Jak dlouho máte svůj blog a jakými recepty se nejčastěji zabýváte?
Na blogu jsem začala pracovat tak před rokem a už od začátku jsem chtěla lidi inspirovat ke zdravým a rychlým receptům. Aby lidé pochopili, že jíst zdravě neznamená jíst jenom ovoce a saláty, a že u vaření nemusí strávit půlku dne v kuchyni. Chci jim také ukázat, že se chutně a vydatně dá najíst i bez masa. Na blogu proto najdete primárně veganské nebo vegetariánské recepty, inspirované různými kouty světa.
Jaký je příběh vašeho blogu, co stálo za jeho vznikem?
Už odmalička jsem měla problémy se slabým žaludkem, takže jídlem jsem se zabývala snad už od základky. A zkusila jsem snad všechno. Jíst jenom něco, striktně daný počet porcí denně, počítat u jídla množství bílkovin nebo sacharidů… Když se mi přidaly potíže s lepkem a laktózou, rozhodla se začít úplně znovu. A to hlavně u sebe. Začala jsem konečně poslouchat své tělo a to, co opravdu potřebuje. Protože pokud mu správně nasloucháte, ono vám to samo řekne.
O blogu jsem pak dlouho přemýšlela, ale nemohla se k tomu dokopat. Vyvářela jsem, fotila si občas něco na mobil, ale to bylo tak všechno. Můj přítel to všechno z povzdálí sledoval, ale v období před Vánoci měl najednou moc práce. Chodil domů pozdě, byl pořád u počítače a pak mi tenhle blog dal jako dárek pod stromeček k Vánocům. Respektive jeho screenshoty ve velkých deskách. A tak to začalo. Koupila jsem si zrcadlovku a učila se fotit.
Měla jste vztah k vaření od malička?
Vždycky jsem ráda mamce pomáhala v kuchyni, něco krájet, loupat nebo míchat s vařečkou… horší to pak bylo s umýváním nádobí. Vařit jsem nejvíc začala na kolejích, kdy jsem se musela osamostatnit a začala jsem ve všem být sama svým pánem - jak v kuchyni, tak u toho, co nakoupím do lednice. Postupně jsem se do jídla a vaření úplně ponořila, začala jsem číst různé magazíny, kuchařky, české i zahraniční blogy. Dost mě v tomhle ovlivnila i knížka od Richa Rolla, který mě hodně inspiroval k rostlinné stravě.
Co na vaše blogování říká vaše rodina, vaši blízcí? Jste pro ně inspirací? Vaří podle vašich receptů?
Můj blog je (snad) baví, přátelé o mně ví a podporují mě, z rodiny to samozřejmě nejvíce baví mamku. Ta mě sleduje dokonce i na Instagramu. Jsem za to ráda. Rodiče nebydlí v Praze, a nejsme proto spolu tolik v kontaktu. Skrze blog nebo sociální sítě se můžou sami podívat, co je u mě nového, na čem zrovna pracuji nebo jaký mám na něco názor. Ale rozhodně podle blogu nevaří, jsou zvyklí na to, co se sám kdysi naučili. Alespoň maminku se mi konečně podařilo přesvědčit, že není nutné každý den jíst maso. Jednou za čas pro ni vyrobím domácí granolu, která jí prý moc chutná. Z toho mám velkou radost.
Nejíte maso, nechybí vám?
Vůbec ne. Nepotřebuju ho. Už jako malá jsem jeho chuť neměla moc ráda a v podstatě ho jedla proto, že ho jedli všichni okolo. Je to také všechno o zvyku, tělo si po určité době zvykne na jiný typ potravin, a pokud mu je po nich dobře, nepotřebuje se ke starým zvykům vrátit. Je ale pravda, že u sushi mám velký problém. Sushi miluju a takové dobré sushi bez kvalitní ryby, to je něco jako svíčková bez masa a bez knedlíku.
Co váš přítel, nevadí mu domácí bezmasá kuchyně?
Naštěstí ne a jestli tam nahoře něco nebo někdo existuje, děkuji mu za to. Jedeme v tomhle na stejně vlně, což je úžasné. Nedokážu si představit, že bych vařila nadvakrát, abych uspokojila naše různé preference a chutě. Je rád, že mu vařím, podporuje mě a dokonce odvážně ochutnává i recepty, které neznám a dělám poprvé. Oceňuji i to, že je upřímný a vždycky mi řekne, když mu něco nechutná. Protože ne vždycky všechno dopadne hned napoprvé, že.
Jaké jsou vaše plány spojené s cestováním? Objeví se také vaše cesty a inspirace z cizích zemí na vašem blogu?
Popravdě plánů začíná být tolik, že nevíme, kam dřív. Určitě chceme do Indie a do Íránu, tyhle cesty plánujeme už hodně dlouho. Letos máme v itineráři Libanon spojený s Istanbulem, v létě potom Bali a Katar. Určitě se moje kulinářské zážitky na blogu objeví, už plánuji, do jakých restaurací půjdeme, co musím ochutnat, kde a koho požádám o kurz vaření… Moc ráda bych se posadila i u stolu nějaké úplně obyčejné rodiny. Protože to je ten nejlepší způsob, jak poznat, jak daná země, její kultura a mentalita funguje. Třeba v arabských zemích, pro které společné jídlo je základ, vlastně fungují úplně jinak, než na co jsme v Česku zvyklí.
Co byste si přála, kam by se měl ubírat vás blog, jaká zpětná vazba od vašich čtenářů vás baví a inspiruje?
Samozřejmě, že mě nejvíce potěší, když mi lidé dají vědět, že jim recept fungoval a chutnal. Ale potěší mě ta zpětná vazba sama o sobě, ať už je jakákoliv. Dnes je blogerů a receptů tolik, že lidé jsou zahlcení, občas si něco přečtou, něčím se inspirují, ale už málokdy dají vědět, jestli opravdu něco vyzkoušeli a jak jim chutnalo. Proto si cením každého názoru, který se ke mně vrátí. To je vlastně to nejhodnotnější, protože jinak bych si blog dělala jenom sama pro sebe.
Můj blog pořád bude o zdravých a jednoduchých receptech, které budou z různých koutů světa, primárně ale z těch, které sama procestuji a osobně jejich kuchyni poznám. Budu se snažit o co největší autenticitu, ale s ohledem na to, že nejím maso, vždy si recepty pečlivě vyberu nebo upravím podle svého gusta.
Můžete nám vybrat ze svého blogu 2-3 recepty, které byste chtěla našim čtenářkám doporučit a proč?
Určitě jim doporučuji zkusit indický dhal, hodně oblíbené jsou i burgery z červené řepy nebo špenátové palačinky. Ze sladkého pak miluji hlavně nepečené kuličky. Jsou zdravé, rychlé a dají se obměňovat podle toho, co máte zrovna v kuchyni.
Děkujeme Tereze za rozhovor, její blog najdete na www.inspiredkitchen.cz.
Nový komentář
Komentáře
Takovéto články jsou pro mě vždy velkou inspirací. Já sama totiž mám také svůj vlastní blog. Jen teda ten můj zatím není tolik navštěvovaný. Přemýšlela jsem, že bych ho zkusila zpropagovat nějakou reklamou. Správa PPC reklamy ale bohužel není nic snadného, takže by se mi o to nejspíš musel starat nějaký specialista.
To nemusím.