Závislost na mobilních telefonech je v dnešní době běžná věc a když se kolem sebe rozhlédnete i v tuhle chvíli, určitě uvidíte někoho s mobilem v ruce. Fotograf Eric Pickersgill vytvořil sérii fotek, kde lidem z rukou mobily vymazal a podívejte se, jak smutně to vypadá.
Zdroj: ericpickersgill.com/Removed
Nový komentář
Komentáře
gerda — #4 proč hned problém s komunikací, mě prostě nezajímají ostatní lidi v buse, na ulici.. jsou mi volní a nechci být jimi otravována a raději si čtu. Když chci s někým mluvit, jdu za kamarády.. tak jsem to dělal i dříve, když jsem neměla mobil (a že jsem ho neměla hodně dlouho). Dala jsem si aspoń sluchátka do uší,ať mě ostatní neobtěžují. Nepovažuji za problémové chování být prostě introvert a nezajímat se o ostatní lidi, které navíc vůbec neznám..
cherinka — #12asi tak..
gerda — #13nad čajem čučím na to, co mě zrovna zaujalo. Neberu to jako společenskou událost, ale prostě zaháním žízeň. Neheldala bych v tom zas tolik..
někteří lidi to fakt přehánějí.
cherinka — #12Nad kávou se obvykle díváš před sebe, ba dokonce se u toho lidi i usmívají
Káva, čaj...to patří ke společenskému životu a přátelským setkáním, u kterých spolu lidi mluví. To s mobilem nejde. S mobilem je každý sám, i když má tisíc přátel.
Hm, vypadají úplně stejně blbě, jako kdyby drželi v ruce hrnek s kávou a chtěli pít a někdo jim ho vymazal...
No ti dva v posteli se mají asi opravdu hodně rádi.
Ten chlap je tam fakt jak když čte návod na běžnej život -chce se mi čůrat - moment, vygoogluju.
Další dvojice - sice k sobě nejsou zády, ale možná už se jim z toho jejich vztahu chce blinkat - kyblík
žena za volantem? též kypí životním optimismem. možná jede domů z práce a hrozně se tam těší.
A to jsem přeskočila - děti uklizené na gauči, smrádek, ale teplíčko a klídeček a tichoučko. Pro pohodlí se dělá hodně
kdo si hraje, nezlobí.
Děti u stolu a za nimi zřejmě otec - jaký vztah, jací rodiče, takové děti. Co mají chudáci dělat, když s nimi mluví jen jejich chytrý telefon? Možná by mohly zavolat na linku důvěry.
A dámská jízda na konec. To je pokec!
možná je to obdoba hry na tichou poštu, třeba si spolu píšou smsky 
Ty fotky mně fakt baví!! to bych dětem pověsila do třídy v životní velikosti. Holt díky telefonům máme všechny své kamarády v kapse, takže nepotřebujeme mluvit s lidmi ve svém okolí, neb ti nás často nad našimi mobily a tablety hrozně ruší...
Teda ale jestli při tom všichni máme tak důležité výrazy ve tváři... I ty děti na gauči jsou při tom tak vážné, jako by šlo o život!
no ale je to smutné. My dospělí bychom měli jít příkladem dětem a být důslední v pravidlech - od kdy do kdy mohou být v kontaktu s těmito "hračkami". Docela by mně zajímalo, jestli by se lišily třeba výrazy čtenářů klasických knih, nebo kdyby fotograf vymazal jakýkoli jiný předmět - dětem třeba klasické hračky. Myslím, že dítě s hračkou v ruce by mělo úsměv na tváři. Tady na těch fotkách po úsměvu ni památky.
Tleskám panu fotografovi
Muj ex bez nej nedal ani ránu. A co vic chytli to deti bylo po komunikaci, jedna z věcí co rozbila nas vztah
někteří lidé jsou bez mobilu jako bez ruky
Druhé foto mi přijde, jako by pán měl nějaký tahák a četl, kam se vlastně vydat
Nikdy nezapomenu na jednu cestu z Prahy domů - trvá asi hodinu 40 minut - kdy vedle mě seděl strašně tlustej chlap jiné rasy, Číňan nebo tak něco, a celou cestu telefonoval. A to velmi hlasitě a přitom se na mě kácel, takže jsem byla zavalená pod jeho asi tak 200 kg tělem.... Divím se, že jsem se nezbláznila.
cilani — #3No vidíš, tak to myslím - ono se potvrzuje, že lidi, když ve společnosti (třeba klidně v MHD) radši čučí do mobilu, mají s komunikací vůbec nějaký problém a hledají únik. A kdyby jen tiše čučeli...mnohem horší je, když sedíš v autobuse a naproti tobě někdo nahlas dlouze a zbytečně žvaní do mobilu. Celou cestu. Moudra, že "zrovna jede autobusem a za chvilku přijede" slyší všichni kolem. Utéct se nedá, říct mu, aby skončil, taky ne.
Prostě to beru jako nepříjemný fenomén doby, no.
gerda — #2 tak já se třeba s lidma nerada bavím. Většinou si v buse sednu, vezmu tel a čtu si knihu, co tam mám nahranou, nebo si píšu s přítelem co ještě potřebujem koupit a kde se sejdeme a tak.. Když si chci popovídat, jdu za kamarády, někdy je fajn si v klidu sednout na pivko a číst si a nebýt otravována ostatními..
A tak nebylo by špatné, kdyby to lidi dokázali udržet na uzdě. Je velice nepříjemné mít kolem sebe takové divné roboty, co už zapomněli normálně mluvit s okolím.
Vypadalo by to divně, kdyby jim vymazal jakoukoliv věc denní potřeby, kterou právě používají. Samozřejmě, protože ji vymazal a protože ji právě používají.