Krásné prostřední Kamenického Šenova, který se nachází na severu Čech v Libereckém kraji, je poznamenané průmyslovou výrobou. Ale v tomto případě platí, že něco zlé, je pro něco dobré. Co bychom byli jako národ bez tradičního českého skla? V jednu chvíli hrozilo, že snad o svou křišťálovou chloubu přijdeme, ale nakonec některé závody přišly na to, jak v moderní době na trhu obstát. Klasické tvary se odsunuly stranou a stále se vymýšlí inovativní design, který uspokojí i tu nejnáročnější zahraniční klientelu. Nad interaktivními křišťálovými lustry, jež nakonec končí v pětihvězdičkových hotelech či v luxusních jachtách, se tají dech.
Protože jsme měly možnost projít celý závod od kamenárny, huti až po kancelářské prostory designérů, nešlo si nevšimnout, že v některých částech jsou pouze muži a v některých odvětvích závodu pracují pouze ženy. Samozřejmě jsme měly tušení, že žena nemá zřejmě takovou kapacitu plic na to, aby sklo vyfoukla, ale i tak nás zajímalo, jaká je skutečnost. „Máte pravdu, že tady v huti skoro žádná žena nepracuje, je raritou, když se objeví v takovém pracovním prostředí sklářka. Ženy mají menší kapacitu plic než muži, a navíc nemají zájem o práci v tomto prostředí,“ říká manažerka Martina Kadlecová. Pravda je, že huť vypadá jako malé peklo. Roztopené pece rozhodně vzbuzují respekt, stejně jako silní muži, kteří s naprostou lehkostí taví a foukají skleněné komponenty. Jde sice o první střípek z dlouhého procesu, ale jeden z těch nejdůležitějších. Jsou však pro výrobu skla potřebné ženy, nebo jde jen o mužskou práci?
Důležité střípky
„Nedá se říct, který z procesů je nejdůležitější. Všechny dohromady tvoří symbiózu, jejímž výsledným efektem jsou výrobky, za kterými stojí člověk. Ženy jsou důležité třeba v brusírnách, protože v tomto odvětví jsou naopak pečlivější než muži. Zde opravdu pracuje větší počet žen. Nesmíme opomenout třeba designéry, kde jsou samozřejmě také schopné designérky. Bez designu by byl závod úplně ztracený, i když se může zdát, že je to čistá pohodová práce, designéři zase leckdy pracují pod tlakem,“ říká manažerka. Pravda je, že po procházce závodem působí poloprázdné prostorné a poloprázdné místnosti designérů jako bychom se ocitly v nebi. A také že ano, ale v tom křišťálovém. Hned za nebem se nachází výstava toho, na čem všichni zaměstnanci společně usilovně pracují. Monumentální lustry, které reagují světly na vzduch či na cinknutí skleniček.
Společně s odlesky vznešeného skla, které vypadá jako kapičky vody, máme chuť jen stát a nechat se unášet pocitem pýchy, že člověk přírodní bohatství v dnešní době jen neničí. Dokáže ho přetvářet v něco úžasného. Vychází z toho, že v moderní době již závod nemůže obstát bez zkušených designérů se širokým rozhledem a praxí v zahraničí, kteří dokážou udržet krok s trendy. Zároveň je závod ukázkou toho, že nezáleží na pohlaví, každý tady má své místo, které nelze z mozaiky vyjmout.
Zdroj fotografií: Karolína Waberová
Čtěte také:
- Vyzkoušeno: Předávací police mají svá úskalí. Špinavé kalhoty si nového majitele najdou těžko
- Reportáž z lesní školky: Strmého srázu se nemusíte bát, ale finanční stránka hraje velkou roli
Nový komentář
Komentáře
Je to umění - nádhera! Jenom aby se výroba zachovala i pro generace příští. Byla by to velká škoda.
Škoda, že z vyhlášeného českého sklářství zbylo tak málo.
Skleněná krása vzniká , kouzelné
