Říká se: „Nikdy neříkej nikdy“. O tom se přesvědčili i manželé Škochovi. Nikdy nechtěli psa, a nakonec jsou z fenky kolie tak nadšení, že by si život bez ní už nedokázali představit. Osud chtěl, aby se dali dohromady

dog

Škochovi jsou velice aktivní lidé a rádi poznávají nové věci. Dozvěděli se o zajímavém způsobu, jak trávit dovolenou, a přitom se něčemu naučit. Koupili si týdenní kurz malování v plenéru. To ještě netušili, že si z malebného městečka ve východních Čechách přivezou kromě obrazů i psa.

První den si rozložili štafličky na malém náměstíčku a všimli si, že mají společnost. Zpovzdálí je pozorovala kolie.

Byla vyhublá, špinavá, se zanedbanou srstí. A také plachá a nedůvěřivá, což kolie bývají. Stála vždy opodál a neodvážila se přijít blíž. Ale hlad byl silnější. Nechala se nalákat na kousek svačiny a pak i pohladit, i když se při každém natažení ruky bojácně přikrčila. Chodila každý den, našla si je, i když se přesunuli na jiné stanoviště. Až jim to začalo být divné. „Copak nikomu nepatří? Nemá žádné páníčky, kteří by ji sháněli? Třeba se někomu ztratila? Takového krásného, milého psa přece musí někdo postrádat!“

Už její vzhled nasvědčoval tomu, že něco není v pořádku

Ptali se lidí, ptali na obecním úřadu, rozvěsili letáčky po okolí, ale nikdo se po kolii nesháněl. Co teď? Týden utekl jako voda a mělo nastat loučení. Kolie si položila hlavu nové „paničce“ do klína, jako by říkala: „Nenechávejte mě tady, když jsem si vás konečně našla.“ Odvézt ji do psího útulku? Na to  neměli srdce. A tak se rozhodli, že poruší svou celoživotní zásadu a Lassii, jak ji pojmenovali, si vezmou.

Jenomže nastal problém při nastupování do auta. Bála se. Pravděpodobně měla špatnou zkušenost. Že by ji někdo zavezl daleko od domova a vyhodil z auta? Dost možné.

Nakonec si přece jenom dala říct a „nastoupila“. Nová rodina Lassii zbožňuje a ona jí to oplácí svou láskou a přítulností.

Z nejhoršího je venku, péče nových majitelů ji evidentně svědčí, což se projevilo na jejím vzhledu i chování.

Ale trauma ze špatného zacházení v minulosti se občas ještě projeví. Zuřivě štěká a pronásleduje všechny motorky, které vidí, z obojku má panickou hrůzu a před vším, co se podobá holi, se uklízí do bezpečí.

Zřejmě si prožila své. Byla bita, uvazovaná... a motorky? To si nedokáže vysvětlit ani veterinář, který ji má ve své péči. Třeba její původní majitel jezdil na motorce, nebo ji dokonce motorkou ohrožoval a ona se nemohla bránit.

Když Lassii vidíte, nemůžete věřit, že by k ní mohl být někdo tak krutý. Ale tak to bohužel chodí.   

Pro příklady nemusíme chodit daleko.

Čtěte také:

Reklama