Je to už pár let, co jsme s přítelem vyrazili takhle z jara do přírody. Já si tenkrát koupila drahý fotoaparát a pamatuji si ještě dnes, jak velikou radost jsem z něj měla!

 

Focení mě moc bavilo a ten den jsem sebou měla snad čtyři filmy, rozhodnutá je všechny vyfotit. Je sice pravda, že jsem byla fotograf amatér, ale co? Člověk někdy začít musí a nějaké ty nepovedené fotečky nemohly přeci mou radost zkazit.

 

Počasí nám tenkrát moc přálo a já fotila jak zběsilá.

Fotila jsem přírodu, přítele, srnky, dokonce jsem vyfotila i nebe! Tak nějak jsem si říkala, že z toho dne to budou opravdu moc krásné fotky, jedna hezčí než druhá.

 

Navečer, jsme s přítelem cestou domů narazili na malou hospůdku a po celodenním výletu se oba svalili na lavici jak pytel brambor. Najedli jsme se, objednali si pivo a klábosili až do tmy.

 

Klábosili a sem tam se líbali a znáte to, obezřetnost pak jde stranou.

Pochopitelně když jsme opět vstali, že už konečně jdeme domů, koukám a můj batoh i s novým foťákem nikde!

 

Hledali jsme ho snad hodinu, každého se vyptávali, ale po batohu se slehla zem. Bylo mi jasné, že mám nejen po penězích, ale i po mé velké radosti – focení.

 

Tenkrát jsem tuto krádež neuvěřitelně obrečela. Kdybych si na ten fotoaparát alespoň tak dlouho nešetřila!!!

 

Od té doby jsem na své věci moc opatrná a hlavně v této době, kdy začíná být hezky! Jakoby s hezkým počasím vylézali i pobudové a zloději.