„Já nemám práci, já mám zaměstnání,“ říkává jeden můj kamarád a míní tím, že po něm není požadován žádný závratný výkon, který by on nazval prací, ale že musí zkrátka „být v zaměstnání“ - tedy odsedět si svou pracovní dobu.

Jako v kriminále
Odsedět je to správné slůvko – taková práce totiž často připomíná vězení. Když máte štěstí, můžete si v průběhu pracovní doby odskočit na nákup nebo ke kadeřnici, případně alespoň brouzdat po internetu nebo si číst. Když ovšem máte smůlu a šéfa, který je na vás jako ras, tak nesmíte ani zadek ze židle zvednout, jsou vám striktně odměřovány „čůrací pauzy“ a na počítači máte zablokované všechny stránky, kromě těch pracovních.

Je mi jedno jak, ale udělej to!
Opačným extrémem je práce s volnou pracovní dobou. Teoreticky je to skvělý nápad – pracujete, kdy chcete, a důležitý je výkon, který podáváte. Do problémů se ovšem dostanete, když jsou požadavky na výkon stupňovány. Najednou už nepracujete osm hodin denně, ani deset, za práci v noci a o víkendu vám nikdo přesčasy nezaplatí, protože je přece vaše věc, kdy práci stihnete, a když nepodáte „výkon“,  jste odejiti.

Pilot nebo básník?
Jsou samozřejmě profese, kde je nějaké to od–do nezbytností – například pilot si nemůže v půlce letu odskočit, nebo dorazit do práce, kdy se mu zachce. A nemusíme chodit ani tak daleko – i úřednice na magistrátě si prostě musí své úřední hodiny „odsedět“, i kdyby za ní nepřišel ani jediný důchodce. Na druhou stranu jsou profese – zejména ty kreativní – kdy je pracovní doba spíš na překážku. Chtít po básníkovi nebo spisovateli, aby tvořil, protože je zrovna v práci, je dosti kontraproduktivní.

Pružná pracovní doba
Jistá volnost pracovní doby je však, podle současných managerů, optimálním řešením prakticky u všech povolání. Vyváženost požadavků na výkon a na „odsezené“ hodiny může pracovníky motivovat k větší pracovitosti a především jim umožní strukturovat si pracovní dobu tak, aby jim co nejlépe vyhovovala – což je optimum především pro rodiče menších dětí. Téhle vymoženosti se obvykle říká pružná pracovní doba. U některých povolání, jako je ostatně i novinařina, je prakticky nezbytností.

Na všechno musí být „bumážka“
Ale pozor – někteří zaměstnavatelé, kteří tvrdí, že poskytují pružnou či volnou pracovní dobu, trpí ošklivým postkomunistickým zlozvykem – vyžadují takzvané pracovní výkazy. V praxi to znamená, že sice můžete pracovat, kdy chcete, ale každou odpracovanou hodinu musíte zdůvodnit. V konečném součtu se vám pak nevyplatí pracovat moc rychle – protože placeni jste obvykle od hodiny, nebo musíte určitý počet hodin odpracovat a vykázat. U některých povolání vyznívá tento požadavek obzvláště absurdně – dovedete si například představit sociálního pracovníka nebo kněze, píšícího pracovní výkaz? Pokud ne, vězte, že je to pohled spíš tragický než komický...

Jakou práci máte Vy? Jak dlouhou máte pracovní dobu? Máte pružnou pracovní dobu? Jaký systém práce Vám víc vyhovuje? Raději si práci „odsedíte“, když se nemusíte moc namáhat, nebo radši „makáte jako šroub“, abyste mohla dřív domů? Nebo makáte jako šroub a stejně pracujete osm nebo i víc hodin?

Reklama