Miluji Itálii, její města, přírodu, moře, hory – dalo by se psát dlouho, co se mi na ní líbí. Ale z měst je mému srdci nejbližší Florencie – perla Toskánska.


Historie

Od roku 1000 př. n. l. se centrum města nepřesunulo, římské fórum z roku 59 se nacházelo v místech dnešní Piazza della Repubblica. Při stěhování národů bylo město poničeno, postupně se začalo obnovovat až v 9. století, kdy byla ve městě založena teologická fakulta. Byly postaveny první kostely. Kolem roku 1000 se Florencie stala hlavním městem Toskánska. Ve 12. století se město osamostatnilo od závislosti na papeži a císaři a začalo získávat čím dál tím větší vliv. Moc a bohatství města rostlo především z obchodu se suknem a zlatými mincemi „fioriny“. Razily se tu od roku 1252 a patřily mezi přední platidla v Evropě. Florencie vlastně založila bankovnictví. Působilo v ní hodně směnárníků, kteří vystavovali šeky a směnky. Tak vznikly první banky („banco“ – znamená směnárnický stůl). Bohatí občané si byli vědomi, že ne vždy přišli ke svým majetkům poctivou cestou a pro spasení duší financovali stavby nových kostelů a chrámů. K nim se přidala i radnice a roku 1296 rozhodla zahájit stavbu velkolepého dómu. V té době ve městě žilo asi 100 000 obyvatel.

Koncem 14. století se postupně k moci dostal rod, který výrazně ovlivnil osud města – Medicejští. Jejich ctižádostivosti a bohatství se začaly obávat staré florentské rody, a tak roku 1432 rodinu Medicejských vyhnali (opakovalo se to ještě 2x). Jenže Medicejští měli své zastánce, takže roku 1434 se nejvýznamnější představitel tohoto rodu Cosimo Starší vrátil do města. Své odpůrce vypudil a radnici obsadil svými příznivci. Od této chvíle začalo období vlády Medicejských, které trvalo 300 let.

Cosimo pořádal diskuse s největšími filozofy své doby, založil Academii Platonicu. Kláštery kostely obdarovával ohromnými částkami peněz. Jeho potomci byli milovníky umění a neustále obohacovali obrovské medicejské umělecké sbírky. Uměleckého zenitu dosáhlo město ve 14. a 15. století, a pak v století 16., kdy bylo srdcem renesančních mistrů. Velkovévoda Cosimo I. v 16. století zbudoval skvostné Uffizie a jeho syn Francesco konečně všechny umělecké poklady zkatalogizoval. Rod vymřel roku 1743; poslední jeho členka Anna Maria Ludovica odkázala všechny sbírky městu. Florencie pak připadla habsbursko-lotrinské dynastii, která zde, vyjma napoleonských válek, vládla do roku 1859. Město upadlo v 17. a 18.století do provinční bezvýznamnosti, ale v století 19. se opět vzmohlo. Byly bořeny hradby, zbudovány okružní ulice a tím získala na atraktivnosti. Stala se místem pro návštěvy mondénních cizinců – hlavně Britů a Němců. Na přelomu 19. a 20.století se s narůstajícím rozvojem turistiky stala téměř povinným cílem cestovatelů. Byla ušetřena světových válek. Její obyvatelé jsou na své město hrdí a ochraňují své památky a jsou si vědomi, že jejich město je živí – patří totiž mezi nejkrásnější města světa.   

 

Kam zajít?

Co zhlédnout?
Těžko říci – 69 kostelů, 85 palázů, 65 muzeí, mosty, náměstí, ulice. Jaká je nejslavnější socha? David od Michelangela, takže na Piazzale Michelangelo (pozor, socha je jen kopií). Náměstí je zároveň vyhlídkovou plošinou, odkud je nádherný pohled na město. Pak uličkami k Dómu (4. největší křesťanská stavba světa). Nelze jej přehlédnout – kupole je vidět odevšad. Neohromí vás jen obrovské vnitřní prostory, ale i výhled ze samotné kopule. Pizza de Signoria láká Neptunovou fontánou, mnoha sochami a Pallazzo Vecchio s vysokou hranatou věží se zvonicí zase svou muzeální expozicí. Odtud už je nedaleko Ponte Vecchio – Most zlatníků, kde je naskládán jeden zlatnický krámek vedle druhého. Je jedním ze symbolů Florencie. Zdá se vám to málo? Je těžké uvést všechna místa, která stojí za vidění, na každém rohu narážíte na kostely, paláce, v křivolakých uličkách můžete sledovat práci řemeslníků v jejich dílničkách. Na náměstích jsou sochy, další kostely a paláce. Odpočinek naleznete v zahradách např. ve výjimečné Gardino di Boboli. Díky arkádám, vodotryskům, cypřišovým alejím náleží k nejkrásnějším v Itálii. Pozor na její rozlohu – 4,5 ha!  A pak jsou tu muzea. Uffizie, galerie, kde najdete na 1 500 uměleckých děl, obrazů, soch, gobelínů – díla Botticelliho, da Vinciho, vlámských, francouzských a německých mistrů. 

Jídlo, pití

Zajděte do florentských kaváren. Ty tradiční najdete kolem Piazza della Republica s výborným cappuccinem a brioškami. Dobré jídlo nabízejí tratorie, kde si můžete pochutnat na florentských specialitách, jako jsou frittate (vaječné koláče) nebo fagioli all´ucceletto noc slacisse (bílé fazole v rajské omáčce s klobásami). Jako dezert pak pecorino (ostrý ovčí sýr) a na závěr espreso a vin santo (skvělé toskánské víno). Do něj se někdy namáčí Biscotti di Pratto (mandlové řezy).
              
Možná se to zdá málo, ale Florencii nelze popsat, ta se musí vidět. Je to krásné hrdé město.
Jak kdysi napsal Charles Dickens: „Tu leží před námi v prosluněném údolí, protknutá vinoucím se pásem řeky Arno uzavřená mezi vzkypělými vrcholky. Její kupole, věže a paláce se zdvíhají z hýřivé krajiny jako obrovská zářící masa a blyští se na slunci jako zlato“.

 o:p>

 

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ