Řešení, jak dělit peníze v dlouhodobém vztahu, je spousta. Vyzkoušel jsem jich několik a po čase zjistil, že ani jeden z nich není bezproblémový. A to už si vůbec nechci představovat řešení financí ve velké rodině.
Finanční záležitosti má mít na starosti chlap. Tohle je asi jeden z nejběžnějších přístupů k financím ve vztahu. Za mužské plémě musím říct, že je v něm špetka moudrosti. Prošel jsem si několika vážnými vztahy a finance jsme řešili pokaždé jinak. Prošel jsem si dokonce vztahem, kde jsem nechal řešení financí plně na partnerce, a byl to jeden z kamenů úrazu – po čase jsem zjistil, že prostě potřebuji mít o financích přehled a rozhodné slovo. Myslím, že muži nejsou stavění na to, aby se chodili partnerky ptát, co si mohou dovolit pořídit, a zda na jejich vzletné plány budou rodinné finance stačit. Tahle ulička je tedy z mého pohledu slepá.
Opačný model? Tedy že finance spravuje muž, je o trochu praktičtější, ale neřekl bych, že se dá hovořit o zcela šťastném řešení. Předpokládám, že je pro ženy nepříjemné nevědět přesně, jak na tom finančně jsou. I takový systém znám a vím, že se mě partnerka často ptala, jak jsme na tom s penězi. Ono to navíc působí dost hloupě i z mužova pohledu, ježto si připadá při podobných otázkách jako u výslechu či pod dohledem inspektora.
Možný je samozřejmě i systém, ve kterém si každý z partnerů řeší finance sám. Ten je ale ve vztahu diskriminační, protože v partnerství se vám mění finanční náklady a spolužití na to má esenciální vliv.
V úvahách mi teď bzučí myšlenka dvojího spravedlivého rozdělení.
- Dát peníze na jednu hromadu a mít k nim společný přístup.
- Dát peníze na jednu hromadu, zaplatit z nich společné náklady a zbytek rozdělit podle konkrétní dohody.
Jenže oba tyhle přístupy vyžadují víceméně obdobné příjmy obou partnerů, aby se na tom ten případně vydělávající výrazně více necítil škodný.
Tak já nevím, stále mi vychází, že nejspíš žádný ideální systém správy financí ve vztahu neexistuje... Musím říct, že smekám před lidmi, jako je můj bratr, kteří musí finančně řeši velkou rodinu třeba šestičlenou rodinu s dětmi a rodiči.
Téma dne 9. 7. 2013: Finance ve vztahu
- Jak řešíte finance ve vztahu? Popište mi váš systém!
- Hádáte se kvůli penězům?
- Už jste se někdy kvůli partnerovi dostala do finančních problémů?
Své přístupy k financím ve vztahu a životní zkušenosti mi zasílejte nejpozději 9. 7. 2013 do 15.00 hodin na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec textu, lépe o fous delší. Tedy chcete-li mít šanci na malý dárek, který jsme k tomuto tématu vybrali, totiž pěknou knížkou: Kdo miluje nejvíc od Tess Stimsonové (nakladatelství Domino). Vždyť kdo miluje nejvíc, nehledí na peníze...
- Redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
- Heslo: FINANCE
- Ukázka z knihy: Kdo miluje nejvíc
Nový komentář
Komentáře
Nám vyhovuje mít peníze rozdělené. Teda část máme společnou, to je na takové ty povinnosti a část si rozdělujeme, a za ty si hradíme zábavu. :) Jednou už jsme se také museli uchýlit k půjčce, ale naštěstí vše ok.
My máme s manželem finance společné. Vždycky vše poplatíme a zbytek máme prostě dohromady. Jeden druhému věříme, takže víme, že ten druhý nepůjde a neutratí všechny úspory za nějakou nepotřebnou hloupost. Už jsme dokonce začali i víc šetřit, a to hlavně od doby, co jsme si kvůli nečekaným výdajům museli vzít nebankovní půjčku. :-) Nic zkrátka nemůže být od začátku ideální. :-)
denkas — #24 tak u nás kasu držím já a šetřit se mi daří dost dobře, zatím jsme si na nic nemuseli půjčovat a to letos manžel promarodil celou zimu bez nemocenský a jako soukromý zemědělec si musel platit sociáolní i zdravotní
denkas — #24 Hlavně, že vám to vyhovuje.
U nás držím kasu já a utrácíme společně
a ani jeden neumíme šetřit
Ale sme spokojení,
u nás mám na starosti peníze já ,kdysi by všechno propil ,poté utratil za zmrzliny ,bramburky apod. a neušetřil by nic
Všechno je na vzájemné rozumné dohodě. U našich měla na starost finance maminka, táta přinesl výplatu, udělal stojku, vyfasoval kapesné na cigarety, noviny a jiné drobnosti a maminka hospodařila a vedla účetnictví. V mé rodině to zas vedl manžel, ale měli jsme společný účet a oba kartu, drobnosti a denní nákupy jsme kupovali bez řečí , na větších útratách jsme se dohodli. Hypotéku, pojištění, platby za byt apod. vše zařizoval manžel. O peníze se nehádali ani naši, ani my.
Nelíbí se mi ale, když v rodině žije tak nějak každý za své a nedokážou se domluvit, co kdo hradí ve prospěch rodiny. Obvykle na tom tratí ten, kdo vydělává méně, většinou žena. A nebo pak je taky hrozné, když je někdo skrblík a vede finanční hospodaření pevnou rukou. Chce to prostě rozumné lidi, kteří hledí na prospěch rodiny a nejen na svůj vlastní.
dle mého je to na dohodě obou ...
To by ses divil, kolik je chlapů, kteří se nechtějí financemi zabývat a všechno nechají na ženských...
jo moje známá vydělávala víc než její partner,podváděla ho a nakonec ho osočila,že jí závidí a rozhazuje její peníze,aby ospravedlnila rozchod
,všude je to nějaký
MaVy — #17 jen jsem chtěla říct, že může nastat řada situací, kdy jeden z obou má pocit "nevyrovnaného hospodaření" a nemusí být proto hned lakomec
Rikina — #15 to máte naprostou pravdu,ale já to psala jen na to o příjmech....nehledě je to o domluvě,u nás jsem já ta šetřivější a manžel za normálních okolností mnohem odvážnější v utácení a taky mnohem víc vydělávající
v.poho — #13
ano, to je další možnost. Z nějakého důvodu nemohu aktuálně nosit domů obolus, tak to kompenzuju něčím jiným. Až budu moci, vyrovná se to. Nebo kdyby snad jindy nemohl ten druhý. Setrvalý stav, kdy jeden živí druhého a nic za to, nemůže vést k dobrým koncům. 
MaVy — #11 vezměme jiný případ - jeden partner vydělává výrazně více, a dává peníze na jednu společnou hromadu, z které ten druhý nezřízeně utrácí za hlouposti, bez ohledu na to, že sám přispěl méně, a neohlíží se ani na to, jestli je zaplaceno všechno, co musí být a ani na to, co si o tom ten více vydělávající myslí. V takovém případě plně chápu, že se pak ten více vydělávající cítí "být škodný".
Nemluvíme tady ani o mateřské, ani o nečekané nemoci či úrazu, ale o běžných výdajích všedních dnů.
v.poho — #13 no,ale v tom odstavečku pod těmi úvahami není nic o adekvátním přínosu,ale jen o příjmech,a na to jsem reagovala
nechtěla bych žít s někým,kdo se cítí být škodný,že já mín vydělávám a užívám jeho peněz,doma máme peníze společné a rozhodujeme už 12 let spolu
MaVy — #11 Adekvátním přínosem, jak píše Rikina, nemusí být vždycky peníze, ale třeba i to, že má pro změnu uvařeno, doma klid, že vnímá, že ten druhý ho má rád atd.
Pakliže bude někdo vydělávat výrazně víc a od druhého se dočká jen výčitek, nadávek apod., tak ano, nedivím se, že se cítí škodný,ne-li přímo využitý, pakliže druhá strana s ním hýbe jako na špagátku třebas tím, že ho připraví o děti.
Ony úhly pohledu se liší tím, co třebas zrovna doma prožíváš.
Rikina — #10 jestli chcete namítnout,že se jen cítí být škodný,tak ted se tak možná bude jen cítit,ale známe to za čas se tak bude i chovat
Rikina — #10 takže Vy by jste žila s chlapem,který Vám poví hele já vydělávám víc tak tenhle měsíc jdu na koncert,koupím si něco na sebe ,no a pak koníčky,ty jsi na tom hůř tobě zbylo jen na jedny křížovky...?fakt by jste s ním zůstala?a co když vedle takového může onemocním a přijdu o příjem?nechá mě umřít hlady,nekoupí mi ani šampon?
MaVy — #7 A proč by se někdo nemohl cítit "škodný", kdyby příspíval do rozpočtu výrazně více, a neviděl by z druhé strany nějaký adekvátní přínos?
Málokdo je takový altruista, aby bez mrknutí oka živil druhého a nic za to nechtěl, ba ještě byl rád, že může. 
není nic horšího než skrblík