolik vás budou stát dva nové klavíry. Opravdu škoda, ale naletěli jste,“ pravil zklamaně pán a počal balit.

Radek vypadal, že neslyšel.

„To není pravda,“ opáčil se shovívavým úsměvem, ochoten pánův omyl velkoryse přejít.
„Nedělám si legraci. Ten klavír je v háji,“ ujistil ho.

Na to nám všem, opařeně stojícím, potřásl pravicí a se slovy „Vzal bych ho protiúčetem na náhradní díly. Rozmyslete si to,“ odjel.

ra„Naladím ho sám!!! zvolal zoufale Radek a vrhnul se střemhlav pod klavír.

„Vidim to, tady je to vypadlý, Dane, podrž mi tohle, tady to musím připevnit a tudle to přiletuju. Pche, jednou jsem to viděl, jak se to dělá, to se tam ty kolíčky natlučou hlouběji a je to. Moc brzo to vzdal. Já mu ukážu!“ vyrážel ze sebe, zatímco bojoval s pedály a prasklou zadní deskou.

„Miláčku, no táák, dáme mu ho protiúčtem tomu pánovi a koupíme jiný – funkční. To se stane, že je někdo nepoctivej. Ono se to tomu lupiči z Aukra vrátí, uvidíš. Vylez ven a smiř se s tím,“ snažila jsem se na něho něžně působit.

„Nikdy!“ Zvolal bojovně spod klavíru.

Neprodejná dekorace

ra2Přesvědčil a do reality Radka uvedl až Danův nález.

„Radku, tohle musíš vidět, vylez ven,“ povídá Pavlína, když nám Dan ukázal, co našel nalepené na boční straně a čeho si nikdo před tím nepovšiml.

Malá nálepka a na ní nápis NEPRODEJNÉ – DEKORACE“.

„Zabiju ho. Bolestivě. A rád,“ pravil Radek, vztyčil se a odešel telefonovat.

Přes den píšu, večer šiju

ubrJinak jsme ale moc kopanců neudělali. Ba právě naopak.

Díky snaze, nasazení a tempu, které jsme zvolili, jsme už pokročili tak, že bychom mohli, pokud to půjde a seženeme klavír, otevřít nejpozději za čtyři neděle. Reálné jsou i tři týdny. 

Vyhodnotila jsem a všichni souhlasili, že reklamní ubrusy jsou ošklivé, a tak jsme zakoupili látky, které se nám líbily. Přes den teď tedy píši články a večer šiji ubrusy. Vzpomínáte, jak jsem sháněla stroj? Mám ho!

Je to Singrovka a moc pěkná. Jen potřebuje promazat. Jestli budu ještě pár dnů takto usilovně šít, budu mít nohy jako Poborský!

Nejvíc práce je v koktejlbaru

okok2

V přilehlém prostoru se nachází podzemní část Matyldy, kde je království naší Míši. Ta zde bude obhospodařovat více než 500 koktejlů. Zde se asi otevře zhruba za tři týdny po té, co bude v provozu restaurace, protože tady je potřeba ještě nahodit stěny.

Jinak jsme ale skoro hotoví – podívejte!

mat2

Jak se vám líbí?

Reklama