Dobrý den, sedím si u teplého radiátoru v pěkné místnosti a přemýšlím, co bych touto dobou dělala být na venkově. Ano, přiznejme si to bez příkras! Začala topná sezóna a ti, kdo nejsou finanční magnáti, co utáhnou otop patrového domu o mnoha místnostech plynem, museli už v létě přiložit ruku k dílu, poshánět nebo nakoupit dřevo, složit uhlí a nastává každodenní prácička a boj o udržení tepla domova. Zažila jsem to a zažila i vstávání do zimy, příchod z práce - kalupem do sklepa a roztápět kotel. Zahrádka touto dobou porytá, uklizená... jenomže, zvládla bych to s tím bolavým kolenem?! Tímto rýpavým úvodem bych ráda naznačila jediné: je možné milovat venkov, přát si tam žít, ale když "nejsou lidi" na každodenní práce spojené s bydlením v domě, zůstává u zbožného přání. Možná pár z vás ví, co to obnáší, mít dědečka s babičkou na vesnici. Ty telefonáty nebo dopisy - přijeďte na rybíz, přijeďte, padají hrušky - pojďte pomoct se senem. A budete chtít králíka? (Už zas ten hnusný králík - a odmítnout se nedá!!!) Brblající dětičky, že místo na koupaliště se pojede na rodinnou plantáž, nasupený manžel, který i tak jezdí ke tchánovcům s přemáháním a pořád se po něm chce nějaká práce - teď zas padá plot... a cestou ještě udělat v hypermarketu nákup, když oni se nikam nedostanou. Děda je po nemoci, už špatně vidí a babička nemá řidičák. Tohle je ta odvrácená tvář venkova. Jak já bych tam ráda žila, v malém domku se zahrádkou, mohla bych mít slepice, pejska, víc koček - na zahrádce bych se teď těšila z fialových ocúnů, plánovala bych nákup letniček, listovala katalogy - ale musím se držet při zemi. Už to asi nestihnu. Nebylo mi dáno (tedy spíš bylo mi před pár lety odebráno a teď je všecko jinak:) - no, musím se smířit s tím, že přírodu zastoupí truhlíky na lodžii a faunu zas ty mé dvě kočičí princezny. Byt má, zvlášť v zimě, velkou výhodu v tom, že se člověk nemusí tolik starat. S příchodem mrazíků si toho dokonce i váží, ale jakmile na jaře zazpívá kos, dřevo se listím oděje... darmo mluvit. Zas mě to potáhne ven, někam do zeleně, pryč z města... nebo si budu číst Šrámka a jeho Splav... aspoň.
Gerda
Milá Gerdo,
je fakt, že člověk zhýčkaný městem si život na venkově idealizuje. Mluvím za sebe, já k tomu sklony mám, a také nedokážu odhadnout, kolik bych toho zvládla a jak dlouho by mě to bavilo, kdybych musela.
Nový komentář
Komentáře
gerda: to se právě snažím vtloukat do hlav svým potomkům,že zvíře je na člověku závislé a není to jen tak,pořídit si někoho na 15 let.Děti se od určitého věku nají sami,ale co s kočkou v bytě,že.Dnes mi říkal známý,že si dovezli z útulku psa.V autě automaticky zasedl na sedadlo spolujezdce a nechtěl tam nikoho pustit.Naštěstí podlehl mužnému hlasu nového majitele a přesunul se do kufru.Holt si pořídili dobře vychovaného psa.
Odemětobě: Snad se my takhle chovat nebudeme... Moc dobře se pamatuji, jak na nás byli bývalý tchán s tchyní naštvaní, že jsme si dovolili jet jednou ročně na dovolenou na hory, místo abychom jim doma makali na baráku a na zahradě (jak se samozřejmě sluší a patří poslušným dětem). Skutečně děs...
Kadla: postupně k tomu došlo,že zeleninu zredukovali,pustili králíky i slepice.Na trávu mají sekačku,s dřevem pomůže soused za peníze.Ale pořád ta tendence zůstává a většinou tu práci odnese syn.Generaci našich rodičů už nepředěláme.
Kadla: hele a nešlé by to řešit "po sousedsku" za cigarety nebo dovoz velkého nákupu? Já to dělám taky tak...i když i to se musí opatrně. Když jsme domek koupili, tak jsem jednoho dne přijela, otevřela branku na zahrádku a skončila po kolena v oranici - sousedi se rozhodli, že nám udělají radost a tajně a dobrovolně celou zahrádku (750 m čtverečních) nahluboko poorali - i s mýma kytkama, co už byly v zemi...a vloni se mi povedl jiný trapas - od kamaráda tatínek vysedává dost v hospodě a chlapi se mu snaží vymýšlet, čím ho zabavit, aby tam neměl čas sedět. I poprosila jsem ho, jestli by nám, měšťákům takových věcí neznalých, neokopal vinici
okopal, ochotně, vyčistil...i dali jsme mu za to karton cigaret. (Je toho asi na 5 hodin práce) Sice kulil oči, ale cigarety si vzal...a za dva dny se nám "samy od sebe" okopaly i brambory
gerda: Je to bohužel tak. Jedou ve svých kolejích a chovají se mírně řečeno sobecky... Já jim rozumím, ale stejně si neumím představit, že bych to musela řešit. Moji rodiče naštěstí bydlí v paneláku...
Kadla: nejhorší je, že oni jsou tak zapřažení do svých zvyklostí, že si to nedovedou představit jinak. Některým lidem se opravdu nic vysvětlit nedá
Odemětobě: Ono je těžké starším lidem vysvětlit, že když už fyzicky nemají na to, aby okopávali brambory, případně mrkev, tak je potřeba záhony s bramborama a mrkví zrušit, a ne volat děti, aby to přijely udělat. Je to hrozně těžké, vidím to u jedněch známých. Ale v dnešní době se to fakt nedá. Člověk je úplně vyřízený z práce, pokud k tomu má doma ještě zahradu, tak je večer pěkně unavený. A o víkendu se většinou doma dodělávají vlastní "resty", natož aby se člověk někam harcoval dřít na zahradě či na poli. Je to potřeba rodičům vysvětlit. Ovšem, jak vím, někteří si to vysvětlit nenechají a trvají na tom, že to musejí udělat děti. Můj bývalý tchán byl v tomhle takový přeborník, že když jsme mu dávali peníze, aby zaplatil někoho z vesnice, tak odmítl, že nebude cpát peníze cizím lidem
Odemětobě: a to aby se člověk modlil, aby mu nešvihlo v zádech. Zvířectvo se neptá, jestli člověk může nebo ne...
gerda:
Dovedeš výborně vystihnout jádro věci. Taky žiju na venkově a ZATÍM ještě můžu, pracovat na zahrádce, starat se o zvířátka, topit. Děsím se doby, kdy NEBUDU schopná tyhle věci dělat.Zůstat mladým na krku? Jít do domova důchodců?Ale venkov miluju i s těmi potížemi, se kterými se potýkáme.
Tak topení máme plynové a protopili jsme míň než v paneláku - a přitom máme teplou vodu celý den a ne jen od sedmi do sedmi, teplo máme takové, jaké chceme a tehdy kdy potřebujeme a ne tehdy, kdy se v teplárně rozhodnou (taky třeba v půlce května, kdy bylo v bytě 36°C)a z toho zbytku dělám to , co stihnu...taky mám nemocnou nohu, takže když není, tak není. O práci se nebojím, ještzě nikdy se mi sama od sebe neudělala, ale na neokopanou zahrádku taky nidko neumřel. Krásný je ovšem paradox u našich vzorných známých - oseli jetelinkou zahrádku, vojtěškou dvorek, část pole řepou, nasušili seno, nachystali zrní...a teď je podzim a u nich v králíkárně se krčí jediný králík
ostatní nepřežili nájezdy zdravého masa chtivých příbuzných. A až to ten králík všechno sní, bude největší na světě...
Midsummer: a co potom vůně čerstvě pohnojeného pole
Nám takto smrdí celé město už pár týdnů,večer vylejí močku a na noc se nedá vyvětrat
Gerdo,přesně v takové situaci je moje rodina.Obě dcery jsme se vdaly daleko,já trošku blíž a mám pracovitého muže,takže veškerou výpomoc musíme obstarat my.Těžko se rodičům (74 a 72 let)vysvětluje,že máme svůj dům a zahradu,že jsme i vyčerpaní z práce a potřebujeme si odpočinout.Jsem asi o něco mladší než ty,ale občas si říkám,že v paneláku nám až zas tak špatně nebylo.
... vůni čerstvě zoraného pole nenahradí nic ....
To je mi líto... Já až takový pracant nejsem (a co víc, mám opravdu málo času), ale taky vím, že na jaře aspoň rajčata, hrášek a nějaké ty bylinky k plotu nasázím :-)
Kadla: no jo, to víš ... koupit se dá všecko, ale na venkov bych konkrétně já chtěla právě proto, abych měla všecko po ruce. Slepice není blbý kur, když je pěkná čistokrevná, je to paráda!
A není nad to s košíkem v létě oběhnout zahrádku a mít ho plný vařiva. Být na venkově a nebýt soběstačná by mě nebavilo. V tom je ten háček - moc ráda fyzicky pracuju a vím, že časem nebudu moci.
Ještě že dneska existují plynové kotle, v nichž není třeba zatápět a které nevyžadují pevné palivo. A zahrádka se dá koncipovat tak, aby s ním bylo opravdu minimálně práce, sama takovou mám (porada se zahradníky byla velice užitečná), protože při svém zaměstnání nemám čas na zbytečné práce. A když se eliminují ty slepice a zelenina (která se dá koupit), není to s tou prací kolem domku zase tak strašné...