„Já nemám práci, já mám zaměstnání,“ říkává jeden můj kamarád a míní tím, že po něm není požadován žádný závratný výkon, který by on nazval prací, ale že musí zkrátka „být v zaměstnání“ - tedy odsedět si svou pracovní dobu.
Jako v kriminále
Odsedět je to správné slůvko – taková práce totiž často připomíná vězení. Když máte štěstí, můžete si v průběhu pracovní doby odskočit na nákup nebo ke kadeřnici, případně alespoň brouzdat po internetu nebo si číst. Když ovšem máte smůlu a šéfa, který je na vás jako ras, tak nesmíte ani zadek ze židle zvednout, jsou vám striktně odměřovány „čůrací pauzy“ a na počítači máte zablokované všechny stránky, kromě těch pracovních.
Je mi jedno jak, ale udělej to!
Opačným extrémem je práce s volnou pracovní dobou. Teoreticky je to skvělý nápad – pracujete, kdy chcete, a důležitý je výkon, který podáváte. Do problémů se ovšem dostanete, když jsou požadavky na výkon stupňovány. Najednou už nepracujete osm hodin denně, ani deset, za práci v noci a o víkendu vám nikdo přesčasy nezaplatí, protože je přece vaše věc, kdy práci stihnete, a když nepodáte „výkon“, jste odejiti.
Pilot nebo básník?
Jsou samozřejmě profese, kde je nějaké to od–do nezbytností – například pilot si nemůže v půlce letu odskočit, nebo dorazit do práce, kdy se mu zachce. A nemusíme chodit ani tak daleko – i úřednice na magistrátě si prostě musí své úřední hodiny „odsedět“, i kdyby za ní nepřišel ani jediný důchodce. Na druhou stranu jsou profese – zejména ty kreativní – kdy je pracovní doba spíš na překážku. Chtít po básníkovi nebo spisovateli, aby tvořil, protože je zrovna v práci, je dosti kontraproduktivní.
Pružná pracovní doba
Jistá volnost pracovní doby je však, podle současných managerů, optimálním řešením prakticky u všech povolání. Vyváženost požadavků na výkon a na „odsezené“ hodiny může pracovníky motivovat k větší pracovitosti a především jim umožní strukturovat si pracovní dobu tak, aby jim co nejlépe vyhovovala – což je optimum především pro rodiče menších dětí. Téhle vymoženosti se obvykle říká pružná pracovní doba. U některých povolání, jako je ostatně i novinařina, je prakticky nezbytností.
Na všechno musí být „bumážka“
Ale pozor – někteří zaměstnavatelé, kteří tvrdí, že poskytují pružnou či volnou pracovní dobu, trpí ošklivým postkomunistickým zlozvykem – vyžadují takzvané pracovní výkazy. V praxi to znamená, že sice můžete pracovat, kdy chcete, ale každou odpracovanou hodinu musíte zdůvodnit. V konečném součtu se vám pak nevyplatí pracovat moc rychle – protože placeni jste obvykle od hodiny, nebo musíte určitý počet hodin odpracovat a vykázat. U některých povolání vyznívá tento požadavek obzvláště absurdně – dovedete si například představit sociálního pracovníka nebo kněze, píšícího pracovní výkaz? Pokud ne, vězte, že je to pohled spíš tragický než komický...
Jakou práci máte Vy? Jak dlouhou máte pracovní dobu? Máte pružnou pracovní dobu? Jaký systém práce Vám víc vyhovuje? Raději si práci „odsedíte“, když se nemusíte moc namáhat, nebo radši „makáte jako šroub“, abyste mohla dřív domů? Nebo makáte jako šroub a stejně pracujete osm nebo i víc hodin?
Nový komentář
Komentáře
ad.astra: to je jedna strana mince. Kdyz pracujete (a podotykam ze do roztrhani tela a kvalitne) pro firmu, ktera jedna se zamestnanci jak s kusem hadru a dava vam neustale najevo, ze jste jednoduse nahraditelni, protoze za dvermi stoji dalsich dvacet kandidatu, nebudete pro firmu, ktera kvalitni zamestnance sikanuje, potit krev.
Conny: A on se na to někdo ptal?
Eva_Fl: já se flákám jenom 25 minut v polední pauze, pokud v té době nejdu s kolegy na oběd. To je povoleno. Následkem čehož mi ovšem uteče většina dění na ž-in, neb sem lezu až večer za své, a to už je tu mrtvo.
Conny: ty první
dělám ve státním sektoru a mohu upřímně říct, že se celý den nezastavím. Baví mně to a proto tam asi ještě pořád jsem.
S ohledem na navstevnost v dobe ceske pracovni doby odpovidam na otaku : flakate se.
Drsný, jak to tu každej okecává, ale nikdo přesně nepojmenuje to zaměstnání, které dělá
Já pracuju v továrně od do. Musíme makat , a když náhodou není co, tak alespon předstírat, že makláme. To je mimochodem o dost těžší. Ale mrzí mě něco jineho.At se podívám kamkoliv do časopisu nebo na net, všude se mluví, jako by všechny žena dělaly jen v kancelářích. Nás, co děláme od 6 a rukama, jako by nebylo. Já mám sice maturitu, bohužel bez auta a z vesnice, takže výběr práce nic moc. Takže články typu-" požádejte šéfe o vyšší plat, snídejte doma a v klidu, co si vzít na pohovor či v čem do kanceláře" mě občas dost štvou.
Ahojky, já mám dvě pracoviště, v jednom se totálně nudim a v cruhém většinou nestihám...nejhorší na tom je, když sedím v tom prvním, brouzdám na internetu a pak letim do druhého a třeba 4hodiny totálně nestíhám...to je síla...
hezký den
Jedna z dost blbých věcí je, když za sebou člověk pořádně nevidí žádné výsledky. Vím, že jsem to a to udělala, ale v podstatě to nikomu neprospělo
Amálie: To se mi naštěstí vyhlo, ale dovedu si to představit
. V době, když jsem se stavěla na vlastní nohy, jsem vedla malé fitko. Abych se vyhnula tomu, že se mi ráno nechce, napsala jsem si vedení hodiny hnedka z rána. Teď dělám více věcí z jiného odvětví a baví mě, takže nucení se do práce naštěstí nemusím řešit
Meander:
Nojo, to je právě problém. Jak se asi může člověk rozhodnout o svém budoucím povolání v době, kdy ho zajímá jen sex a jak ošidit rodiče?
Modré z nebe: Jak má taky člověk ve čtrnácti vědět, co by chtěl dělat celý život, že?
Já o žádné polygrafické škole neměla ponětí, kam jsem chtěla, tam jsem nemohla, a kam jsem nechtěla a hlásila se tam natruc, protože jsem nevěřila, že mě tam vezmou, tam mě jako na potvoru vzali.
Meander: Aha, tedy jedna z těch, které neživí škola - no, takových je!
Modré z nebe: Nestudovala jsem to. (A velmi mě to mrzí.)
Všechno jsem se naučila metodou pokus - omyl, nekompromisním vedením mého šéfa, požíráním časopisu Font a četbou Typografického manuálu (mimochodem, úžasná publikace)
Meander: Aha, tedy odtud ten přehled a sečtělost!
To je zajímavý. A jaká je na to škola? Já si uplácala SEŠ/OA
Modré z nebe:
Zlomila jsi mi srdce. Já a VŠ!
Jsem sazeč, zlomař a takové ty přidružené profese - prostě vyrábím polotovary tiskovin.
Meander: A můžeš prozradit anebo alespoň naznačit tvou profesi? Připadáš mi prudce inteligentní ... určitě vysokoškolačka ... typla bych to na právničku či tak něco
Modré z nebe: Nejsem.
Když jsem začínala podnikat, říkal mi táta: jen počkej, nejhorší bude přinutit se každé ráno vstát a jít něco dělat. A měl pravdu. První rok to byl masakr.