„Ahoj mami. Je tady hezki. Vedoucí jsou hodný. Včera jsme bily na víletě. Zítra se pújdeme koupat.“ Zamáčknout slzičku, nalepit na pohled s pečlivě nadepsanou adresou známku, nechat zkontrolovat od vedoucí a hodit do táborové schránky. Taky si na to pamatujete?
To ještě nebyly mobilní telefony, žádné smsky a večerní popovídání si s rodiči. A přece, i přes nedostatek technických vymožeností, vzpomínám na své první tábory, tehdy ještě pionýrské, s radostí. V oddíle nás bylo dvanáct, na celý tábor čtyři oddíly, jeden kuchař, domek a stany s podsadou, zkrátka dobrodružství, jak má být. Pár prvních nocí jsem si trochu zastýskala, ale pak už jsem zapadla do víru kosmické výpravy na Mars, kolem řádili mimozemšťani, konkurenční oddíly se snažily dosáhnout vytoužené rudé planety před námi, výsadkový modul havaroval... Dokonce se nám jednou „zbláznili“ vedoucí a museli jsme se o ně „starat“. A té radosti, když byl večer táborák, vytáhly se kytary a kromě staré dobré Vlajky zazněl třeba Starý příběh nebo oblíbené Tři citrónky. Zkrátka na rodiče bych si, nebýt povinných dopisů, snad ani nevzpomněla.
Ale ne každé dítko má takové štěstí. Uplynulo sotva pár let a sama jsem se vydala na první tábor, tentokrát už skautský, jako jeden z vedoucích. A té práce, které najednou nastalo s otíráním slziček, a toho smutku, když jsme chtěli, aby tábor proběhl „postaru“ a zabavili mobily, CD přehrávače a tamagoči, stejně jako se kdysi zabavovaly nože a těm movitějším kazeťáky na baterky. Ale děti to nakonec zvládly a hrdinně usilovaly o to stát se rytíři Artušova kruhového stolu a nezalekly se ani Zeleného rytíře a zlé čarodějky Morgany. A zase se zpívalo u ohně, pravda, tentokrát došlo i na muzikálové „pecky“, své místo si našel Kryl i Kabáti, ale pořád to nepostrádalo punc romantiky a velkého příběhu. Ještě po letech jsem potkávala děti, které na letní dobrodružství vzpomínaly a zdravily mě jako „čarodějku“. A kdo mohl, jel příští sezónu zase. (soutěž - 15. jeho čas)
Jenže to byl jeden z těch „malých táborů“. Některé z vás si určitě vzpomenou i na ty „velkokapacitní“, ať už z dob totalitních nebo na moderní „výukové pobyty“ řízené agenturami, jejichž jediným cílem je vydělat peníze. Na tábory, kde se stovka i více dětí tísní ve stanech a chatičkách pod dohledem znuděné dvacítky vedoucích, kteří se po večerech opíjejí v táborovém baru a přes den se pokouší předat dětem nějaké ty znalosti z angličtiny, tance nebo třeba bojových umění. I takový tábor jsem zažila, a jsem ráda, že až jako vedoucí a nikoli jako dítě. Nad takovým táborem by totiž Foglar zaplakal. Romantiky a dobrodružství v něm bylo pomálu, zato mobil měl každý, místo táboráků se pořádaly diskotéky a o tom, co se dělo po „večerce“, raději nemluvit.
Jen jedinkrát jsem si něco takového vyzkoušela a ráda jsem se vrátila k malým táborům, možná ne tak dokonalým po stránce zázemí, s obyčejnými „kadibudkami“ a s „umývárnou“ pod střechou z dehtového papíru, na nichž jsme se ovšem mohli dětem opravdu věnovat, nejbližší civilizace byla zastoupena pět kilometrů vzdálenou vesničkou s jednou večerkou a voda v Sázavě byla ještě pořád dost čistá na koupání.
Pak se ovšem změnily zákony, ve jménu ochrany zdraví dětí se náhle začalo trvat na desítkách předpisů, těch skutečně důležitých, ale i těch naprosto nesmyslných, a romantice definitivně odzvonilo. Ještě pořád čas od času někdo uspořádá skutečně zajímavý tábor - putování s vozem taženým koňmi, „vodu“ nebo něco podobného, ale musí spíše doufat, že si ho státní orgány nevšimnou. A přitom na velkých táborech se podmínky příliš nelepší, každé léto slyšíme ve zprávách o nedostatečné hygieně nebo péči o děti...
A tak mám čím dál tím víc pocit, že hoši od Bobří řeky se už nevrátí, že v hloupém formalismu a desítkách „lejster“ zbylo místo jenom pro korupci a byrokraty, ale na děti a na to, co by jim skutečně dobrý tábor mohl přinést se zapomnělo...
Co si o tom myslíte Vy? Jaké jsou Vaše zkušenosti s letními tábory, dobré i ty špatné? Co si myslíte o předpisech, týkajících se pořádání táborů? Vzpomínáte na některé z prvních táborů, na kterých jste byly? Pamatujete si nějaké to „nezapomenutelné dobrodružství“? Nebo máte spíše negativní vzpomínky? A co vaše děti?
Napište mi na adresu: redakce@zena-in.cz
Foglar by zaplakal aneb jak to chodí na letních táborech
Ahoj mami. Je tady hezki. Vedoucí jsou hodný. Včera jsme bily na víletě. Zítra se pújdeme koupat. Zamáčknout slzičku, nalepit na pohled s pečlivě nadepsanou adresou známku, nechat zkontrolovat od vedoucí a hodit do táborové schránky. Taky si na to pamatujete?
Doporučujeme
Komerční tipy
-
Testování LEGO: LEGO® + Minecraft = zaručený úspěch u kluků i holek! Myslím, že nejen většina dětí, ale i mnoho rodičů už někdy slyšela o hře Minecraft. Jedná se původně o počítačovou hru z roku 2011, která se odehrává v otevřeném světě, kde má hráč neomezenou svobodu pohybu a činností, a která se za krátkou dobu stala jednou s nejúspěšnějších her po celém světě.
-
Test podlahového vysavače Gorenje: Poprvé jsem měla pocit, že mám opravdu vysáto! Měla jsem možnost za redakci žena-in.cz otestovat bezsáčkový podlahový vysavač od Gorenje (VCEA03GAPRACY) s příkonem 700 W, sacím výkonem 180 W a průtokem vzduchu 28,3 L/s.
-
Očima chlapa: Holky, dejte nám tuhle vibrující věcičku a už si nikdy nebudete stěžovat Hezky padne do ruky, příjemně vibruje a používáme ho v koupelně. Co je to? No přece holicí strojek, na co vy hned nemyslíte… Nabušený Braun 9477cc, který jsem otestoval, zlikviduje i jednodenní strniště, takže už si manžovi nebo příťovi při intimních chvilkách nebudete stěžovat „Au, ty škrábeš!“.
-
Huawei přichází se sluchátky FreeBuds Lipstick, které vypadají jako rtěnka. V redakci jsme je vyzkoušeli Obvykle jsou sluchátka bílá, někdy černá, ale červená moc k vidění nejsou. Pro milovníky rudé teď Huawei přišel s FreeBuds Lipstick, které vypadají v obalu (nabíječce) na první pohled jako rtěnka. Na své si tedy přijdou především dámy.
-
Testovaly jsme novinku značky Nu Skin Nu Colour Bioadaptive BB+ Skin Loving Foundation Co se stane, když se spojí účinný tekutý make-up s vyživujícím balzámem? Zrodí se hvězda v péči o pleť! Seznamte se s novinkou značky Nu Skin Nu Colour Bioadaptive BB+ Skin Loving Foundation. My jsme ho měly možnost vyzkoušet v redakci.
-
Můžeme se obdarovat lépe. Levi's letošní Vánoce svými kousky vybízí k udržitelnosti Letošní Vánoce chce Levi's s pomocí hesla GIVE BETTER motivovat všechny, aby darovali dárky, které vydrží déle a radost z nich tak bude intenzivnější. Tady jsou tipy na udržitelné dárky Levi's.
-
Tipy na dárky: Yves Rocher vám přináší spousty voňavých produktů v nádherném balení Přemýšlíte čím obdarovat své blízké? Máme pro vás několik tipů od značky Yves Rocher, se kterými rozhodně neuděláte chybu. Vánoční nabídka francouzské rostlinné kosmetiky je pro letošní Vánoce opravdu bohatá.
-
Reportáž z gastronomického nebe. Dinner in the sky je tentokrát nad Vltavou Dechberoucí panoramata, výhled na nejkrásnější části Prahy a vynikající gastronomie. V tomto duchu se nese další série obědů a večeří v oblacích s názvem Dinner in the sky. Do padesátimetrové výšky jsem se letos nechala vyvézt již podruhé. Ovšem tentokrát byla plošina umístěna na Dvořákově nábřeží a kromě místa bylo samozřejmě jiné i menu.
-
Redakce testuje: nová bezdrátová sluchátka Huawei FreeBuds 4 Jak nejlépe testovat bezdrátová sluchátka? Samozřejmě, že při sportu. Abych vyzkoušela, jestli dobře drží, jak v nich zní moje hudba, jak dobře funguje odhlučnění a jaká je kvalitu hovoru, vyrazila jsem s Huawei FreeBuds 4 na krátký cyklistický výlet.
-
Redaktorka poprvé na skútru. Na Vespě Primavera 125 ujížděla dešti i větru Když se řekne Vespa, představím si horký letní den v Itálii a hustou dopravu, ve které stylový skútr v doprovodu troubení obratně kličkuje. Nikdy jsem si ale samu sebe na dopravním prostředku o dvou kolech a s motorem neuměla představit, vlastně mě taková představa i trochu děsila. Nabídka testování Vespy Primavera 125 a Piaggio Medley S 125 ale nešla odmítnout.
Nový komentář
Komentáře
pořádáme každý rok tábor s pravýma podsdama každý rok ručně vyrobenýma..to je nádhera..vše si děláme sami,žádná zděná budova..tábor uprostřed lesů moravského krasu..
strašně se mi nelíbily jídla na táboře,bylo to strašně odporný,...ládovala jsem se tam oplatkama .abych aspoň něco snědla....:-(
Jako dítě jsem jezdila na tábory a vždy se mi líbilo. Moje kamarádka jela včera jako vedoucí, tak prý příští rok vezme i mne. Docela se těším.
ahojky ,kdysi jsem jezdila na tábory strašně ráda,a byla to pohoda.Jezdila jsem se sourozencema a na jeden a ten samý tábor a bylo to fajn.Potom tam člověk znal každý kout ,každého vedoucího a byli hodní a super tábor.Byl to velký tábor ve Vidnavě.Nejvíce nás bavili různé hry a závody,stezky odvahy atd. ......... V dnešní době ty děti mají z něčeho strach a jsou více usedlý a bojácní.Je jich hodně málo co by to zvládli a ještě když dítě někam pošlete a najednou je konec,protože vedoucí jsou grázli.Jinak přeji krásné prázdniny a at si to na táboře každý užije jak umí pa
Já jsem jezdila každý rok a těch prvních pár let byl horor. Pak už pak už to asi bylo lepší a mám pocit, že se mi tam dokonce jednou líbilo...ale jelikož jsem byla taková "divná" co neposlouchá a truchuje - pohlaví těžko identifikovatelné - tak si mě vždycky pamatovali a divně koukali
Wúdú: jj to je přesně ono, žádná elektrika, žádná teplá voda z kohoutku a ani záchody nejsou splachovací. Jednou jsme šly okolo tábora, kde měli je vykopanou díru a naše děti hned "jaký máme zlatý záchody" Mají 4 kadibudky
, moje sestra tam jezdí každý rok i s klukama od narození (jednomu je 10 druhýmu 4) a já tam s manželem ty naše nějak založila ( dvojčata 3 roky), tak je tam taky vozíme každý rok i když na noc jsem to ještě nezkusila.
Je to prostě nádhera a relax.
Taky jsem nebyla táborovej typ...nejsem soutěživá a obzvlášť kolektivní hry, kdy si nemůžu vybrat zda se zúčastním či ne, jsem nesnášela (ale zase nemůžu říct, že bych z toho měla nějaký šílený trauma)....Hezký vzpomínky mám naopak na 2 tábory (vždy jen týdenní), na které sem jela s turistickým oddílem, na který jsem chodila - to byla naprostá pohoda, kdo chtěl mohl hrát hry, kdo nechtěl, mohl běhat po lese, i na výletech během roku to tak bylo...ale bylo nás tam celkem málo, tak byl možný takovýhle individuální přístup....
Mám několik kamarádek, které jezdí dělat vedoucí na tábory, tak se je neustále snažím inspirovat k tomu, aby měly k dětem, které se s nadšením do všeho nehrnou pochopení a nechaly jim co největší svobodu, podle mě to vždycky nějak jde...jen je pravděpodobnější, že vedoucího na tábor jde dělat někdo, koho táborové hry vždy bavily a tak se třeba neumí vžít do toho, pro koho jsou utrpením......
Tábor jsem zažila na obou stranách - jako děcko i jako vedoucí. To druhé bylo o moc lepší!Naštěstí to byl oddílový tábor a s dětmi jsme se znali navzájem, spalo se pod stany, mylo v potoce, škrábaly brambory,latríny v lese, voda ze studánky - no to už by teď jistě nikdo nepovolil. Malá povodeň nám zaplavila louku se stany, vybílila zásoby z polní kuchyně - a již v předstihu jsme zajistili dětem spaní v seníku nedaleké myslivny. Víte, že jsem od té doby už nikdy v seně nespala? S hvězdičkama nad hlavou...Ostatně, vždyť teď by nám tam dnešní alergické děti nejspíš rána nedožily...
a....: to nevztahuj hnedle na sebe, je to myšleno obecně
narciska: k tomu stačí říct jediný - škoda, žes narazila na takový vedoucí
a....: Give it up!
Ajisa: Z čeho máš ten pocit, že dětem tábory haníme?? Já jsem ho dceři naopak velmi vychvalovala a opravdu jsem si myslela, že se jí tam snad bude líbit, protože je ráda mezi dětmi a třeba na škole v přírodě se jí líbilo.Kromě toho jsem na tenhle tábor slyšela jen to nejlepší. No přijela s tím, že to bylo příšerný a že už nikdy víc...
Z_U_Z_U: Škoda, můj drahý už tábory nějaký pátek nepořádá
zjistěte mi na který tábor jezdí úchylové dělat vedoucí a já balím batůžek a frčím
Ajisa: fakt? to nas cekaj veci
Jednou se mi na tabore udelalo vecer pri hromadnem nastupu spatne po plesnive buchte. Za trest jsem musela ihned bezet 3 kolecka kolem celeho tabora. To mluvi za vse, no ne?
tyrkys: to jsem ještě nepostřehla, já je zase ráda využívám
Ajisa: Meander má ráda zdrobněliny. To ještě nevíš?
Meander: přemýšlím, co vyjadřuje ten smajlík
gwen: pak to byla jejich svoboná vůle a slečna je na postarší pány, ale nazývat tábory semeništěm neřesti je taky trochu moc.
Meander: promiňte pokud z tý věty to tak znělo, prostě mi přišlo, že tam nejlépe vyjadřím co mám na mysli