Vyrostla jsem mezi nimi, neboť mí drazí bráškové jsou fotbalisté oba dva. Fotbalisté se neradi žení a když, tak toho ženuška musí hooodně zkousnout, aby s ním vydržela. Neustálé zapíjení výhry ba i prohry, tu zahajovačka, tu ukončená sezóny, samý trénink a zápas. Věčně v trapu. Přednost dají většinou kamarádům a zápasům než vlastní rodině. 

Fotbalistu poznám už podle chůze a málokdy se spletu. :) Tím nechci říct, že bráškové nejsou fajn, ale mít fotbalistu za manžela, tak to bych vážně raději brala nohy na ramena…


Kucíííí, zdraví Vás Heduš :)


Tak to souhlasím, já bych si fotbalistu taky nikdy nevzal! K tomu ten sport nechápu. Proč mám běžet za míčem, když za chvíli zase poběžím na druhou stranu? Já vždycky počkal před branou soupeře a pak míčem trefil brankáře. Mal jsem za to spoustu bodů, ale oni vždy počítali jen těm troubům, kteří brankáře netrefili. Byla to záhada! A nikdo mi to nikdy nevysvětlil!

Reklama