Potkala jsem nakonec ale naprosto obyčejného, milého…
Vzali jsme se.
Postupně se nám narodily dvě děti.
Přišla sametová revoluce – manžel se dal na podnikání. Po počátečním váhání se vše krásně rozběhlo. Postupně se zvyšoval jeho zisk a naše společenská prestiž.
A jak jsme postupovali po společenském žebříčku, byt jsme vyměnili za domek, ten za velký dům s bazénem.
Auto pro každého podle poslední módy, značkové oblečení, drahé obleky.
Dovolená od Chorvatska přes Kanáry až po Nový Zéland.
Děti v soukromých školách…
Ale vše nabralo takové obrátky – a já sedím v našem vysněném domě, a jsem sama.
Děti jsou pryč, manžel pryč.
Jsem sama a nemám komu zavolat – staré kamarádky se mnou nemluví a nové nemám. Jsem sama – už mě nebaví střídat nové typy hodinek, šatů, aut.
Už… jak ráda bych se vrátila zase na začátek.
Znovu cítila jeho dlaň ve své, ale bojím se, že už to nejde.
Bojím se, že jsem všechno prohrála.
Bojím se.
Nový komentář
Komentáře
*Lenka: tak tak
Děkuju všem, kdo se zúčastnil diskuse. Teď mi ale poraďte, jakým stylem bych jí to měla dát. Problém je v tom, že se stýkají spolu jen naši muži, tak 3x do roka. Já ji viděla před 3 lety jen jednou, kdy se mě svěřila se svým smutkem a obavami, ale od té doby jsme se neviděly a mám pocit, že se mě vyhýbá. Ráda bych jí nějak pomohla, myslela jsem původně poslat dopis s ohlasy...teď už se mi to nezdá být dobrý nápad. Abych to celé ještě nějak nenarušila. Má někdo nějaký nápad? Děkuju
Takhle to dopada, kdyz ma clovek prilis mnoho casu na blbinky. Stacilo by par dni v tydnu lamat kamen v nejakem soukromem lomu.
Marry:
Ester: ale no tak, už jsme to tady všichni pochopili :)
Ester: Bože, děvče, nebolí tě něco?
Vanda a další: jestli je problém v lásce, tak ať si najde někoho jiného, kdo ji milovat bude. ale to se jí zase nechce vzdát se blahobytu, že?
Co bych udělala já, být zmíněnou osamocenou paní:
- stala bych se patronkou nějakého psího útulku, kterému bych pomáhala finančně, plus organizováním akcí, které přilákají zájem lidí
- udělala bych si další
školu
- přihlásila bych se do kurzů břišního tance, do jezdeckého oddílu, do tanečních pro dospělé, do klavíru, na jazyky...
- vybudovala bych si japonskou zahradu
- pořídila zvířátko
Copak ta paní nemá žádné sny? Žádné zájmy? Člověk, který si musí na kolečkové brusle škudlit dva měsíce, se na to fakt dívá jinak.
Nejsem rozhodně bohatá, ale taky nejsem chudá, prostě zlatý střed ... Kamarádů jsem nikdy extra mnoho neměla, tak dvě tři dobré kamarádky a tím to končí. Nejsem zrovna typ do party a mít plný telefon bližších i vzdálenějších známých jsem vždycky chtěla, ale nikdy neměla. Dneska už vím, že to není to nejdůležitější, mít jich spoustu ... Jenže, co když to fiktivně bylo tak, že jich na začátku měla pár (tak jako třeba já) a na konci žádnou - ne že by se ona změnila, ne že by jí ony záviděly, ale prostě šly jinou cestou. A navíc, myslím, že nejhorší jsou ty dny, kdy vstáváte schválně co nejpozději, protože pak už je to kousek do oběda a odpoledne už je krátký? Znám to, teď jsem byla pár měsíců nezaměstnaná a manžel každý den v práci.
Najít si program? To se lehko říká, ale zkuste to v praxi ... Děti nemáte nebo jsou odrostlé, takže programy pro maminky jsou pro vás zavřené, na kurzy sice chodit můžete, ale většina z nich je odpoledne až večer, aby to stíhali i ti zaměstnaní. Charita - jo, když si nadaci založíte, tak to půjde, ale zkuste to jinak... Určitě by mohla dělat dobrovolníka, ale to se u nás zatím moc neností. Navíc, co si budeme povídat, tak mnozí z nás jsou snobi a bohužel mezi těmi bohatými je jich mnohem víc (pár jich znám a není o co stát).
Jak bych na to šla já? Když už by k tomu došlo, tak bych asi hledala nějaký samostatný projekt - třeba to květinářství, to se mi líbilo, jak tu někdo říkal, může to jen zaštítit a řídit, to vezmou všude. Myslím totiž, že kurzy jsou řešením na pár měsíců, maximálně let, pak už jste je všechny prošly - nebo možná učit?
Prostě bych fiktivní manželku neodsuzovala ...
Anonym 41:
Je pravda, že v prvé řadě by měla začít u sebe. Má peníze, může navštevovat různé kurzy. Nebo si najít nezávislou práci (umělecká, zařídit si obchod, salon krásy...) aby mohla manžela doprovázet do společnosti. Jinak nic z toho ji samozřejmě nenahradí náruč manžela. Pokud její společnost záměrně nevyhledává, začala bych přemýšlet!! Není neobvyklé, že si muž na jeho místě najde mladší ženu a založí novou rodinu!
Souhlasím s Oxy: každý chce to co nemá
Když tak přemejšlím, sem spokojený člověk
- zlatý střed
Asi by ta fiktivn manželka měla začít u sebe, musí to být pěkná otrava s ní žít, když ji nic nebaví - asi čeká, že ji budou bavitv ostatní.Ani se nedivím, že kamarádky nejsou a s mužem vztah ochllad- ono je to otrava- foukat pořád "do dupky" znuděné paničce.
kubikm:myslím, že tohle by bylo mnohem zajímavější do článku, než fiktivní zpověď
já bych taky věděla, ale jak tady psala dáša, ono to není jednoduché, aby její manžel měl styky, musí být na určité úrovni, vysvětloval nám to jeden známý, kšeftoval ještě před revolucí a potom měl snadný rozjezd, má nepředstavitelný majetek, ale nic neužije, bojí se zastavit, že vypadne z kola a kšefty už mít nebude. Občas se před někým musí skrývat...On sám má 3 auta. Když jsme mu říkali, k čemu, tak prostě na jednání musí v tomhle, na party v tomhle. Hodinky musí mít originál a zlaté, oblek výhradně od jisté firmy. Manželka má taky 2 auta, děti každé svoje a syn ještě nějakou motorku přes milion. Ona bývala zdravotní sestra, no to nepřichází do úvahy, že by jeho žena dělala ve špitále. Prostě, mají úúúplně všechno, ale nejsou šťastní, ani jeden, zdá se mi. Jí nevídám, ale on přiletí, dva telefony, nemám čas, nemám čas...už po cestě hlásí pohyb, aby káva byla akorát...řekne 2,3 věty a zase letí - vysoký tlak, vysoký cholesterol...no já bych neměnila
megrin:
taky se hlásím
přece když má člověk peníze, auto, spoustu volného času... koupím vínko
, sednu do auta
a zajedu za kamarádkama
. nebo uspořádám grilparty. že nemá kámošky je prostě její chyba (té fiktivní manželky).
. anebo nikdy žádné neměla a hledat je na milionové zahradě jde těžko
jasně, v každé životní etapě je ti bližší jiná kamarádka. když máš děti, tak zrovna ta, která je těhotná, když jsi sama, tak třeba ta, která je taky bez přítele. ale že by ŽÁDNÁ? to se asi paní podnikatelová musela hodně změnit, když utekly i přítelkyně z dětství
čeva: Jsi šťastný člověk
Myslím, že se těmhle ženám říká zelené vdovy - tráví svůj čas v luxusním domě někde v luxusním satelitním městečku. Děti v soukromých školách, manžel hákuje od rána do večera.
Závist je určitě hrozná věc, ale nevěřím, že by mohla za všechno.
Předsi ta žena kdysi něčím byla, něco možná umí...a když neumí, může se učit. V kuzrech arabštiny nebo na józe předsi nikdo nemusí vědět, kdo to je (tedy většinou)
Samota je ošklivá, ale nevěřím tomu, že by se nenašla cesta, jak z toho ven...co třeba zkusit pracovat u manžela ve firmě? Učit se malovat? Pomáhat v charitě? Založit nadaci a shánět peníze u podobně postižených žen?...
Jé, můžu si to s ní vyměnit? Já bych to zkusila vyřešit :-))))))